ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1590.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1590/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. S. , bytem v K., Ř. o. 22, zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Minoritů 13, proti žalované České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 135/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 19 C 124/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2011, č. j. 57 Co 21/2011-224, takto:
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě se zamítá .
II. Dovolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. 19 C 124/2007-201, nepřipustil přistoupení V. V., a Mgr. L. V., obou bytem v K., R. 12, do řízení na straně žalované (výrok I.), a řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 19 C 200/2009 (výrok II.).
Dospěl k závěru, že „v současnosti probíhají souběžně dvě řízení o stejném nároku“, že „pravomocné rozhodnutí o věci samé v řízení sp. zn. 19 C 200/2009 ve vztahu k účastníkům tohoto řízení založí překážku věci pravomocně rozhodnuté“, že „do pravomocného skončení řízení sp. zn. 19 C 200/2009 nelze posoudit, zda v řízení sp. zn. 19 C 124/2007 jsou splněny podmínky řízení, konkrétně není-li dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to i ve vztahu k manželům V“.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 24. ledna 2011, č. j. 57 Co 21/2011-224, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že řízení se nepřerušuje.
Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně nepřipustil vstup V. a L. V. do řízení na straně žalované, neboť v době vydání napadeného rozhodnutí „zde v důsledku řízení vedeného pod sp. zn. 19 C 200/2009“ bránila jejich „přibrání jako účastníků na straně žalované“ překážka věci zahájené. Protože řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 200/2009 bylo již pravomocně skončeno, brání jejich vstupu do řízení překážka věci rozsouzené. Vzhledem k pravomocnému skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 200/2009 nejsou „nadále dány důvody“ pro přerušení řízení v této věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), a domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Podle jejího názoru ve věcech vedených u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 19 C 124/2007 a sp. zn. 19 C 200/2009 nejde o totožné věci, ale jedná se o dva rozdílné nároky. V řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 124/2007 jde o určení, zda došlo k vydržení sporných nemovitostí, jehož důsledkem by bylo nabytí vlastnického práva ze zákona a vlastnické právo by bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě listin vystavených státním notářstvím, zatímco v druhém řízení jde o určení, že žalobkyně je vlastnicí sporných nemovitostí, a podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí by byl pravomocný rozsudek. Má tedy za to, že do řízení mohou přistoupit další účastníci na straně žalované, aniž by rozhodnutí ve věci bránila překážka věci rozsouzené.
Žalovaná uvedla, že ve věci není pasivně legitimována, neboť není vlastnicí sporných nemovitostí.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. ledna 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen o. s. ř.).
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), zkoumal přípustnost dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Žalobkyně uplatnila přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. V dané věci se však jedná o rozhodnutí nemeritorní, dovolání proti výroku I. usnesení dovolacího soudu je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o přistoupení dalších účastníků do řízení, není důvodné.
Podle §92 odst. 1 věta prvá o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Možnost vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna tím, že soud svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil překážku věci zahájené či překážku věci rozsouzené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002)
V obou řízeních vedených před Okresním soudem v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 19 C 124/2007 a sp. zn. 19 C 200/2009 se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva k budově na pozemku parc. č. 3310/3 a k pozemku parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P. Jak již uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 2775/2009, přestože petit žaloby ve věci 19 C 124/2007 formulovala žalobkyně tak, aby bylo určeno, že „nabyla vlastnictví ze zákona vydržením“, nepochybně z petitu vyplývalo, že si přeje, aby soud určil, že je vlastnicí označených nemovitostí. O takovém nároku uplatněném proti žalovaným V. V. a L. V. bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 200/2009. Odvolací soud tedy správně nevyhověl návrhu na přistoupení V. a L. V. do řízení ve věci sp. zn. 19 C 124/2007, neboť by tím jinak založil ve vztahu k přistoupivším účastníkům překážku věci rozsouzené.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy ve výroku I. správné, a proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. v této části zamítl.
Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení tak, že se řízení nepřerušuje.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné podle uvedených ustanovení, však předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2755). V daném případě dovolatelka o tuto subjektivní legitimaci k podání dovolání přišla, neboť odvolací soud na základě jí podaného odvolání rozhodl v její prospěch o tom, že se řízení nepřerušuje a bude v něm dále pokračováno.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně do výroku II. usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu