ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1205.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1205/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti žalované ASPET-INVEST s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Porubě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby 268 60 848, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 2/1285, o uložení povinnosti nabídnout k prodeji spoluvlastnický podíl, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 163/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce, jako spoluvlastník nemovitosti č. p. 436 na pozemku p. č. 44 v k. ú. P., obec Pohořelice (dále „nemovitost“), se původní žalobou podanou 23. 6. 2006 u Okresního soudu v Břeclavi (dále soud prvního stupně) proti JUDr. B. V. jako konkurznímu správci společnosti FORS a. s. a žalované domáhal určení, že spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitosti je JUDr. B. V. Žalobce tvrdil, že veřejná dobrovolná dražba, ve které žalovaná 31. 1. 2006 nabyla spoluvlastnický podíl k nemovitosti, náležející původně společnosti FORS a. s., je neplatná pro rozpor s §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. I kdyby nešlo o neplatnou dražbu, dovolal se dopisem z 30. 6. 2006 vůči žalovaným jako spoluvlastník nemovitosti relativní neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu na žalovanou z titulu porušení jeho předkupního práva.
Soud prvního usnesením ze dne 6. února 2009, č. j. 10 C 163/2006-229, řízení vůči žalovanému JUDr. B. V. zastavil s odůvodněním, že konkurs na majetek úpadkyně FORS a. s. byl ke dni 22. 9. 2008 zrušen a JUDr. B. V. byl 8. 11. 2008 zproštěn funkce konkurzního správce, čímž „ztratil způsobilost být účastníkem řízení.“ Při jednání 28. 4. 2009 soud prvního stupně připustil změnu žaloby, navrženou žalobcem podáním z 8. 12. 2008, aby žalované bylo uloženo, aby „mu písemně učinila nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitosti za kupní cenu 2.050.00, Kč.“
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 28 dubna 2009, č. j. 10 C 163/2006-258, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitosti, každý v rozsahu ideální ½. Nabývacím titulem žalobce je „kolaudační rozhodnutí“ z roku 26. 6. 1992 a kupní smlouva z 12. 10. 2005, žalovaná nabyla vlastnictví podílu dražbou. Veřejná dobrovolná dražba proběhla 31. 1. 2006. Dražební vyhláška z 22. 12. 2005 byla žalobci doručena 23. 12. 2005 a podle seznamu účastníků dražby z 31. 1. 2006 se jí zúčastnil. Z protokolu o provedení dražby vyplývá, že spoluvlastnický podíl k nemovitosti vydražila žalovaná za cenu 2.050.000 Kč, kterou zaplatila, a 18. 4. 2006 jí bylo vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví k tomuto podílu ve veřejné dražbě. Podle sdělení dražitele byl spoluvlastnický podíl vydražen až ve třetím kole, přičemž 5. 10. 2005 se žalobce zúčastnil dražby jako divák a 15. 11. 2005 byl jejím jediným účastníkem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žaloba o neplatnost dražby z 31. 1. 2006 nebyla podána. Před konáním dražby JUDr. B. V. nenabídl žalobci spoluvlastnický podíl ke koupi.
Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná nabyla ideální polovinu nemovitosti příklepem v dražbě konané podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Dražbě je platná. O její neplatnosti by mohl rozhodnout jen soud k žalobě podané ve lhůtě tří měsíců podle §24 odst. 3 tohoto zákona, žaloba však podána nebyla. Podle znění tohoto ustanovení účinného teprve od 1. 9. 2006 je osobou oprávněnou k podání žaloby o neplatnost dražby i spoluvlastník dražené věci. Vzhledem k tomu, že spoluvlastnický podíl k nemovitosti nebyl žalobci nabídnut před dražbou ke koupi, došlo k porušení jeho předkupního práva stanoveného §140 občanského zákoníku (dále obč. zák.). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 930/2007, soud prvního stupně uvedl, že spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno převodem spoluvlastnického podílu na jiného příklepem licitátora ve veřejné dobrovolné dražbě, nebyl oprávněn domáhat se podle §24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006 její neplatnosti. I když porušení zákonného předkupního práva nemělo za následek neplatnost dražby, nebylo tím dotčeno právo spoluvlastníka podle §603 odst. 3 obč. zák. domáhat se, aby mu vydražitel nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že spoluvlastník se nemůže dovolat neplatnosti dražby jako neplatného úkonu podle §40a obč. zák., neboť vlastnictví nepřechází na základě právního úkonu, ale jiné právní skutečnosti (příklepem licitátora). Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě sice došlo k porušení předkupního práva žalobce tím, že mu spoluvlastnický podíl k nemovitosti nebyl před dražbou nabídnut ke koupi, avšak uplatnění tohoto práva je v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák. To proto, že žalobce byl 31. 1. 2006 účastníkem dražby a mohl podat žalobu na neplatnost dražby jako její účastník, což neučinil. Kromě toho mu nic nebránilo, aby vydražil spoluvlastnický podíl k nemovitosti za stejnou cenu, za kterou mu jí má žalovaná nabídnout nyní ke koupi.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2010, č. j. 14 Co 340/2009-287, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Ztotožnil se soudem prvního stupně, že spoluvlastnický podíl nabyla žalovaná příklepem v dražbě a neplatnost dražby nelze již posuzovat, neboť by ji mohl vyslovit jen soud k žalobě o její neplatnost; ta však nebyla podána. Souhlasil také se soudem prvního stupně, že žalobce jako účastník dražby mohl takovou žalobu podat i před 1. 9. 2006, a že nabytí vlastnictví v dražbě příklepem licitátora není právním úkonem, jehož neplatnosti by se mohl žalobce dovolat podle §40a obč. zák. Oproti soudu prvního stupně však neshledal, že uplatnění předkupního práva žalobce podle §603 odst. 3 obč. zák. z titulu jeho porušení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Ten nelze spatřovat v tom, že nepodal žalobu o neplatnost dražby podle §24 odst. 3 zákona č. 20/2009 Sb. (v řízení by např. musel prokazovat, že provedením dražby bylo podstatně zasaženo do jeho práv). Nelze klást k jeho tíži, že zvolil jako prostředek ochrany svého spoluvlastnického práva k nemovitosti žalobu na nahrazení projevu vůle podle §603 odst. 3 obč. zák. Za nepřípadný považoval odvolací soud odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 364/2007, v němž uplatnění předkupního práva u soudu bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že bylo reakcí na spory spoluvlastníků ohledně správy společné věci s časovým odstupem více jak roku a půl ode dne, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení předkupního práva. V dané věci mezi účastníky došlo ke sporům o užívání nemovitosti v roce 2006, ve kterém bylo předkupní právo žalobce porušeno, a žalovaná od června 2006 věděla o úmyslu žalobce domáhat se předkupního práva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. písm. b) a odst. 3 o. s. ř., a to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud učinil zjištění, že žaloba nebyla podána v důsledku sporů mezi účastníky. Avšak sám žalobce v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně uvedl, že „právě stupňující chování žalované mě vedlo k rozhodnutí uplatnit nároky z mého předkupního práva.“ Odvolací soud tak nesprávně vyhodnotil motiv, který vedl žalobce k podání žaloby. Neměl proto jako nepřiléhavou odmítnout argumentaci, která poukazovala na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 364/2007.
Neobstojí také názor, že žalobci nelze klást k tíži, že při dražbě 31. 1. 2006 neučinil nejvyšší podání, které by mu umožnilo získat spoluvlastnický podíl k nemovitosti. Už tím, že se zúčastnil dražby, nemohlo být jeho předkupní právo porušeno. Podle zákona o veřejných dražbách lze kupní cenu doplatit do tří měsíců, jde tedy o lhůtu delší než je stanovena v §605 obč. zák. při uplatnění předkupního práva. Je zřejmé, že žalobce nebyl v lednu 2006 schopen částku 2.050.000,- Kč zaplatit a byl srozuměn s tím, že nabyvatelem podílu se stává vydražitel. Jednoznačně dal najevo svoji vůli, že se předkupního práva vzdává. Žalovaná připomíná také průběh dražebních jednání 5. 10. 2005 a 15. 11. 2005 a poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 4441/2007, který dovodil, že předkupní právo spoluvlastníka zaniká i v případě, že spoluvlastník se o zamýšleném prodeji druhým spoluvlastníkem třetí osobě dozví, dá však nepochybně najevo, že o věc nemá zájem a že s prodejem souhlasí. Předkupní právo tak může zaniknout „zřeknutím, jež může nastat i mlčky.“ Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že skutkové a právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Připomíná, že nárok z porušení jeho předkupního práva uplatnil žalobou z 23. 6. 2006, kterou změnil v roce 2008 vzhledem ke skončení konkurzního řízení společnosti FORS a. s. Při dražbě 31. 1. 2006 mohl pouze dorovnávat nejvyšší podání, což několikrát učinil, žalovaná však vždy podání navýšila. Částku 2.050.000,- Kč již nedorovnal, neboť „by jen navyšoval cenu, kterou bude třeba zaplatit při uplatnění předkupního práva.“ Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013 (čl. II. bod 7 a čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., účinný od 1. ledna 2013). Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§140 obč. zák., věta první). Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno (§603 odst. 3 obč. zák.). Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne (§606 obč. zák.).
V dobrovolné dražbě udělí licitátor příklep tomu účastníkovi, který učiní nejvyšší podání (§23 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – vše citováno podle stavu do novely č. 315/2006 Sb.). Učiní-li několik účastníků dražby současně podání a nebylo-li učiněno podání vyšší, rozhodne licitátor losem o tom, komu z nich příklep udělí (§23 odst. 10 zákona o veřejných dražbách).
Má-li některý z účastníků dražby předkupní právo vůči předmětu dražby a doloží-li to dražebníkovi před zahájením dražby, není tento účastník stanoveným příhozem vázán; učiní-li podání ve stejné výši jako nejvyšší podání, udělí licitátor příklep účastníkovi dražby oprávněnému z předkupního práva (§23 odst. 11 zákona o veřejných dražbách).
Je třeba řešit otázku, jaký význam má skutečnost, že veřejné dražby prováděné podle zákona o veřejných dražbách ve znění před novelou č. 315/2006 Sb., ve které byl dražen spoluvlastnický podíl, se zúčastnil spoluvlastník, který však neučinil podání ve stejné výši jako nejvyšší podání.
Veřejná dražba je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně i specifickým procesem uzavření smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 1034/97, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2001, a literaturu tam uvedenou). I když zákon o veřejných dražbách uvádí, že účelem dražby je přechod vlastnického nebo jiného práva [§2 písm. a)], což vede někdy k závěru, že jde o nabytí na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem (tj. příklepem), není pochyb o tom, že dobrovolná dražba vychází ze svobodné vůle jejich stran – navrhovatele a účastníků dražby, a že je institutem soukromého práva (srov. nyní i §1771 odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb., a tam deklarovanou smluvní povahu dražby). Z tohoto důvodu se ta ustanovení zákona o veřejných dražbách, která chrání předkupní právo spoluvlastníka, neuplatní, jestliže se spoluvlastník – navrhovatel dražby, a jiný spoluvlastník – účastník dražby – dohodnou jinak. Proto v případě, že před účinností novely č. 315/2006 Sb. se spoluvlastníci domluvili, že spoluvlastnický podíl se stane předmětem dražby, které se zúčastní ten spoluvlastník, kterému svědčí předkupní právo, nešlo o dražbu neplatnou pro rozpor s §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách; šlo tu o specifický případ uplatnění předkupního práva, při kterém bylo zajištěno jak právo překupníka získat podíl za cenu nabídnutou někým jiným, tak i právo převodce podílu dosáhnout nevyšší možné ceny ve veřejné dražbě.
Podle §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách ve znění před novelou č. 315/2006 Sb. (tedy ve znění platném v době konání dražby - 31. 1. 2006) nebylo možno dražit věci, na nichž vázlo zákonné předkupní právo spoluvlastníků; po uvedené novele je k dražbě takových věcí třeba kvalifikovaného souhlasu spoluvlastníků. Ze shora uvedeného vyplývá, že ani před touto novelou zákaz dražit spoluvlastnický podíl nebyl absolutní; jestliže spoluvlastník, který měl předkupní právo k draženému podílu, vyslovil s dražbou souhlas (byť i konkludentně) a dražby se zúčastnil (účast byla konkludentním vyjádřením souhlasu s dražbou), bylo realizováno i jeho předkupní právo. Jestliže nemohl vyrovnat nejvyšší podání, je to třeba vyložit tak, že nemohl zaplatit cenu nabídnutou někým jiným a jeho předkupní právo zaniklo (§606 obč. zák.).
V dané věci se žalobce zúčastnil dražby konané 31. 1. 2006; měl tak možnost podíl nabýt za cenu, nabídnutou třetí osobou. Žalobce však neučinil podání ve stejné výši jako nejvyšší podání. Nenabídl tak cenu nabídnutou někým jiným, a jeho předkupní právo zaniklo.
Za této situace by bylo nadbytečné zabývat se i s námitkou, že uplatnění předkupního práva bylo v dané věci v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 364/2007. Šlo o posouzení konkrétní věci, ze které lze dovodit jen to normativní pravidlo, že s ohledem na konkrétní skutkový stav lze uplatnění předkupního práva považovat za úkon v rozporu s dobrými mravy. Ostatně ve stejném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl: že §3 odst. 1 obč. zák. „patří k normám s relativně neurčitou abstraktní hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy.“ V tomto případě byly skutkové okolnosti jiné, již proto – jak správně uvedl odvolací soud – nemůže jít o stejný případ. Jestliže však žalobce uplatnil neexistující předkupní právo, není již třeba řešit jeho rozpor s dobrými mravy.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu