ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1359.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 1359/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) Ing. I. H., CSc. a b) Ing. Z. H. , zastoupených Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 633/49, proti žalovaným 1) DRS IMMO a. s. se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Příkop č. 843/4, IČO 26285011, zastoupenému JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č. 2512, 2) WIROTRADE, s. r. o. se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 3642, IČO 26238187, a 3) Nuline s. r. o. se sídlem v Praze 10, Na Výsluní č. 201/13, IČO 27217418, zastoupenému JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 710/31, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 448/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 60 Co 307/2011-168, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 29. 10. 2009 domáhali určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, která byla „oznámena“ dražební vyhláškou ze dne 29. 6. 2009 č. ND197 a na návrh žalovaného 2) provedena žalovaným 1) dne 24. 9. 2009 a jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví žalobců, a to pozemek p. č. 1345/27, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 96 m2, pozemek p. č. 1345/51, zahrada, o výměře 309 m2 a budova č. p. 529, vše v obci Praha a katastrálním území Hlubočepy, které byly vydraženy žalovaným 3). Žalobu zdůvodnili zejména tím, že pohledávky, které měly být uspokojeny z výtěžku této dražby, jsou sporné a jsou předmětem několika soudních řízení a že dražební vyhláška vykazovala nedostatky, které spatřují v tom, že z ní není možné zjistit, „zaplacení jakého dluhu se navrhovatel dražby domáhá a z čeho na takovou výši usuzuje“, že žalobci se dovolali neplatnosti smlouvy o půjčce uzavřené s jejich původním věřitelem ALLEGRO spol. s r. o. v části týkající se úroků, jejichž výše byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a zbývající část dluhu byla žalovanému 2) uhrazena z výtěžku předchozí dražby, že cena dražených nemovitostí zjištěná vypracovaným znaleckým posudkem neodpovídá skutečnosti, že dražební vyhláška neobsahuje veškeré náležitosti stanovené v ustanovení §43 zákona č. 26/2000 Sb. a že pohledávka věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči žalobcům byla žalovanému 2) postoupena v rozporu se zákonem.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. 4. 2011 č. j. 6 C 448/2009-117 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 11.880,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a žalovanému 3) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana a že žalovanému 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poté, co dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobců a pasivní věcnou legitimaci žalovaných a co shledal, že žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), dospěl k závěru, že nebyly prokázány (a žalobci ani tvrzeny) důvody neplatnosti dražby podle ustanovení §48 odst. 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. 11. 2011 č. j. 60 Co 307/2011-168 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3) tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení 9.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana; současně rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana a že žalovanému 2) se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci uvedli v žalobě důvod neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, který je „podřaditelný pod §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb.“ a který spočívá v „neexistenci“ pohledávky, k jejímuž uspokojení měla být dražba provedena. Poté, co zjistil, že o „existenci“ pohledávky původního věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči žalobcům bylo pravomocně rozhodnuto „v rámci“ usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 2. 2006 č. j. 36 E 23/2005-9, a co shledal, že tato pohledávka byla smlouvou ze dne 30. 10. 2007 platně postoupena žalovanému 2), dospěl k závěru, že žalovaný 2) byl oprávněn navrhnout provedení veřejné nedobrovolné dražby a že byly splněny podmínky pro její provedení uvedené v ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci podáním odevzdaným k poštovní přepravě dne 13. 2. 2012 dovolání s tím, že toto dovolání odůvodní ve lhůtě čtrnácti dnů.
Podáním ze dne 28. 2. 2012, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 3. 2012, žalobci doplnili dovolání o uvedení dovolacích důvodů a navrhli, aby byl „napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení §242 odst. 2 o. s. ř. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o. s. ř. vyzvat dovolatele k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobcům (jejich zástupci) doručen dne 15. 12. 2011 a že žalobci podali prostřednictvím svého zástupce, který je advokátem, proti rozsudku odvolacího soudu dne 13. 2. 2012, tedy ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dovolání, ve kterém neuvedli, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože dovolání žalobců neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (vylíčení okolností, v nichž žalobci spatřují nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), a protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalobcům (§241b odst. 3 o. s. ř.), během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, marně uplynula dne 15. 2. 2012 (k doplnění dovolání o uvedení dovolacích důvodů podáním žalobců ze dne 28. 2. 2012, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 3. 2012, nelze přihlížet), zabránili žalobci dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Jiří Doležílek, v. r.
předseda senátu