ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1379.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1379/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce PQS Phoenix, SE, se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, IČO 29157978, proti žalovanému GROSS STAHL, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Borského 1, IČO 64939545, zastoupenému Mgr. Davidem Zavadilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 4, o zrušení věcného břemene a uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 175/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2011, č. j. 22 Co 284/2011-306, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2011, č. j. 22 Co 284/2011-306, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. března 2011, č. j. 3 C 175/2009-261, ve znění usnesení ze dne 30. května 2011, č. j. 3 C 175/2009-291, v části, ve které byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, se odmítá.
II. Ve zbývající části se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2011, č. j. 22 Co 284/2011-306, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. března 2011, č. j. 3 C 175/2009-261, ve znění usnesení ze dne 30. května 2011, č. j. 3 C 175/2009-291, s výjimkou části výroku pod bodem III, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 24. března 2011, č. j. 3 C 175/2009-261, ve znění usnesení ze dne 30. května 2011, č. j. 3 C 175/2009-291, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby bylo za náhradu ve výši 1,- Kč zrušeno právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1126/26 v k. ú. R., zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou ze dne 30. 6. 2004.
Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu s návrhem, aby bylo zrušeno za náhradu 1,- Kč právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy oběma směry za účelem údržby, užívání a oprav kanalizace dle geometrického plánu č. 3119-131/2003 přes pozemek parc. č. 1126/3 v k. ú R., zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou ze dne 30. 6. 2004.
Výrokem pod bodem III. zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, eventuelně povinnost zdržet se na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. jízdy motorovými vozidly typu tahač, přívěs, návěs, jízdní souprava, kloubový a patrový autobus, traktor a samojízdný pracovní stroj. Výroky pod body IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 1126/3 a parc. č. 1126/26 v k. ú. R. Žalovaný je vlastníkem pozemků st. parc. č. 5464, st. parc. č. 5834 a parc. č. 1126/56 zapsaných na LV č. 3253 pro obec a k. ú. R., přičemž na tomto LV je na základě smlouvy z 30. 6. 2004 zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy oběma směry přes pozemky parc. č. 1126/3 a parc. č. 1126/26. Smlouvou z 30. 6. 2004 zřídil právní předchůdce žalobce ve prospěch žalovaného a jeho uvedených pozemků věcná břemena blíže označená ve výroku rozsudku, zakreslená v geometrickém plánu ze dne 22. 7. 2003 č. 3116-129/2003, který tvoří nedílnou součást smlouvy. V mezidobí došlo ke změnám hranic a označení některých pozemků. Věcná břemena byla zřízena bezplatně.
Žalobce se domáhal zrušení práva odpovídajícího věcnému břemeni s odůvodněním, že žalovaný překračuje svá oprávnění plynoucí ze smlouvy o zřízení věcného břemene, bez právního důvodu užívá pozemek parc. č. 1126/67, pozemek parc. č. 1126/26 nepotřebuje a věcné břemeno zatěžující tento pozemek pro něj nemá žádný hospodářský význam; přitom vlastnické právo žalobce je břemenem omezeno, je jím snížena hodnota pozemku. Ohledně pozemku parc. č. 1126/3 žalobce tvrdil, že došlo ke změně poměrů tím, že žalovaný neprovedl napojení kanalizace v místech, ve kterých bylo při zřízení věcného břemene předvídáno, a věcné břemeno je tak pro žalovaného zcela neúčelné.
Soud posoudil věc podle §151p odst. 3 a §126 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že došlo v důsledku změny poměrů k hrubému nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. To, že žalovaný pozemek parc. č. 1126/26 neužívá, neznamená, že by se jednalo o takovou změnu oproti době zřízení věcného břemene, která by odůvodňovala jeho zrušení, a nelze v tom spatřovat vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného.
Výrokem pod bodem II. zamítl soud žalobu o zrušení práva z věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek žalobce parc. č. 1126/3, neboť neshledal, že by došlo k takové změně, která by znamenala neúměrné zatížení pozemku a vznik hrubého nepoměru. Za takovou změnu nelze považovat to, že žalovaný neprovedl napojení kanalizace v předvídaných místech.
Pokud se týká části žaloby, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti zdržet se jízdy po pozemku žalobce parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, eventuálně konkrétně vyjmenovanými typy motorových vozidel, zaujal soud názor, že používání komunikace na pozemku pro kamionovou dopravu není se smlouvou o zřízení věcného břemene v rozporu. Vyšel ze znaleckého posouzení, že uvedené komunikace takovému používání vyhovují, z toho, že již od roku 2003 žalovaný měl s dřívějším vlastníkem smluvně zajištěnou takovou dopravu a konečně z toho, že i předchozí firma dříve sídlící v areálu používala k dopravě těžká nákladní vozidla. Pokud při jízdě přes pozemky žalobce dochází k částečnému vybočování mimo rámec vymezený věcným břemenem, nejde podle soudu o neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobce. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. října 2011, č. j. 22 Co 248/2011-306, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem V.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Z geometrického plánu ze dne 22. 7. 2003 č. 3116-129/2003, který tvoří nedílnou součást smlouvy o zřízení věcného břemene, vyplývá, že mezi pozemky parc. č. 1126/26 a 1126/3 se nacházel pozemek parc. č. 1126/40, který byl ve vlastnictví třetích osob, které žalovanému jeho užívání trpěly. Následně byla z tohoto pozemku část oddělena a vznikl pozemek parc. č. 1126/67, který je nyní ve vlastnictví žalobce, a přes který vede trasa vymezená věcným břemenem; není však tímto břemenem zatížen.
Podle odvolacího soudu též bylo v řízení prokázáno, že zásahem žalobce byl znemožněn přístup z veřejné komunikace na pozemek parc. č. 1126/26, neboť žalobce vybudoval u vjezdu z veřejné komunikace železnou bránu.
Odvolací soud poukázal na to, že změnu poměrů v existujícím právním vztahu, kterou má na mysli §151p odst. 3 obč. zák., nelze zaměňovat s porušením tohoto stavu v podobě rozšiřování oprávnění z věcného břemene. Výkon práva přesahující rámec zřízeného věcného břemene není změnou poměrů, ale je změnou způsobu výkonu. Odvolací soud uzavřel, že o změnu poměrů, kterou má na mysli §151p odst. 3 obč. zák. se nejedná, neboť již v době zřízení věcného břemene vedla trasa věcného břemene přes uvedený pozemek ve vlastnictví třetí osoby a pouze změnou vlastníka nezatíženého pozemku nedochází ke změně poměrů. Za změnu poměrů nelze považovat ani skutečnost, že žalovaný pozemek parc. č. 1126/26 neužívá.
Odvolací soud neshledal důvodnou ani část žaloby o zrušení práva z věcného břemene chůze a jízdy oběma směry na a přes parc. č. 1126/3 za účelem údržby, užívání a oprav kanalizace opřenou o tvrzení, že žalovaný napojil kanalizaci v jiných místech, než bylo uvedeno a předpokládala smlouva o zřízení věcného břemene, a proto je toto právo zcela nefunkční. Soud uvedl, že v době zřízení věcného břemene kanalizace v místech zakreslených v geometrickém plánu ještě napojená nebyla a za změnu poměrů nelze považovat situaci, kdy ani v současné době není kanalizace v místech zakreslených v geometrickém plánu napojená.
Ani třetí část žaloby požadující uložení povinnosti zdržet se jízdy po pozemku parc. č. 1126/3, eventuelně motorovými vozidly v žalobě konkretizovanými s tím, že žalovaný užívá dotčený pozemek k jízdě těžkou kamionovou dopravou, ačkoliv pro takovou jízdu právo z věcného břemene zřízeno nebylo a v důsledku toho v řadě míst zasahuje jízdou i mimo plochy vyznačené věcným břemenem a tím do vlastnického práva žalobce, odvolací soud neshledal důvodnou. Dovodil, že v době zřízení věcného břemene již mezi dopravní prostředky běžně patřily nákladní automobily a kamionové soupravy. Dotčený pozemek se nachází v areálu bývalého výrobního podniku TOS Rakovník, s. p., který bezpochyby komunikace nacházející se v tomto areálu užíval k nákladní dopravě. I ze znaleckého posudku vyplývá, že komunikace s určením pro věcné břemeno vyhovují pro pěší chůzi i pro jízdu motorovými vozidly bez ohledu na tonáž. Ve smlouvě o zřízení věcného břemene ohledně způsobu dopravy nic sjednáno nebylo. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy věcné břemeno bylo zřízeno v roce 2004 a je využíváno k podnikatelským aktivitám není doprava nákladními vozidly a kamióny výkonem práva zatěžujícím žalobce nad míru předvídanou při jeho zřízení. Pokud žalovaný při průjezdu kamióny překračuje své oprávnění z věcného břemene, nelze tuto skutečnost řešit podanou negatorní žalobou. Odvolací soud uzavřel, že žaloba není důvodná a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V průběhu dovolacího řízení došlo v důsledku fůze k zániku původního žalobce PQS Estate, SE, jejího sloučením do nástupnické společnosti PQS Phoenix, SE, a dovolací soud rozhodl usnesením ze dne 26. června 2013, č. j. 22 Cdo 1379/2012-360, že v řízení bude pokračováno na místě žalobce s touto nástupnickou společností.
Zásadní význam ve věci posouzení žalobních nároků, o kterých rozhodl soud prvního stupně v rozsudku pod body I. a II., žalobce spatřuje ve výkladu pojmu „změna poměrů“ ve smyslu §151p odst. 3 obč. zák. Má za to, že za změnu poměrů je nutné považovat skutečnost, že oprávněný z věcného břemene zřízeného za účelem jeho přístupu k nemovitostem, které mu patří, ztratí právo (závazkové) užívat jeden z pozemků (nezatížený věcným břemenem), po němž vede přístupová cesta k nemovitostem, bez něhož nejde právo cesty vykonávat, a sám prohlásí, že takovou přístupovou trasu s ohledem na jiný přístup nepotřebuje.
Za změnu poměrů lze podle dovolatele považovat i skutečnost, že se účastníci smlouvy o zřízení věcného břemene dohodnou na zřízení práva cesty za účelem užívání, údržby a oprav kanalizace na místě vymezeném geometrickým plánem, a následně však oprávněný z věcného břemene provede napojení kanalizace na zcela jiném místě a na dojednaných místech se žádné napojení nenachází.
Zásadní právní význam ve věci uložení povinnosti žalovanému zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. vymezenými vozidly (výrok III.) žalobce spatřuje v právním posouzení povahy geometrického plánu, který je nedílnou součástí smlouvy o zřízení věcného břemene, zejména v posouzení, zda rozsah zatížené části pozemku podle tohoto plánu je omezujícím limitem obecného ujednání smlouvy zakládající právo jízdy po zatíženém pozemku.
Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu týkajícím se žalobního návrhu na zrušení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1126/26, zdůvodněným tím, že změnou vlastníka pozemku (třetí osoby) věcným břemenem nezatíženého, přes který vede trasa věcného břemene, nedochází ke změně poměrů ve smyslu §151p odst. 3 obč. zák. Za tuto změnu soud nepovažoval ani prohlášení oprávněného z věcného břemene, že pozemek neužívá. Tvrzení žalobce však bylo jiné; žalobce nepovažoval za změnu poměrů samotnou změnu vlastníka pozemku nezatíženého věcným břemenem, ale skutečnost, že před touto změnou měl žalovaný závazkovým právem zajištěný přechod po tomto cizím pozemku, zatímco nyní žádné oprávnění ke vstupu na cizí pozemek nemá a nemá ani o takové právo zájem, neboť přístup po pozemku parc. č. 1126/26, jak sám uvádí, nepotřebuje. Po pozemku parc. č. 1126/26 se dostane pouze k hranici s pozemkem 1126/67, nikoliv k vlastním nemovitostem. Přerušení trasy způsobilo, že pro žalovaného věcné břemeno v uvedeném rozsahu ztratilo význam. Pokud soud argumentoval též tím, že žalobce zřídil na pozemku bránu, a tak zasáhl do práva žalovaného tím, že mu znemožnil přístup, namítá, že tím nezasáhl do práv žalovaného, neboť mu dal možnost disponovat klíči od brány. Touto skutečností se soud nezabýval. Žalobce se domnívá, že situace, kdy výkon věcného břemene je sice možný, ale je neúčelný, spadá pod §151p odst. 3 obč. zák.
Žalobce považuje za nesprávný i závěr odvolacího soudu týkající se žalobního návrhu na zrušení věcného břemene chůze a jízdy oběma směry za účelem údržby, užívání a oprav kanalizace přes pozemek parc. č. 1126/3. Odvolací soud měl za to, že pokud v době zřízení věcného břemene faktické napojení kanalizace v místech zakreslených v geometrickém plánu ještě neexistovalo a jestliže ani v současnosti na těchto místech žádné napojení není, nejedná se o změnu poměrů. Žalobce uvádí, že změnu poměrů je třeba spatřovat v mnohem obecnějších souvislostech. Nelze porovnávat pouze strohý stav podmínek při sjednání smlouvy s aktuální situací, ale je třeba posoudit i účel a očekávání, která měli nebo mohli mít účastníci při sjednávání smlouvy, a z této pozice posuzovat, zda nedošlo ke změně. Výklad odvolacího soudu je formalistický, popírající smysl zmíněného zákonného ustanovení. Zákon nedefinuje, co chápe pod pojmem „změna poměrů“. Podle žalobce je třeba jako změnu chápat jakoukoliv odlišnost stavu a očekávání oproti situaci při sjednávání smlouvy, a soudu se tak dává možnost racionálního řešení situací, které nejsou účastníci schopni sami řešit dohodou, když jsou věcná břemena již zjevně neúčelná a znepřehledňují právní vztahy k nemovitostem.
Žalobce polemizuje s názorem odvolacího soudu, týkajícím se žalobního návrhu o uložení povinnosti zdržet se jízdy po pozemku parc. č. 1126/3 motorovými vozidly, eventuálně motorovými vozidly typů konkrétně vyjmenovaných. Odvolací soud uzavřel, že smlouva o zřízení věcného břemene byla zřízena v době, kdy mezi dopravní prostředky běžně patřily nákladní automobily i kamionové soupravy a ohledně dopravy nebylo mezi účastníky nic sjednáno, z čehož dovodil, že oprávnění se vztahuje na všechna tato vozidla. Nevypořádal se přitom s argumentací žalobce, že oprávnění ze smlouvy o zřízení věcného břemene je vymezeno geometrickým plánem, který je součástí smlouvy o zřízení věcného břemene, a že právě specifikace ploch a jejich rozměry stanovené tímto plánem jsou limitem pro jízdu minimálně některých typů vozidel. To také bylo jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem. Jestliže plocha zřízená věcným břemenem není dostatečná pro průjezd určitých typů vozidel, jak je uvedeno ve znaleckém posudku, respektive taková vozidla, aby projela, musí použít i nezatížené části pozemků, potom je zřejmé, že při sjednávání smlouvy nemohla být jízda takovým vozidlem zamýšlena a právo se na ně nevztahuje. Geometrický plán má naprosto stejný význam jako jakékoliv výslovné ujednání v textu smlouvy o zřízení věcného břemene a odvolací soud pochybil, pokud ignoroval jeho obsah. Žalobce odkazuje na právní názor, že v případě pochybností o rozsahu věcného břemene platí, že povinný má být omezován spíše méně než více. Rozhodně není v pořádku závěr soudu prvního stupně, že překračování práva z věcného břemene není neoprávněným zásahem do vlastnických práv žalobce. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu za správná, vydaná v souladu s platnou právní úpravou i judikaturou. Poukazuje na skutečnost, že areál sloužil desítky let pro opracování železných a jiných hutních výrobků; rovněž žalobce ve svých objektech provozuje stejnou činnost a za tím účelem také část areálu kupoval. Pro stejný účel byla také zřízena předmětná věcná břemena. Komunikace v areálu, který od svého vzniku sloužil k opracování železných a hutních výrobků, musela být zřizována, aby vyhovovala provozu těžké dopravy, což o komunikacích v areálu tvrdí i znalec. V řízení bylo zjištěno, že rovněž jediná příjezdová veřejná komunikace k areálu na ulici K., byla vždy řešena pro nákladní automobily o nosnosti 24t a více, neboť sloužila jako jediný příjezd do areálu užívaného původně TOS Rakovník, z čehož plyne, že i navazující komunikace uvnitř areálu musely být pro takovou dopravu vybudovány. Věcné břemeno ve smlouvě o jeho zřízení nebylo nikterak omezeno a při jeho využívání nedochází k nepřiměřeným zásahům do vlastnických práv žalobce. To, že věcné břemeno není částečně v současné době využíváno, nelze považovat za zásadní změnu poměrů. Má za to, že žalobce podniká právní kroky v této věci jen proto, aby ztížil podnikání žalovaného. Žalovaný se domnívá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je částečně přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je založen tím, že dovolací soud v poměrech této věci vykládá pojem „změna poměrů, mající za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného“ jinak, než odvolací soud, a rozhodnutí odvolacího soudu je částečně v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Dovolání proti části výroku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, neuvádí nic, co by činilo z této části rozhodnutí zásadního právního významu, a dovolací soud tu takovou otázku nenalézá; proto v této části dovolání odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění (§151p odst. 3 obč. zák.).
Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů. Jako změna poměrů nemůže být posuzována ta osobní situace, se kterou nový vlastník zatížené věci nahrazoval vlastníka předchozího (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1665/99). Změna poměrů může spočívat i v tom, že strana oprávněná z věcného břemene trvale právo odpovídající věcnému břemeni neužívá proto, že již jejím hospodářským cílům neslouží, resp. že nastane takový stav, který dosažení těchto záměrů znemožní. Dovolací soud je si vědom toho, že podle okolností může jít i o zánik věcného břemene podle §151p odst. 2 obč. zák.; protože mezi oběma skupinami případů vede v projednávané věci poměrně „tenká“ hranice, nebylo by správné zamítat žalobu na zrušení věcného břemene jen proto, že snad podle názoru soudu toto věcné břemeno již zaniklo.
Vykonává-li oprávněný z věcného břemene právo v širším rozsahu, než mu věcné břemeno umožňuje, resp. rozšiřuje-li svémocně toto břemeno, může se oprávněný bránit negatorní žalobou podle §126 odst. 1 obč. zák. ; nejde však o změnu poměrů, která by měla za následek možnost zrušení věcného břemene soudem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 1043/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „ Soubor“ - č. C 3669).
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99, publikovaném pod č. C 575 Souboru, se konstatuje, že zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ.
V dané věci jde o kumulaci tří nároků:
1) Jde o žalobní návrh, aby bylo za náhradu ve výši 1,- Kč zrušeno právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1126/26 v k. ú. R., zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou ze dne 30. 6. 2004. Tento návrh soudy zamítly.
Žalobce spatřuje změnu poměrů, mající za následek nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, v tom, že věcné břemeno lze využívat jen, je-li umožněn průjezd přes spojující pozemek parc. č. 1126/67; tento užíval žalovaný dříve na základě svolení jeho tehdejších vlastníků, nyní mu však nový vlastník, kterým je žalobce, souhlas k užívání nedal a žalovaný sám prohlásil, že pozemek nepotřebuje.
Soud prvního stupně měl za to, že zákonné podmínky pro zrušení věcného břemene zatěžujícího pozemek parc. č. 1126/26 nejsou dány, neboť samotný fakt, že žalovaný tento pozemek neužívá, jak sám připustil, neznamená, že by se jednalo o takovou změnu oproti době zřízení věcného břemene, která by odůvodňovala zrušení věcného břemene, a nelze v této skutečnosti shledat vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Odvolací soud uzavřel, že o změnu poměrů, kterou má na mysli §151p odst. 3 obč. zák., se nejedná, neboť již v době zřízení věcného břemene vedla trasa věcného břemene přes uvedený pozemek ve vlastnictví třetí osoby a pouze změnou vlastníka nezatíženého pozemku nedochází ke změně poměrů. Za změnu poměrů nelze považovat ani skutečnost, že žalovaný pozemek parc. č. 1126/26 neužívá.
Dovolatel proti tomu namítá, že on jako žalobce nepovažoval za změnu poměrů samotnou změnu vlastníka pozemku nezatíženého věcným břemenem, ale skutečnost, že před touto změnou měl žalovaný závazkovým právem zajištěný přechod po tomto cizím pozemku, zatímco nyní žádné oprávnění ke vstupu na cizí pozemek nemá a nemá ani o takové právo zájem, neboť přístup po pozemku parc. č. 1126/26 podle svých slov nepotřebuje. Po pozemku parc. č. 1126/26 se dostane pouze k hranici s pozemkem 1126/67 a nikoliv k vlastním nemovitostem. Přerušení trasy způsobilo, že pro žalovaného věcné břemeno v uvedeném rozsahu ztratilo význam. Žalobce se domnívá, že situace, kdy výkon věcného břemene je sice možný, ale je neúčelný, spadá pod §151p odst. 3 obč. zák.
Dovolatel tedy spatřuje změnu poměrů v tom, že vzhledem k tomu, že žalovaný již nemá přístup přes pozemek parc. č. 1126/67, nemá pro něj hospodářský význam užívání pozemku parc. č. 1126/26 jako cesty. Tvrdí tak okolnosti, které by mohly být důvodem zrušení věcného břemene podle §151p odst. 3 obč. zák. Již v řízení poukazoval na tvrzení žalovaného, že pozemek zatížený břemenem již „nepotřebuje“; z toho se ovšem podává, že uplatňoval jako důvod změny poměrů skutečnost, že žalovaný na využívání práva odpovídajícího věcnému břemeni již (oproti situaci v době sjednání břemene) nemá hospodářský zájem, a že to sám uznává.
K tomu odvolací soud uvedl, že „samotná skutečnost, že ...věcné břemeno není využíváno, ještě neznamená, že by se jednalo o takovou změnu poměrů… která by odůvodňovala zrušení věcného břemene“ (str. 7 rozsudku). Tento názor obstojí jen částečně.
Je zjevné, že dočasné nevyužívání věcného břemene nemá za následek takovou změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení věcného břemene; není-li pak věcné břemeno vykonáváno 10 let, právo jemu odpovídající se promlčí (§109 obč. zák.). Významné však je, proč není věcné břemeno využíváno. Je-li tomu tak proto, že se na straně oprávněného změnily poměry (zejména hospodářská potřeba) natolik, že právo odpovídající věcnému břemenu je pro něj již nevýznamné a je zjevné, že tomu tak bude i nadále, pak jde o změnu situace, která může být hodnocena jako změna poměrů ve smyslu §151p odst. 3 obč. zák. V takovém případě změna poměrů spočívá v zániku objektivního zájmu oprávněného na trvání věcného břemene; oprávněného jeho zánik nijak nepoškodí a postavení povinného se zlepší zánikem právní závady, váznoucí na jeho nemovitosti a snižující její hodnotu. Výhoda oprávněného tu již vlastně není, protože on věcné břemeno nepotřebuje, zatímco povinný je – zbytečně – zatížen tímto břemenem jako závadou, váznoucí na majetku; tak nastává mezi stranami hrubý nepoměr, spočívající v tom, že věcné břemeno jednu z nich zatěžuje, druhá z něj však nemá žádný prospěch.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není zcela zřejmé, proč vlastně podle zjištění soudu žalovaný pozemek parc. č. 1126/26 neužívá. Odvolací soud se sice – jak uvedl – zabýval významem „prohlášení žalovaného“, že tento pozemek „užívat nepotřebuje“, a dospěl k závěru, že toto prohlášení je právně nevýznamné (tím, zda žalovaný pozemek skutečně objektivně potřebuje, se ovšem nezabýval). K tomu dovolací soud poznamenává, že ve vyjádření na č. l. 29 žalovaný popíral, že by uvedený pozemek užíval; tvrdil, že cestu na tomto pozemku neužívá proto, že „je velmi obtížné po této cestě projet s nákladním vozem“. Odvolací soud též uvedl, že tento pozemek žalovaný neužívá i proto, že žalobce umístil u vjezdu na něj bránu. Odvolací soud však sám důkazy neprováděl, a soud prvního stupně takové skutkové zjištění neučinil a zamítnutí žaloby o něj neopřel. Za této situace je zamítnutí žaloby pro tento důvod pro žalobce překvapivé; nebylo mu tak např. umožněno argumentovat příp. tím, že zřízení brány právo žalovaného neomezuje (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 1457/96, Soudní rozhledy č. 6/1999). Navíc je tu rozpor mezi názorem o tom, že žalovaný tento pozemek neužívá kvůli bráně a mezi tvrzením žalovaného, že jej neužívá proto, že jej nepotřebuje.
Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat; v takovém případě bylo věcí odvolacího soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o povinnosti tvrzení, ev. o důkazní povinnosti; jinak řečeno, soud měl na význam tvrzení, týkajícího se brány, vzneseného ve vyjádření k odvolání upozornit a poučit strany o uvedených povinnostech ve vztahu k této skutečnosti (samozřejmě za předpokladu, že toto tvrzení mohlo být relevantní ve smyslu §211a o. s. ř.). Protože tak odvolací soud neučinil, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a ke které dovolací soud přihlíží i bez návrhu.
Protože v dané věci měl odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, jiný právní názor na výklad pojmu „změna poměrů“ ve smyslu §151p odst. 3 obč. zák. než soud dovolací, spočívá rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
2. Výrokem pod bodem II. soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby bylo zrušeno za náhradu 1,- Kč právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy oběma směry za účelem údržby, užívání a oprav kanalizace dle geometrického plánu č. 3119-131/2003 přes pozemek parc. č. 1126/3 v k. ú. R., zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou ze dne 30. 6. 2004 ; odvolací soud rozsudek i v této části potvrdil s tím, že v době zřízení věcného břemene kanalizace v místech zakreslených v geometrickém plánu, který byl součástí smlouvy, ještě napojená nebyla a za změnu poměrů nelze považovat situaci, kdy ani v současné době není kanalizace v místech zakreslených v geometrickém plánu napojená.
Žalobce má za to, že změnu poměrů je třeba spatřovat v mnohem obecnějších souvislostech, než jak učinil odvolací soud. Nelze porovnávat pouze strohý stav podmínek při sjednání smlouvy s aktuální situací, ale je třeba posoudit i účel a očekávání, která měli nebo mohli mít účastníci při sjednávání smlouvy a z této pozice posuzovat, zda nedošlo ke změně. Podle žalobce je třeba jako změnu poměrů chápat jakoukoliv odlišnost oproti původnímu stavu a očekávání oproti situaci při sjednávání smlouvy, a soudu se tak dává možnost racionálního řešení situací, které nejsou účastníci schopni sami řešit dohodou, když jsou věcná břemena již zjevně neúčelná a činí nepřehlednými právní vztahy k nemovitostem.
Dovolací soud odkazuje na to, co bylo uvedeno pod bodem 1. Problém je v tom, že v době zřízení věcného břemene tehdy předpokládané napojení na kanalizaci provedeno být mohlo, je však – doposud nevyjasněnou – otázkou, zda je to možné a hospodářsky účelné i nyní, kdy kanalizace byla zřízena v jiné trase. Pokud to již možné není, nebo by takové napojení bylo zjevně neúčelné, šlo by o změnu poměrů podle §151p odst. 3 obč. zák.
V první řadě tak bylo třeba učinit skutkové zjištění, zda ve smlouvě o zřízení věcného břemene bylo (za pomoci geometrického plánu) přesně určeno místo, na kterém měla kanalizace vést, porovnat jej s místem, na kterém skutečně vede, a poté měl soud zvážit, zda v případě změny trasy kanalizace je možné k její údržbě, užívání a opravám možno užívat původně zamýšlený přístup. V záporném případě by bylo ještě nutno řešit otázku, zda žalovaný nemá v úmyslu kanalizaci v původně zamýšlené trase zřídit, a v kladném případě a zdaje takový postup reálný a objektivně možný (zda tedy nejde jen o účelové tvrzení). Pokud by přístup (trasa) vymezený ve smlouvě o zřízení věcného břemene, ev. v geometrickém plánu jako části této smlouvy, nemohl skutečně zřízené kanalizaci sloužit a ani by nepřipadalo v úvahu zřízení kanalizace tak, aby pro ni mohlo být věcné břemeno využíváno, byly by tu podmínky pro jeho zrušení. Rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně tak i v této části spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
K tvrzení žalovaného ve vyjádření k dovolání, že věcné břemeno spočívá „v právu chůze a jízdy… bez jakéhokoliv dalšího omezení“ se poznamenává, že možné omezení v rozsahu užívání zatíženého pozemku vyplývá z geometrického plánu, který byl součástí smlouvy o zřízení věcného břemene.
3. Výrokem pod bodem III. soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. motorovými vozidly, eventuelně povinnost zdržet se na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. jízdy motorovými vozidly typu tahač, přívěs, návěs, jízdní souprava, kloubový a patrový autobus, traktor a samojízdný pracovní stroj.
Odvolací soud odvolání žalobce i v této části zamítl. Dovodil, že v době zřízení věcného břemene již mezi dopravní prostředky běžně patřily nákladní automobily a kamionové soupravy. Dotčený pozemek se nachází v areálu bývalého výrobního podniku TOS Rakovník, s. p., který bezpochyby komunikace nacházející se v tomto areálu užíval k nákladní dopravě. I ze znaleckého posudku vyplývá, že komunikace s určením pro věcné břemeno vyhovují pro pěší chůzi i pro jízdu motorovými vozidly bez ohledu na tonáž. Ve smlouvě o zřízení věcného břemene ohledně způsobu dopravy nic sjednáno nebylo. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy věcné břemeno bylo zřízeno v roce 2004 a je využíváno k podnikatelským aktivitám, není doprava nákladními vozidly a kamióny výkonem práva zatěžujícím žalobce nad míru předvídanou při jeho zřízení. Pokud žalovaný při průjezdu kamióny překračuje své oprávnění z věcného břemene, nelze tuto skutečnost řešit podanou negatorní žalobou.
Dovolatel namítá, že odvolací soud se nevypořádal s argumentací žalobce, že oprávnění ze smlouvy o zřízení věcného břemene je vymezeno geometrickým plánem, který je součástí smlouvy o zřízení věcného břemene, a že právě specifikace ploch a jejich rozměry stanovené tímto plánem jsou limitem pro jízdu minimálně některých typů vozidel; neobstojí závěr, že překračování práva z věcného břemene není neoprávněným zásahem do vlastnických práv žalobce a že se proti němu nelze bránit negatorní žalobou.
„Vykonává-li oprávněný z věcného břemene právo v širším rozsahu, než mu věcné břemeno umožňuje, resp. rozšiřuje-li svémocně toto břemeno, může se oprávněný bránit negatorní žalobou podle §126 odst. 1 obč. zák. ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 1043/2004, Soubor č. C 3669).
Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu potud, že nebyl-li ve smlouvě o zřízení věcného břemena specifikován druh vozidel, kterými lze právo cesty vykonávat, nemůže se nyní žalobce domáhat jeho vymezení, byť i negativního, a nemůže žádat zákaz jízdy motorovými vozidly. Oprávněný (žalovaný) však nesmí překračovat sjednaný rozsah věcného břemene. Byla-li cesta, kterou může k výkonu práva užívat, vymezena v geometrickém plánu, který tvoří součást smlouvy (jak je v této smlouvě uvedeno – viz č. l. 5 spisu), pak vybočení z této cesty (užívání zatíženého pozemku ve větším rozsahu) je neoprávněným zásahem do vlastnického práva povinného (žalobce), proti kterému se lze bránit negatorní žalobou podle §126 odst. 1 obč. zák.
K tvrzení žalovaného ve vyjádření k dovolání, že žalobce se snaží podanou žalobou ztížit jeho podnikání, se uvádí: Jestliže snad bylo věcné břemeno sjednáno v menším rozsahu, než v jakém je žalovaný k podnikání nezbytně potřebuje, lze tuto situaci řešit – při splnění zákonných podmínek - zřízením práva nezbytné cesty (§151o odst. 3 obč. zák.) tak, aby ji bylo možno užívat ve větší než sjednané šíři. Je zjevné, že stejného cíle by bylo možno dosáhnout dohodou stran, která by předešla soudním sporům.
Dovolací soud poznamenává, že žalobní návrh, vycházející ze znaleckého posudku, je neurčitý a mohl by působit problémy při výkonu rozhodnutí. Zákonu spíše odpovídá návrh, že žalovaný je povinen zdržet se užívání pozemku žalobce nad (v žalobě konkretizovaný) rámec vymezený smlouvou o věcném břemeni; nelze ani vyloučit návrh, že žalovaný je povinen zdržet se výkonu práva cesty vozidly o parametrech v žalobě konkretizovaných (zde by šlo především o vozidla určité šířky). Toho lze dosáhnout úpravou žaloby; protože základ žalobních tvrzení a i podstata petitu by zůstala totožná, šlo by o úpravu návrhu, nikoliv o změnu žaloby.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu uvedeném shora zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.). Zrušení a vrácení se netýká nároku, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se na pozemku parc. č. 1126/3 v k. ú. R. jízdy (jakýmikoliv) motorovými vozidly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu