ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2302.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2302/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného AB - CREDIT a.s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1658, IČO 40522610, proti povinnému PROVITA s.r.o. se sídlem v Kunčině - Nové Vsi č. 41, IČO 60930250, zastoupenému JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 100/31, pro 24.000.000,- Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 E 7/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. března 2012 č. j. 22 Co 52/2012-130, takto:
I. Dovolání povinného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného, podaný u soudu prvního stupně dne 22.11.2010, Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 7.1.2011 č.j. 7 E 7/2010-42 nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 24.000.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem zástavy ve vlastnictví povinného, a to "stavebních ploch p.č. 94/1, 94/2, 168/1, 168/2, 168/3, 168/4, 168/5, všechny zastavěná plocha a nádvoří v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy č.p. 41 - bydlení na stavební ploše p.č. 94/1 v části obce Nová Ves u Moravské Třebové v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy bez čísla popisného nebo evidenčního - zemědělská stavba na stavební ploše p.č. 94/2 v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy bez čísla popisného nebo evidenčního - zemědělská stavba na stavebních plochách p.č. 168/1, 168/2, 168/3, 168/4, 168/5 v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, vše zapsané na LV 176 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy", a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů "nařízení tohoto výkonu rozhodnutí" 50.000,- Kč (s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady), že povinnému se zakazuje, aby uvedené nemovitosti "převedl na někoho jiného nebo je zatížil", a že povinnému se ukládá, aby soudu do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení oznámil, zda a kdo má k uvedeným nemovitostem předkupní právo (s tím, že "při neoznámení této skutečnosti povinný odpovídá za škodu tím způsobenou"). Odvolání povinného podané proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8.3.2011 č. j. 22 Co 82/2011-56 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 8.8.2011, které došlo soudu prvního stupně dne 11.8.2011, se povinný domáhal, aby byl výkon rozhodnutí zastaven. Návrh zdůvodnil zejména tím, že usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89 byl nařízen soudní prodej zástavy v rozporu s hmotným právem, neboť právo oprávněného na uspokojení ze zástavy vzniklo v době před 31.8.1998 a uspokojení zástavního věřitele se proto i v současné době řídí ustanovením §151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998, a že zástavní právo je promlčeno. Svůj závěr o promlčení zástavního práva povinný dovozuje z toho, že pohledávka oprávněného, skládající se ze splátek úvěru splatných v letech 1996 a 1997, je kryta "hmotněprávním titulem" (rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2000 sp. zn. 33 Cm 303/2000) jen za období od 15.9.1996 do 15.9.1997, že "poslední čtyři úvěrové splátky, splatné 15.12.1997, 15.3.1998, 15.6.1998 a 15.9.1998 nejsou obsaženy v žádném hmotněprávním nalézacím titulu" a že oprávněný nemá proti povinnému jako zástavnímu dlužníku "žádný vykonatelný exekuční titul"; promlčecí doba proto již uplynula.
Oprávněný navrhl, aby soud návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Uvedl, že ve vztahu k dlužníku ANEX s.r.o. "dodržel veškeré lhůty nezbytné k vymáhání pohledávky" a že proto jeho pohledávka nemůže být promlčena.
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 27.10.2011 č.j. 7 E 7/2010-111 zastavil výkon rozhodnutí a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení 9.019,68 Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Osvalda. Soud v první řadě dovodil, že předmětem výkonu rozhodnutí jsou pohledávky z úvěru poskytnutého dlužníku ANEX s.r.o. "splatné 15.9.2007 a dříve" a že si proto oprávněný měl vůči povinnému opatřit "exekuční titul ve formě rozsudku znějícího na zaplacení dlužné částky s omezením, že se takové částky může domoci toliko z výtěžku prodeje zástavy"; oprávněný však "žádný takový titul nepředložil" a podle soudu prvního stupně "takový hmotněprávní nedostatek nelze zhojit ani pravomocným usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89, které vycházelo z úpravy platné od 1.9.1998. Důvodnou shledal soud prvního stupně také námitku promlčení uplatněnou povinným. Poté, co dovodil, že promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem, i když je jím zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, že "promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé", a že zástavní právo se nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka, soud prvního stupně dospěl k závěru, že promlčecí doba "uplatněné pohledávky ze smlouvy o úvěru počala běžet dnem 15.9.1997, neskončila však dříve než dnem 6.2.2008, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221, navíc prodloužená "s přihlédnutím k odstavci 2 §408 obchodního zákoníku a s přihlédnutím k exekučnímu řízení" zahájenému ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 1448/2008, které bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19.5.2008 č.j. 96 Nc 1448/2008-6 zastaveno pro "nemajetnost" dlužníka. Dnem 8.9.2010, kdy nabylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.5.2008 č.j. 96 Nc 1448/2008-6 právní moci, došlo k promlčení pohledávky oprávněného z úvěru a současně také k promlčení zástavního práva. Výkon rozhodnutí tedy musel být podle ustanovení §268 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu zastaven, neboť se neopírá o "řádný hmotněprávní exekuční titul", zástavní právo je promlčeno a výkon rozhodnutí je proto nepřípustný.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8.3.2012 č.j. 22 Co 52/2012-130 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, který vycházel "ze stejného skutkového základu jako soud prvního stupně", v první řadě dovodil, že usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5.10.2010 č. j. 22 Co 380/2010-107, je pravomocné a vykonatelné a že proto představuje "titul pro výkon rozhodnutí prodejem zástavy"; nemůže proto obstát závěr, že by oprávněný nedisponoval způsobilým "exekučním titulem pro výkon rozhodnutí", když "jakékoliv námitky a výklady k hmotněprávnímu posouzení vymáhané pohledávky a k tomu, jaký exekuční titul (jeho znění) odpovídal hmotněprávní úpravě" neobstojí, protože je nepřípustné, aby ve vykonávacím řízení byla zpochybňována věcná správnost exekučního titulu. Ve vztahu k povinným uplatněné námitce promlčení odvolací soud dospěl k závěru, že řízení o soudní prodej zástavy bylo zahájeno u soudu dne 11.5.2007 a že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221, kterým byla oprávněnému přiznána jistina a příslušenství pohledávky, k jejímuž uspokojení se oprávněný domáhá prodeje zástavy a který byl vydán v řízení zahájeném dne 15.9.2000, nabyl právní moci dne 6.2.2008; s přihlédnutím k ustanovení §100 odst.2 občanského zákoníku a ustanovení §408 odst.2 obchodního zákoníku "nelze shledat stav, kdy by zajištěná pohledávka obligačního dlužníka byla promlčena, čímž nemůže být promlčeno ani zástavní právo".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu v první řadě, že v napadeném usnesení dospěl k závěru, že povinný "v tomto vykonávacím řízení nemohl vznést námitku promlčení" (jakékoliv námitky a výklady k hmotněprávnímu posouzení vymáhané pohledávky a k tomu, jaký exekuční titul odpovídal hmotněprávní úpravě, mohly být podle odvolacího soudu uplatněny jen v řízení o soudním prodeji zástavy), když dříve (v usnesení ze dne 8.3.2011 č.j. 22 Co 82/2011-56) dovodil, že námitku promlčení "je možno řešit v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí". Povinný opakuje argument, že pro jeho právní postavení jako zástavního dlužníka je určující, že oprávněný vůči němu nemá "nalézací titul", který by vycházel z právní úpravy účinné do 31.8.1998, rozhodné "pro vymáhání pohledávky ze zástavy", a dovozuje, že oprávněnému za této situace "zbyla pouze možnost spoléhat se na režim dle občanského zákoníku, z jehož ustanovení §100 odst.2 vyplývá, že zástavní právo se nepromlčí dříve než by se promlčela vůči obligačnímu dlužníku samotná pohledávka", že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221 byl vydán jen vůči obligačnímu dlužníku a že "úkonem stavícím promlčecí lhůtu není řízení o prodej zástavy", a uzavírá, že uplynutím lhůty podle ustanovení §408 odst.2 obchodního zákoníku se právo promlčelo. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání povinného proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Soud zastaví výkon rozhodnutí, je-li výkon rozhodnutí nepřípustný, protože tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat [§268 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu]. Dojde-li k promlčení vymáhaného práva a vznese-li povinný námitku promlčení, jde podle ustálené judikatury soudů (srov. například Zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.2.1981 sp. zn. Cpj 159/79, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981) o důvod, pro který soud zastaví výkon rozhodnutí podle ustanovení §268 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu.
Je-li předmětem výkonu rozhodnutí zpeněžení (prodej) zástavy, má oprávněný zástavní věřitel právo (nárok), aby jeho (zajištěná) pohledávka byla uspokojena z výtěžku tímto způsobem provedeného zpeněžení (prodeje) zástavy. Zástavní právo je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, který byl uveřejněn pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) - majetkové právo, které podléhá promlčení. Zástava smí být cestou výkonu rozhodnutí zpeněžena, jen jestliže povinný zástavní dlužník nenamítl promlčení zástavního práva nebo jestliže jím uplatněná námitka promlčení není opodstatněná.
Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§101 občanského zákoníku); zástavní právo mohlo být poprvé vykonáno dnem, v němž zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, tedy - řečeno jinak - dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, protože dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil (marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky). Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 věta první občanského zákoníku). V případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§110 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku) [srov. též právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2008 sp. zn. 21 Cdo 687/2007, který byl uveřejněn pod č. 124 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008].
Zástavní právo se nepromlčuje dříve, než zajištěná pohledávka (§100 odst.2 věta třetí občanského zákoníku). K promlčení zástavního práva proto nepostačuje pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění práva (nároku) na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba k uplatnění zajištěné pohledávky; dokud nedošlo k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než "obligačního" dlužníka této pohledávky (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 888/2007, který byl uveřejněn pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).
Promlčení zástavního práva se podle ustálené judikatury soudů vždy řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, a to i tehdy, byla-li jím zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu (srov. právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2007 č.j. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že předmětným zástavním právem zajištěná pohledávka byla oprávněnému přiznána proti jeho dlužníku obchodní společnosti ANEX s.r.o. (IČO 60935391) rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221, který nabyl (podle potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 6.2.2008; i kdyby v té době již uplynula promlčecí doba podle ustanovení §408 odst.1 věty první obchodního zákoníku, lze uvedený rozsudek "soudně vykonat" (a tedy úspěšně vymoci zajištěnou pohledávku) - jak vyplývá z ustanovení §408 odst.2 obchodního zákoníku - ještě v době do 6.5.2008.
Oprávněný podal u soudu prvního stupně žalobu o soudní prodej zástavy (zastavených nemovitostí, nyní ve vlastnictví povinného) dne 11.5.2007 a jeho žalobě bylo vyhověno usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č. j. 22 Co 380/2010-107; tato usnesení nabyla (podle potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 22.10.2010. Vzhledem k tomu, že oprávněný pokračoval v uplatňování svého zástavního práva podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (dne 22.11.2010) v přiměřené době (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 3892/2010), uplatnil své právo na uspokojení ze zástavy dnem 11.5.2007, tedy v době, kdy ještě - jak vyplývá z ustanovení §100 odst.2 věty třetí občanského zákoníku - nebylo předmětné zástavní právo promlčeno. Odvolací soud tedy dospěl v souladu se zákonem k závěru, že oprávněným vymáhané zástavní právo (nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) není promlčeno a že proto návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí není důvodný.
Dovolatel nedůvodně odvolacímu soudu vytýká, že by pokládal za nepřípustné, aby povinný "v tomto vykonávacím řízení vznesl námitku promlčení"; naopak, z odůvodnění napadeného usnesení je nepochybné, že námitku promlčení vznesenou povinným pokládal za řádně uplatněnou a že se její opodstatněností také v meritu zabýval. Odvolací soud však odmítl námitku povinného a názor soudu prvního stupně o tom, že usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č.j. 22 Co 380/2010-107, nepředstavuje "titul pro výkon rozhodnutí prodejem zástavy", neboť je v rozporu s hmotným právem, protože předmětné zástavní právo mělo být uplatněno v souladu s ustanovením §151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 a nikoliv způsobem, který lze uplatnit jen tehdy, vzniklo-li právo na uspokojení ze zástavy až po 1.9.1998 (žalobou o soudní prodej zástavy). Odvolací soud v této souvislosti výstižně uvedl, že povinný a soud prvního stupně tímto způsobem zpochybňují věcnou správnost usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č. j. 0 Nc 2605/2007-89 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č. j. 22 Co 380/2010-107, což je v řízení o výkon rozhodnutí nepřípustné (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002 sp. zn. 20 Cdo 554/2002, které bylo uveřejněno pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Mělo-li být totiž vskutku předmětné zástavní právo uplatněno u soudu podle právní úpravy účinné do 31.8.1998, musela být z tohoto důvodu žaloba o soudní prodej zástavy zamítnuta; nebylo-li však tímto způsobem v řízení o žalobě o soudní prodej zástavy rozhodnuto, je usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č.j. 22 Co 380/2010-107 pro účastníky tohoto vykonávacího řízení závazné a nelze znovu posuzovat (z tohoto hlediska) jeho věcnou správnost.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je usnesení odvolacího soudu správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný nemá vzhledem k jeho výsledku na náhradu nákladů řízení právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu