ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3346.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3346/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. O. , zastoupené JUDr. Helenou Strachotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 730/3, proti žalované G. E. , zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Milíčova č. 1670/12, o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 310/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2010 č.j. 8 Co 55/2010-130, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Ostravě ze dne 8. prosince 2009 č.j. 34 C 310/2005-101 se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení, se odmítá .
III. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení) a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 2009 č.j. 34 C 310/2005-101 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 14.9.2005 domáhala, aby bylo určeno, že jsou v jejím vlastnictví "nemovitosti, a to budova č.p. umístěná na pozemku parc. č. (objekt bydlení), pozemek parc. č. - zahrada o výměře 848 m 2 a pozemek parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 151 m 2 , vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví pro k.ú. Stará Bělá, obec Ostrava", a aby bylo žalované uloženo tyto nemovitosti vyklidit. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že uvedené nemovitosti ve veřejné nedobrovolné dražbě, kterou na návrh společnosti Level EUROPE, s.r.o. provedl dražebník JIPEKA, s.r.o. dne 12.1.2004, vydražila z majetku žalobkyně společnost Realits Servis Corporation s.r.o., že vydražitel tyto nemovitosti kupní smlouvou ze dne 10.2.2004 prodal žalované a jejímu manželovi T. E. a že na základě smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů sepsané do notářského zápisu notářem JUDr. K. ze dne 6.5.2004 připadly žalované. Žalobkyně považuje veřejnou nedobrovolnou dražbu ze dne 12.1.2004 za neplatnou a podala dne 16.2.2004 u soudu prvního stupně žalobu o určení této neplatnosti. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně spatřuje v tom, že "změna zápisu v katastru nemovitostí za současného stavu zápisu vlastnického práva na žalovanou zpět na žalobkyni je možná pouze na základě rozsudku soudu, kterým bude ve výroku uvedeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně".
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8.12.2009 č.j. 34 C 310/2005-101 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 32.725,- Kč k rukám advokáta JUDr. R. M. Poté, co dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm.c) občanského soudního řádu, neboť "u žalobkyně byla dána potřeba soudního rozhodnutí, určujícího její vlastnické právo, jako podklad pro zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí", soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně pozbyla své vlastnické právo "v důsledku vydražení předmětných nemovitostí společností Realits Servis Corporation s.r.o." ve veřejné nedobrovolné dražbě ze dne 12.1.2004. Žalobkyně sice podala u soudu žalobu o určení neplatnosti této veřejné dražby, avšak její žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10.3.2010 č.j. 8 Co 55/2010-130 zamítl návrh na přerušení řízení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zamítnutí žaloby a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 17.550,- Kč k rukám advokáta JUDr. R. M., a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.960,- Kč k rukám advokáta JUDr. R. M. Odvolací soud, který neshledal důvody pro přerušení řízení navrhované žalobkyní podle ustanovení §109 odst.2 písm.c) občanského soudního řádu až do rozhodnutí o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281, dospěl oproti názoru soudu prvního stupně k závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobkyně, která dovozuje své vlastnické právo z neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004, totiž nemá "legitimní očekávání v úspěšnost žaloby o určení vlastnického práva a záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí", neboť její žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004 byla pravomocně zamítnuta, otázka platnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) smí být zkoumána jen v řízení o určení její neplatnosti a "pomocí určovací žaloby na určení vlastnického práva nesmí být obcházen smysl a účel" zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Proti rozsudkům soudu prvního stupně a odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že svůj nárok na určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004 "řádně uplatnila" u soudu, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281 podala dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, a že proto jí "nechybí legitimní očekávání v úspěšnost žaloby o určení vlastnictví a záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí". Vzhledem k tomu, že veřejná nedobrovolná dražba ze dne 12.1.2004 je neplatná, má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobkyně dále vylíčila průběh řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 84 C 149/2004, a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také funkční příslušnost soudu pro projednání "dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně neupravuje. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky v této části řízení o "dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999 sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Žalobkyně dále dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 a §211 občanského soudního řádu vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na přerušení řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí návrhu žalobkyně na přerušení řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §237 až 239 o.s.ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na přerušení řízení, není přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení §219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §220 o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Odvolací soud v napadeném rozsudku, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od soudu prvního stupně otázku, zda žalobkyně má na požadovaném určení svého vlastnického práva k nemovitostem naléhavý právní zájem [§80 písm.c) o.s.ř.]; oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že žaloba po věcné stránce není důvodná, neboť žalobkyně pozbyla své vlastnické právo "v důsledku vydražení předmětných nemovitostí společností Realits Servis Corporation s.r.o." v platné veřejné nedobrovolné dražbě ze dne 12.1.2004, odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba musí být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když žalobkyně nemá "legitimní očekávání v úspěšnost žaloby o určení vlastnického práva a záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí", neboť její žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004 byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281 pravomocně zamítnuta. Tím, že odvolací soud dovodil, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, ve svých důsledcích vymezil práva a povinnosti mezi účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska přípustnosti dovolání proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které proti němu podala žalobkyně, je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř. (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2003 sp. zn. 29 Odo 224/2001, který byl uveřejněn pod č. 210 časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Nejvyšší soud České republiky poté přezkoumal ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. napadený rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o veřejných dražbách"), se rozumí - jak dovodila ustálená judikatura soudů - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.
Veřejnou nedobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, který má pohledávku, k uspokojení které může být použit výtěžek prodeje předmětu dražby. Bylo-li při veřejné nedobrovolné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele) přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením - k okamžiku udělení příklepu; vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, vydá dražebník bez zbytečného odkladu potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby a potvrzení zašle - byla-li předmětem dražby nemovitost, která je evidována v katastru nemovitostí - příslušnému katastrálnímu úřadu. Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen - jak správně uvedl odvolací soud - jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Odvolací soud v projednávané věci vycházel ze závěru, že o požadavku žalobkyně na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004 již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281 a že proto žalobkyně nemůže mít - bez ohledu na to, že proti tomuto rozsudku podala dovolání - naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004. Na základě dovolání žalobkyně však byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009 č.j. 8 Co 321/2009-281 zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2013 č.j. 31 Cdo 152/2010-353 a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Předpoklad uvažovaný odvolacím soudem tedy zůstal nenaplněn a jeho závěr, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, proto nemůže obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve věci samé není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu - s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení - zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2013
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu