ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3534.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3534/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po M. B. , zemřelé dne 14. října 1973, za účasti 1) J. K. , 2) Ing. I. B. , obou zastoupených JUDr. Jitkou Pasekovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Zahradnická č. 74, 3) P. J. , 4) P. J. , 5) P. K. a 6) J. J. , všech zastoupených JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, ul. 28. října č. 184, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 69/2003, o dovolání J. K. a Ing. I. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č.j. 24 Co 206/2009-575, takto:
I. Dovolání J. K. a Ing. I. B. se odmítá .
II. J. K. a Ing. I. B. jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně P. J., P. J., P. K. a J. J. společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.925,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, ul. 28. října č. 184.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání J. K. a Ing. I. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.2.2013, č.j. 24 Co 206/2009-575, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce dodatečného projednání dědictví srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22.12.1972, sp. zn. 4 Cz 87/72, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37, ročník 1974, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.1999, sp. zn. 21 Cdo 2460/98, a k otázce výkladu ustanovení §484 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění ke dni úmrtí zůstavitelky, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.11.1999, sp. zn. 21 Cdo 2616/98, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2000, sp. zn. 21 Cdo 1267/99, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001, sp. zn. 21 Cdo 366/2000, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.3.2008, sp. zn. 21 Cdo 1553/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 21 Cdo 2267/2012), jakož i s judikaturou Ústavního soudu ČR (srov. zejména nález Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.1995, sp. zn. IV.ÚS 5/95), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak; současně je třeba zdůraznit, že napadené usnesení odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen již v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2012, č. j. 21 Cdo 198/2010-448, (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. K. a Ing. I. B. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu