ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1979.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1979/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Z. Š. , bytem v P., zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 6, proti žalované Z. Z. , bytem v P., zastoupené JUDr. Lenkou Veberovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Boetingerova 26, o uložení povinnosti odstranit následky neoprávněných zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 39 C 40/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2013, č. j. 13 Co 577/2012-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokátky JUDr. Lenky Veberové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň – město (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. 39 C 40/2011-125, zastavil řízení „o uložení povinnosti žalované nahradit oplechování od komína pod podkrovní nástavbu ze strany přiléhající k ulici oplechováním z měděného plechu a nahradit oplechování na zdi oddělující domy v P. v části zdi od komína po okraj střechy na odvrácené straně od ulice v Z. včetně oplechování komína“ (výrok I.). Dále zamítl žalobu „o odstranění oplechování z plechu titan zinek na zdi oddělující domy v P. v části zdi od komína po okraj střechy na odvrácené straně od ulice v Z. včetně oplechování komína“ (výrok II.), žalobu „o odstranění oplechování komína po podkrovní nástavbu ze strany přiléhající k ulici v Z.“ (výrok III.) a žalobu „o odstranění palubkového obložení a oplechování včetně střešní části krytiny z části římsy a odstranění fasádní izolace a kamenného obkladu na přední i zadní straně domu“ (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. ledna 2013, č. j. 13 Co 577/2012-154, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až VI. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud projednávanou věc nesprávně právně posoudil. Domnívá se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Touto otázkou je podle žalobce možnost zásahu do vlastnického práva třetí osoby bez jejího souhlasu a dále možnost domáhat se ochrany vlastnického práva u soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání souhlasí se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 17. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje přitom pouze na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 1545/2009. V tomto rozhodnutí řešil dovolací soud otázku oprávněnosti zásahu do vlastnického práva vlastníka bytu nájemcem, spočívajícího v instalaci satelitního přijímače na venkovní zeď bez souhlasu pronajímatele. Uzavřel přitom, že instalace uvedeného zařízení bez souhlasu pronajímatele je neoprávněným zásahem do vlastnického práva vlastníka domu, neboť zákaz takového zásahu do vlastnictví pronajímatele vyplývá z obecné ochrany jeho vlastnického práva (§126 odst. 1 obč. zák.), jež našla své vyjádření i v ustanoveních o nájmu (§667 odst. 1 obč. zák.) i o nájmu bytu (§689 a §694 obč. zák.), jakož i v ustanovení §693 obč. zák., podle něhož je nájemce povinen odstranit závady a poškození, které v domě způsobil. Dále dovolací soud v označeném rozhodnutí dovodil, že otázku, zda výkon určitého práva je v souladu s dobrými mravy, je třeba posoudit individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem případu.
S takovýmto rozhodnutím však dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není v rozporu. Odvolací soud zamítl vlastnickou žalobu, kterou se žalobce domáhal odstranění následků neoprávněných zásahů do vlastnického práva s tím, že žalobní požadavky jsou v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor s dobrými mravy opakovaně připustil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009). Konečně posouzení souladu výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připustil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 23. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 1545/2009, na který dovolatel odkazuje. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud výslovně uvedl, že „otázku, zda výkon určitého práva je v souladu s dobrými mravy, je třeba posoudit individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem případu; řešení takové otázky nelze zobecnit s tím, že dovolací soud má oprávnění učinit otázku aplikace §3 odst. 1 obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1174/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2007, pod pořadovým č. C 3761 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5309)“.
Vzhledem k uvedenému nelze uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že dovolání je proto přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu