ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1767.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1767/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. Z. , a b) B. Z. , zastoupených JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem se sídlem v Písku, Hradební 134/II, proti žalované M. S. , zastoupené JUDr. Milanem Frišmanem, advokátem se sídlem v Písku, Budovcova 2530, o určení vydržení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 349/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 6 Co 2349/2010-209, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 6 Co 2349/2010-209, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku (dále již „soud prvního stupně“) (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 24. června 2010, č. j. 9 C 349/2008-183, zamítl žalobu „o určení, že žalobci vydrželi věcné břemeno práva chůze a jízdy po pozemkových parcelách č. 910/1, 910/7 a 910/10 vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek, na listu vlastnictví č. 2989 pro k. ú. P. k pozemkové parcele č. 908/2 vedené v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek, na listu vlastnictví č. 5830 pro k. ú. P. v rozsahu zakresleném geometrickým plánem č. 1881-348/94.“ Navazujícím výrokem pak (s ohledem na procesní úspěch žalované) zavázal žalobce povinností, aby zaplatili žalované na náhradě nákladů řízení částku 80.015,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.
Soud prvního stupně po provedeném řízení při rozhodování vycházel mj. ze zásadně významného skutkového zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 16. března 1995, č. 1 P 95/06, Pozemkový fond ČR prodal manželům V. a M. S. pozemky p. č. 910/1 a 908/1 v katastrálním území (dále již „k. ú.“) P., přičemž „V článku IV. bylo ujednáno, že účastníci smlouvy se dohodli na zřízení věcného břemene – práva jízdy a chůze ke skladu na parc. č. 908/2 přes parcelu č. 910/1, 910/7 a 910/10 tak, jak je zakresleno v přiloženém geometrickém plánu ve prospěch a. s. Jitex Písek…Podle smlouvy byl proveden vklad práva vlastnického a práva z věcného břemene rozhodnutí Katastrálního úřadu v Písku č. j. V 11, 3-474/95, s tím, že právní účinky vkladu vznikly dnem 31. 3. 1995…Z geometrického plánu č. 1881-348/94 bylo zjištěno, že v tomto geometrickém plánu, který byl vyhotoven pro zaměření skutečného oplocení areálu zahradnictví a zřízení věcného břemene, je zakreslen rozsah věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky parc. č. 910/7, 910/10 a 910/1.“ Soud dále vycházel ze zjištění, že „Kupní smlouvou ze dne 28. 11. 2000 bylo prokázáno, že Jitex Písek a. s. jako prodávající a manželé J. a B. Z. a J. a J. L. uzavřeli uvedeného dne kupní smlouvu, na základě které prodávající prodal kupujícím pozemek ostatní plocha – staveniště parc. č. 908/2 za kupní cenu uvedenou v čl. IV s tím, že v čl. V. je uveden text: prodávající seznámili kupující se stavem převáděné nemovitosti a prohlašují, že na ní neváznou žádné dluhy ani jiné právní závady. Pro pozemek parc. č. 908/2 jako pozemek panující je zřízeno věcné břemeno práva chůze a jízdy přes povinné pozemky parc. č. 910/1, 910/7 a 910/10. Toto stávající věcné břemeno je zapsáno ve výpisu z katastru nemovitostí číslo listu vlastnictví 5279 pro obec a k. ú. P. ve smyslu smlouvy o věcném břemeni č.j. V 3 474/95, PolVZ 223/95 s právními účinky vkladu ze dne 31. 3. 1995.“ Soud prvního stupně pak ze zpráv Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Písek zjistil, že „v průběhu doby od prvního zápisu věcného břemene na základě kupní smlouvy…ze dne 16. 3. 1995 vložené do katastru pod č.j. V 11, V 3-474/95 byl několikrát měněn způsob zápisu věcného břemene, a to jak zápis oprávnění z věcného břemene, tak i zápis povinnosti vyplývající z věcného břemene…k datu 11. 10. 2006, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi manželi L. jako prodávajícími a manželi Z. jako kupujícími o převode do spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné poloviny pozemku parc. č. 908/2 v k. ú. P., bylo oprávnění z věcného břemene zřízené kupní smlouvou 1 P 95/06 ze dne 16. 3. 1995 zapsáno jako věcné břemeno ve prospěch parcely č. 908/2.“ Vzal dále za prokázané, že žalovaná je vlastnicí pozemků p. č. 910/1, 910/7 a p. č. 910/10 v k. ú. P. Poté dospěl k závěru, že v žalobě tvrzené podmínky pro vydržení shora uvedeného věcného břemene splněny nebyly, neboť právnímu předchůdci předmětných pozemků (JITEX Písek a. s.) „muselo být známo, že věcné břemeno bylo zřízeno »pro osobu« a nikoli »ve prospěch pozemku« , přičemž „Subjektivní názor svědků (účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene) o povaze oprávnění z věcného břemene je nerozhodný a navíc je – v případě statutárních zástupců společnosti Jitex Písek a. s. – zcela v rozporu s obsahem písemných projevů vůle účastníků smlouvy.“
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že podané žalobě (ve shora uvedeném rozsahu) zcela vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel „z týchž skutkových zjištění, která byla podkladem pro rozhodnutí okresního soudu“ , vyslovil však na věc odlišný právní názor. „Dle názoru odvolacího soudu závěr okresního soudu o tom, že JITEX Písek nemohl být v dobré víře, že věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch pozemku, ale ve prospěch osoby (,) je nesprávný…. Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí, právnická osoba samozřejmě nemá psychiku, a proto je třeba dobrou víru právnických osob posuzovat ve vztahu ke statutárnímu orgánu právnické osoby. K této otázce byli vyslechnuti…bývalí statutární zástupci JITEX Písek a. s. i pracovník Pozemkového fondu ČR. Z jejich výpovědi vyplynulo, že měli za to, že věcné břemeno je zřízeno ve prospěch pozemku, nikoliv ve prospěch osoby…Statutární orgány právnické osoby byly se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že věcné břemeno je zřizováno ve prospěch pozemku. Z uvedeného vyplývá, že v době od 3. 4. 1995 (kdy bylo věcné břemeno poprvé zapsáno do katastru nemovitostí) do 28. 11. 2000 (kdy JITEX Písek a. s. prodal manželům L. a žalobcům pozemek parc. č. 908/2) společnost JITEX Písek a. s. byla v dobré víře, že oprávnění z věcného břemene bylo zřízeno ve prospěch parc. č. 908/2, a to zejména za situace, kdy od 25. 11. 1996 do 8. 7. 2008 bylo v katastru nemovitostí oprávnění z věcného břemene zapsáno na LV tak, že se jedná o právo chůze a jízdy na prc. č. 901/1, 910/7 a 910/10 pro parc. č. 908/2, odkaz na listinu: smlouva o věcném břemeni V 3 474/95, Pol VZ 223/95. Dle názoru odvolacího soudu pro existenci dobré víry je rozhodující právě tento zápis v katastru nemovitostí…Vzhledem k tomu si žalobci mohou započítat vydržecí dobu svého právního předchůdce v období od 25. 11. 1996 do 27. 11. 2000.“ Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny podmínky pro vydržení věcného břemene a proto změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podané žalobě zcela vyhověl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné (a z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje v něm (vycházeje z obsahu dovolání) dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Předně vytýká odvolacímu soudu, že v naprostém rozporu s tím co svědci uváděli v řízení před soudem prvního stupně, aniž by je odvolací soud znovu vyslechl, učinil závěr, že „z jejich výpovědí vyplynulo, že měli za to, že věcné břemeno je zřízeno ve prospěch pozemku, nikoliv ve prospěch osoby.“ Dovolatelka dále zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, který se v (odůvodnění) rozsudku vůbec nezabýval výkladem kupní smlouvy ze dne 16. 3. 1995, zejména jejího čl. IV., aby vyvrátil výklad tohoto právního úkonu, provedený soudem prvního stupně. V další části pak dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydržení uvedeného věcného břemene. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení.
Žalobci v písemném vyjádření k dovolání (učiněném prostřednictvím jejich advokáta) se naopak ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl a žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba (z níže rozvedeného důvodu) zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I když dovolatelka správně namítá, že odvolací soud pochybil, pokud nepřistoupil k zopakování výslechů svědků, kteří byli vyslechnuti soudem prvního stupně a z jejich výpovědí činil (dílčí) skutková zjištění soud prvního stupně (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010, který – stejně jako další jeho rozhodnutí – je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), nenaplnila tato procesní vada (sama o sobě) důvod ke kasaci rozhodnutí odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně z těchto zjištění (ač je přesto a navíc co do zjištění z jednotlivých výslechů svědků rozporně učinil – srov. odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně – str. 6 – výslech svědka JUDr. J. S. – arg.: „Článek IV. smlouvy je formulován jako oprávnění z věcného břemene in personam“ , výslech svědka Ing. J. P. – arg.: „věcné břemeno bylo zřizováno za účelem přístupu pro Jitex nebo kohokoli, kdo ten pozemek bude vlastnit“ , výslech svědka Ing. J. T. – arg.: „věcné břemeno bylo ve prospěch toho, ve prospěch koho bylo zřízeno“ , výslech svědka V. S. – arg.: „předmětnou smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch Jitex Písek“ ) nevycházel [srov. str. 9 odůvodnění rozsudku – arg.: „Subjektivní názor svědků (účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene) o povaze oprávnění z věcného břemene je nerozhodný a navíc je – v případě statutárních zástupců společnosti Jitex Písek a. s. – zcela v rozporu s obsahem písemných projevů vůle účastníků smlouvy“ ], přičemž právní závěr odvolacího soudu je neudržitelný již vzhledem k obsahu samotné předmětné smlouvy (viz ještě níže).
Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře vyslovil, že „posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§130 odst. 1 obč. zák. ) nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva“ (rozsudek ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, Právní rozhledy 11/1997). Podle dalšího rozsudku, který jen opakuje již konstantní judikaturu, „dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Povinnost tvrdit a prokázat tyto okolnosti přitom tíží toho, kdo tvrdí, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením" (rozsudek ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 395/96). Tato rozhodnutí nelze interpretovat tak, že k nabytí oprávněné držby se vyžaduje existující, byť neplatný právní titul, nebo dokonce platný právní titul. Platné právo nevyžaduje k oprávněné držbě žádný titul, pouze mu jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, resp. že je subjektem drženého práva. Držitel musí být v dobré víře, že je tu takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví. Zpravidla bude jednat ve skutkovém omylu, výjimečně může jít i o omyl právní. Proto judikatura žádá, aby držitel byl objektivně v dobré víře, že tu takový titul je, i když ve skutečnosti zde žádný titul není. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (k titulu držby viz též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98, publikovaný v Soudních rozhledech č. 8/2001, dále viz též rozsudky publikované pod č. C 283 a C 631 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Oprávněná držba (nejde-li o držbu vlastnickou, příp. držbu práva jeho subjektem) se tedy opírá o omyl držitele, který se domnívá, že je subjektem drženého práva. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře o existenci drženého práva „se zřetelem ke všem okolnostem“. Je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Oprávněná držba tak spočívá na objektivně omluvitelném důvodu. Omyl může být skutkový anebo právní.
Právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. Občanský zákoník oproti obecnému zákoníku občanskému ani nedeklaruje zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, ani nestanoví pro oprávněného držitele výjimky z této zásady, pokud jde o omluvitelný omyl. Zásada, že neznalost zákona neomlouvá, se prosazuje i nadále, i když to občanský zákoník výslovně neuvádí; přesto právní omyl nemusí vyloučit oprávněnou držbu, pokud držitel je „se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře“ , že mu vykonávané právo náleží. Jinak řečeno, jde o případ, kdy se držitel omylu nemusel vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat. Může jít o případ nejasného znění zákona. Za neoprávněného držitele nelze považovat toho, kdo se držby uchopí na základě jednoho z možných výkladů zákona, bylo-li k tomuto výkladu možno dojít při zachování obvyklé opatrnosti. Pokud ovšem držitel vykonává domnělé právo, jehož samotná existence by byla v rozporu s veřejnoprávním předpisem, nemůže být oprávněným držitelem tohoto práva (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 929/2001).
V posuzovaném případě článek IV předmětné kupní smlouvy ze dne 16. 3. 1995, v rámci kterého původní vlastník pozemku p. č. 908/2 v k. ú. Písek – JITEX Písek a. s. uzavřel s kupujícími předmětných pozemků V. S. a M. S. právo odpovídající věcnému břemeni, je (opětovně citováno) formulován takto: „účastníci smlouvy se dohodli na zřízení věcného břemene – práva jízdy a chůze ke skladu na parc. č. 908/2 přes parcelu č. 910/1, 910/7 a 910/10 tak, jak je zakresleno v přiloženém geometrickém plánu ve prospěch a. s. Jitex Písek…“ Ze smlouvy je tak bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že věcné břemeno bylo (v souladu s §151n odst. 1 obč. zák. zřízeno ve prospěch právnické osoby – JITEX Písek a. s., přičemž sama okolnost, že podle zjištění soudu prvního stupně v katastru nemovitostí „byl několikrát měněn způsob zápisu věcného břemene, a to jak zápis oprávnění z věcného břemene, tak i zápis povinnosti vyplývající z věcného břemene“ , nemohla nic změnit na závěru, že (z objektivního hlediska) tehdy (z věcného břemene) oprávněná osoba (JITEX Písek a. s.) již z takto formulované věcné smlouvy věděla, resp. vědět mohla, že v daném případě se jednalo zřízení věcného břemene in personam, nikoliv in rem (tj., že by bylo spojeno s vlastnictvím pozemku p. č. 908/2 v k. ú. Písek).
Z vyloženého je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud jej proto podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu