ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.4365.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 4365/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce P. Ch., zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolínská č. 661/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 3,300.000,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 23 Co 244/2009-71, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 244/2009 (u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 87/2008), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2010, č. j. 11 Cmo 247/2010-139, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22 6. 2009, č. j. 23 Co 244/2009-71, odmítl jako opožděné odvolání žalobce podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, kterým bylo rozhodnuto [poté, co obvodní soud pravomocným usnesením ze dne 23. 2. 2009, č. j. 22 C 87/2008-54, v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení 3,300.000,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení], že „ustanovenému zástupci Mgr. Petru Novotnému, advokátovi se sídlem Kateřinská 40/466, 120 00 Praha 2, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů celkem ve výši 2.856,- Kč, která bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2“. Městský soud zjistil, že usnesení o výši odměny advokáta Mgr. Petra Novotného bylo doručeno tomuto zástupci žalobce dne 9. 4. 2009 a že odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo „osobně podáno u soudu dne 27. 4. 2009 ve 13.20 hod.“. Protože poslední den lhůty k podání odvolání uplynul 26. 4. 2009, je toto odvolání opožděné a muselo být odvolacím soudem podle ustanovení §218a o. s. ř. ve vztahu k ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, podal na adresu elektronické podatelny Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 24. 4. 2009 v 16,43 hodin v elektronické podobě a že toto podání bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem; nebylo tedy nutné ho v souladu s ustanovením §42 odst. 5 o. s. ř. doplňovat v listinné podobě. Vzhledem k tomu, že obvodní soud žalobce vyzval, aby elektronické podání doplnil s oznámením, že nebylo opatřeno elektronickým podpisem, pro jistotu jej ještě doplnil písemným podáním shodného znění dne „27. dubna v 13 hodin 20 minut“ osobně na podatelně. Protože však odvolání nebylo podáno až dne 27. 4. 2009, ale již dne 24. 4. 2009, nemělo být správně odmítnuto pro opožděnost.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 23 Co 244/2009-122, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu, které se týkalo „výlučně placení nákladů řízení“ ustanovenému advokátovi Mgr. Petru Novotnému podle ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř., dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost není podle ustanovení §230 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustná.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2010, č. j. 11 Cmo 247/2010-139, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že „v podané žalobě pro zmatečnost se jedná o náklady řízení“, kdy taková žaloba není přípustná podle ustanovení §230 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Současně však dospěl i k závěru, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, neboť žalobou pro zmatečnost napadené usnesení městského soudu o odmítnutí odvolání žalobce je správné (i kdyby odvolání žalobce nebylo opožděné). Vycházel z toho, že advokát Mgr. Petr Novotný nemohl podat odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, jímž byla určena jeho odměna jako soudem ustanoveného zástupce podle ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř., jménem žalobce, neboť žalobce nebyl účastníkem té části řízení, v níž bylo rozhodnuto o odměně jemu ustanoveného advokáta Mgr. Petra Novotného; jestliže tedy odvolání podal žalobce a nikoliv ustanovený advokát, byl to důvod pro odmítnutí tohoto odvolání, protože bylo podáno neoprávněnou osobou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že výrokem usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 22 6. 2009, č. j. 23 Co 244/2009-71, proti němuž podal žalobu pro zmatečnost, nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, ale jednalo se o procesní rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, pro opožděnost, a proto mělo být soudy v řízení o žalobě pro zmatečnost zkoumáno, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný; názor odvolacího soudu i soudu prvního stupně, nerespektuje povahu a smysl žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., jak byla vyjádřena v plenárním stanovisku Ústavního soudu a v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 489/2005. Podle názoru žalobce otázka včasnosti doručení jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, byla městským soudem v původním řízení posouzena nesprávně, neboť – jak bylo prokázáno v řízení o žalobě pro zmatečnost – odvolání bylo podáno v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb poslední den lhůty pro odvolání, tedy včas. Má zato, že „neexistoval žádný skutkový či právní důvod pro odmítnutí tohoto včas podaného odvolání a tím znemožnění řádného a věcného projednání žalobcova odvolání, čímž bylo zasaženo do základních práv žalobce, především pak do práva žalobce na soudní ochranu“. Nesouhlasí ani s názorem soudů, že se v původním řízení (v usnesení obvodního soudu jako soudu prvního stupně) jednalo o rozhodnutí o nákladech řízení, neboť šlo o odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce advokáta. Protože odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř.), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každá sama o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo – přímo ve vztahu k usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005). Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání v takovém případě je skutečnost, že v dovolání byly označeny všechny právní otázky, na základě jejichž posouzení byla žaloba zamítnuta.
V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - založil své rozhodnutí o tom, že žaloba pro zmatečnost musí být zamítnuta, na závěrech, že žaloba pro zmatečnost není přípustná podle ustanovení §230 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (neboť „se jedná o žalobu proti rozhodnutí o nákladech řízení“) a že není ani důvodná, neboť žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22 6. 2009, č. j. 23 Co 244/2009-71, o odmítnutí odvolání žalobce je po právní stránce správné (i kdyby odvolání žalobce nebylo opožděné), protože bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn (žalobcem a nikoliv přímo ustanoveným advokátem), tedy na celkem dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro zmatečnost.
Žalobce ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - zpochybnil názor odvolacího soudu pouze v jednom z uvedených závěrů – namítá, že dovoláním napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, ale jednalo se o procesní rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 C 87/2008-63, pro opožděnost, a proto mělo být soudy v řízení o žalobě pro zmatečnost zkoumáno, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný; tvrdí, že odvolání bylo podáno včas. Druhý závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost (proto, že usnesení městského soudu o odmítnutí odvolání žalobce je – i když z jiného důvodu – po právní stránce správné) žalobce ve svém dovolání nenapadá a dovolací soud (s ohledem na svou vázanost uplatněnými dovolacími důvody) se jím nemohl zabývat. Žalobce tím, že ve svém dovolání nezpochybnil oba závěry odvolacího soudu, zabránil dovolacímu soudu posoudit všechny pro projednávanou věc významné právní otázky.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu