ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.209.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 209/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce R. F. , bytem ve V. M., L. 1153, zastoupeného Mgr. Radimem Dostálem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti žalované R. T. , bytem ve V. M., L. 1153, zastoupené Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křižná 250, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 238/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2011, č. j. 56 Co 214/2008-151, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2011, č. j. 56 Co 214/2008-151, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 17 C 238/2007-25, určil, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, připadá do výlučného vlastnictví žalobce obývací stěna a do výlučného vlastnictví žalované pračka ARDO, lednička Whirpool a mikrovlnná trouba (výroky I. a II. rozsudku). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 500 000,- Kč za podmínek splatnosti uvedených ve výrokové části rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).
Soud prvního stupně odůvodnil svůj postup při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) a zaměřil se zejména na posouzení mezi účastníky sporné otázky, zda ke dni zániku sjm byl jeho součástí (a tudíž i předmětem vypořádání) členský podíl v bytovém družstvu. Zdůraznil, že ustanovení §703 a násl. občanského zákoníku o společném nájmu bytu manželů je speciálním ustanovením ve vztahu k §143 a násl. občanského zákoníku, tj. ustanovením o společném jmění manželů. Protože za trvání manželství účastníků jim vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, došlo podle §703 odst. 2 občanského zákoníku ke vzniku společného nájmu bytu účastníků a také k jejich společnému členství v bytovém družstvu. Uzavřením smlouvy o nájmu se předmět jejich společného jmění rozšířil o souhrn práv a povinností spojených s členstvím v tomto družstvu bez ohledu na to, jakým způsobem členských práv nabyli. Jejich společné členství v družstvu zaniklo právní mocí rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 47/2007. Do doby zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu podle §705 odst. 2 občanského zákoníku je právní režim družstevních bytů obdobný jako u věcí po zániku manželství před tím než dojde k vypořádání, případně než dojde k uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění. Členský podíl proto učinil předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. ledna 2009, č. j. 56 Co 214/2008-51, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí, které náležejí do zaniklého společného jmění bývalých manželů R. F. a R. T., dříve F., připadá do výlučného vlastnictví žalobce obývací stěna a do výlučného vlastnictví žalované pračka značky ARDO, lednička značky Whirpool a mikrovlnná trouba (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku).
Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v posouzení otázky vypořádání členského podílu. Na základě zčásti zopakovaného a zčásti doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná nabyla členský podíl za trvání manželství darem; uplatní se proto režim výluky z nabývání do společného jmění manželů, a v řízení o vypořádání společného jmění manželů členský podíl proto být předmětem vypořádání nemůže. Ve shodě se soudem prvního stupně učinil zjištění, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 15. srpna 2007, č. j. 17 C 47/2007-36, který nabyl právní moci dne 28. září 2007, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemkyně a členka družstva užívat žalovaná a vyklizení žalobce bylo podmíněno zajištěním bytové náhrady. Uzavřel, že vypořádání členského podílu mezi účastníky nepřichází do úvahy, jestliže členství v družstvu a právo nájmu zůstalo tomu z manželů, který je získal darem.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 8. března 2011, č. j. 22 Cdo 2468/2009-80, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spornou otázku členského podílu jako součásti společného jmění manželů vyřešil ve věci závazným právním názorem pro odvolací soud tak, že došlo-li v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 47/2007 k vypořádání společného členství účastníků v bytovém družstvu podle §705 odst. 2 věty druhé obč. zák., není již přijatelné, aby v navazujícím řízení o vypořádání společného jmění týchž účastníků byla otázka společného členství znovu otevírána (§159a občanského soudního řádu). Jestliže tedy v daném případě odvolací soud tento závěr nerespektoval a dospěl k závěru, že členský podíl není součástí společného jmění manželů, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Následně Krajský soud v Ostravě (dále opětovně jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. července 2011, č. j. 56 Co 214/2008-151, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. změnil tak, že z věcí, které náležely do společného jmění účastníků, do výlučného vlastnictví žalobce přikázal obývací stěnu a do výlučného vlastnictví žalované pračku ARDO, ledničku Whirpool a mikrovlnnou troubu. Žalované přitom uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku ve výši 165 000,- Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Ve výrocích II. a III. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně jen částečně. Doplnil proto dokazování o výslech svědků a opatřil důkaz znaleckým posudkem k prokázání ceny členského podílu v bytovém družstvu. Z výpovědi svědka I. T. vzal za prokázané, že tento v době trvání manželství účastníků převedl na žalovanou členský podíl v SBD ve Valašském Meziříčí. Ačkoliv byla ve smlouvě uvedena peněžitá částka, ve skutečnosti přenechal svědek žalované členský podíl bezúplatně. Členský podíl byl následně opět bezúplatně převeden žalovanou na svědka a jeho manželku J. T. Ze smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu ze dne 1. června 1998 odvolací soud zjistil, že obsahem smlouvy bylo prohlášení žalované, že byt bude užívat se svým manželem R. F. a nezletilým synem. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi SBD Valašské Meziříčí a žalovanou odvolací soud zjistil, že jako společný člen družstva byl uveden i žalovaný. Ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 17 C 47/2007 odvolací soud zjistil, že se žalovaná domáhala zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému družstevnímu bytu. Tvrdila přitom, že k převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu došlo darem, což žalobce zpochybňoval. Výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva se stala žalovaná.
Odvolací soud nechal v řízení vypracovat znalecký posudek, ze kterého bylo zjištěno, že obvyklá cena za převod členského podílu k předmětnému družstevnímu bytu činila v době převodu 600 000,- Kč a v době zrušení práva společného nájmu družstevního bytu již částku 930 000,- Kč. Důkazy navrhované žalobcem k prokázání, že žalovaná za členský podíl v bytovém družstvu zaplatila částku 300 000,- Kč, odvolací soud zamítl, neboť se jednalo o nepřípustnou novotu v odvolacím řízení.
Odvolací soud vyšel z toho, že pokud bylo pravomocně zrušeno společné členství účastníků v bytovém družstvu ke dni 28. září 2007, nelze přijmout závěr, že členský podíl v bytovém družstvu nebyl součástí společného jmění manželů, byť na základě skutkových zjištění lze dospět k tomu, že žalovaná nabyla členský podíl bezúplatně. Protože vzniklo společné právo nájmu účastníkům bezúplatným převodem na žalovanou dnem 1. června 1998, je třeba zohlednit hodnotu členského podílu jako vnos do společného jmění manželů ve výši 600 000,- Kč. Pokud by tato částka jako vnos nebyla zohledněna, znamenalo by to podle odvolacího soudu neodůvodněné zvýhodnění žalobce odporující dobrým mravům. Protože odvolací soud vyšel z částky 930 000,- Kč představující hodnotu členského podílu ke dni zrušení společného nájmu družstevního bytu, ze které odečetl vnos žalované ve výši 600 000,- Kč, uložil žalované zaplatit žalobci polovinu ze zbylé částky, tj. 165 000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“). Uplatňuje přitom dovolací důvod postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a namítá, že skutková zjištění přijatá v rozhodnutí nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel má za to, že se odvolací soud neřídil závazným právním názorem přijatým v rozsudku dovolacího soudu ze dne 8. března 2011, č. j. 22 Cdo 2468/2009-80. Považuje za překvapivý právní názor odvolacího soudu spočívající v tom, že posoudil částku odpovídající hodnotě členského podílu ke dni jeho převodu ve výši 600 000,- Kč jako vnos do společného jmění manželů a odečetl tento vnos od hodnoty členského podílu ve výši 930 000,- Kč, přičemž polovinu zbylé částky uložil žalované k náhradě. Dovolatel vyšel z ustálené judikatury dovolacího soudu s tím, že v řešené věci členský podíl spadá do společného jmění manželů, a nemůže se tedy jednat o vnos do společného jmění manželů.
Nadto je řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně, přesto však nevyzval žalobce podle §118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a rozhodujících skutečností a navržení důkazů k nim, neboť již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že nabytí členského podílu bylo realizováno úplatně, neboť za tuto úplatu si rodiče žalované opatřili byt ve Valašském Meziříčí. Odvolací soud svým postupem porušil rovnost účastníků a odňal žalobci možnost prokázat jeho tvrzení za situace, kdy dospěl k závěru, že žalovaná prokázala darování členského podílu a kdy odvolací soud věc právně posoudil tak, že tímto tvrzeným darováním může dojít k nabytí do výlučného majetku, a jedná se proto o vnos „do společného jmění manželů“ (byť toto právní posouzení považuje dovolatel za nesprávné). Vadou řízení pak je i postup odvolacího soudu, který provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. P. C., ačkoliv tento důkaz žádný z účastníků řízení nenavrhoval; provedení důkazu tak bylo „ve prospěch žalované strany“.
Ve věci pak je dán i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť skutková zjištění, z nichž odvolací soud učinil závěr o bezplatnosti nabytí členského podílu, vycházejí z výpovědí rodičů žalované, přičemž vzhledem ke vzájemnému příbuzenskému vztahu nelze jejich výpovědi považovat za věrohodné. Odvolací soud naproti tomu zcela pominul další důkazy, resp. je nesprávně hodnotil, zejména pak stěžejní listinný důkaz – dohodu o převodu členských práv a povinností, jednak proto, že z této dohody nelze dovodit, že její smluvní stranou na straně nabývající je výlučně žalovaná, ale naopak její smluvní stranou je i žalobce. Z dohody pak ostatně nevyplývá ani její bezúplatnost, když naopak v čl. 4 dohody je ujednáno peněžité vypořádání za převod. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila. Uvedla, že pokud dovolatel svůj nárok na majetkovou hodnotu vztahující se k členskému podílu dovozuje z kogentní povahy ustanovení §703 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), pak je toho názoru, že uvedená ustanovení upravují pouze společný nájem družstevního bytu manžely, nikoliv majetkové vypořádání mezi nimi. Upozornila na to, že se dovolatel ani zčásti nepodílel na získání členského podílu. Jednalo se o dar od jejích rodičů. Argumentace dovolatele je podle jejího názoru zcela účelová, když až v průběhu řízení začal tvrdit, že ze strany rodičů žalované šlo o převod úplatný. Pokud nabude za trvání manželství jeden z manželů členský podíl v bytovém družstvu darem, má druhý manžel právo předmětný byt užívat, nicméně nemá právo na majetkovou hodnotu spojenou s členským podílem, neboť dar jako takový je vyloučen ze společného jmění manželů podle §143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Dovolatel navíc podle ní neprokázal, že se o darování nejednalo. Pokud jde o tvrzené vady řízení, žalovaná má za to, že jimi odvolací řízení postiženo není. Dovolatel byl naopak soudy obou stupňů opakovaně vyzýván, aby předložil důkazy k podložení svých tvrzení. Žalovaná na závěr uvedla, že jakékoliv jiné rozhodnutí odvolacího soudu by bylo v rozporu s dobrými mravy. Upozornila přitom na chování dovolatele v průběhu manželství. Vzhledem ke skutečnosti, že se v daném případě jednalo o dar, který nespadá do společného jmění manželů, má žalovaná za to, že není povinna na vypořádání podílu dovolatele platit jakoukoliv částku.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. července 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.
Podle §149 odst. 2 věta první občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
Podle §150 odst. 3, 4 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
Oproti přesvědčení dovolatele v části týkající se vypořádání členského podílu posoudil odvolací soud z pohledu dovolacích námitek – jak bude vysvětleno dále - práva a povinnosti účastníků shodně se soudem prvního stupně prvního stupně a potud rozhodnutí odvolacího soudu není ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím měnícím.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud do vypořádání společného jmění promítl tzv. vnos žalovaného do společného jmění manželů v částce 600 000,- Kč; tímto způsobem soud prvního stupně nepostupoval. V této části je tak rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím měnícím, a jestliže tuto část rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel napadá, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Nedůvodná je dovolací námitka, podle které se odvolací soud neřídil závazným právním názorem vysloveným dovolacím soudem v jeho rušícím rozhodnutí ze dne 8. března 2011, č. j. 22 Cdo 2468/2009-80. Odvolací soud byl tímto rozhodnutím vázán potud, že předmětem společného jmění manželů, a tím i předmětem vypořádání, má být hodnota členského podílu. Tento pro věc určující závazný právní názor odvolací soud plně respektoval, neboť předmětem vypořádání hodnotu členského podílu v bytovém družstvu učinil.
Současně však odvolací soud v souvislosti s vypořádání hodnoty členského podílu promítl do vypořádání – v podobě tzv. investice z výlučného majetku do majetku společného (vnosu) – okolnost, za jaké byl členský podíl v bytovém družstvu nabyt a stal se předmětem společného jmění manželů. V této souvislosti uvedl, že „protože však společné členství a právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu vzniklo za trvání jejich manželství převodem členských práv a povinností bezúplatně rodiči žalované na žalovanou, je nutno hodnotu členských práv a povinností k datu tohoto převodu považovat za vnos žalované ze soukromého majetku do společného jmění a při vypořádání SJM zohlednit tuto hodnotu jako vnos žalované“.
Tento právní závěr odvolacího soudu dovolatel v dovolání napadá.
Podle §149 odst. 2 věta druhá obč. zák. každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.
Dovolací soud se ztotožňuje s dovolacími námitkami žalobce potud, že právní posouzení založené na institutu tzv. investice z výlučného majetku do majetku společného v daném případě neobstojí, neboť v daném případě se nejde o vypořádání investice vynaložené z výlučného majetku na majetek společný.
Při posouzení, co lze považovat za započitatelné vynaložení odděleného majetku právní úprava vychází z toho, že se jedná o hodnoty vynaložené z výlučného majetku na společný majetek – typicky se jedná o případy, kdy společná věc existuje a je do ní investováno z výlučných prostředků jednoho z manželů nebo se jedná o pořízení nové věci ve společném jmění, na kterou jsou použity prostředky tvořící výlučný majetek některého z manželů. V této souvislosti je v odborné literatuře správně zdůrazněno, že jde o to, o co se majetek společný obohatil (Dvořák, J., Spáčil, J. : Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 234).
V souvislosti s členským podílem v bytovém družstvu se soudní praxe opakovaně vyjádřila k tomu, ve kterých případech lze uvažovat o tzv. investici z výlučného majetku do majetku společného.
V této souvislosti dovolací soud shrnuje, že v praxi se objevují případy investic spojených s členským podílem ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Je-li takový členský podíl úplatně převeden za trvání manželství na jinou osobu, získané finanční prostředky se stávají výlučným vlastnictvím manžela, kterému náležel tento členský podíl. Pokud pak následně tyto prostředky investuje do věci ve společném jmění manželů, jedná se o vnos zohlednitelný při vypořádání společného jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3888/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, pod pořadovým č. C 9335).
Investice týkající se členského podílu se však může projevit i jiným způsobem než transformací na finanční prostředky s jejich následnou investicí. Jde o případy, kdy jeden z manželů použije hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, který náležel výlučně jemu, na získání jiného a manželům již společného členského podílu v bytovém družstvu (zpravidla se jedná o případy, kdy dojde k převodu výlučného členského podílu s určitým finančním doplatkem a nabytí členského podílu již společného). V takových případech lze při vypořádání požadovat, aby takovému manželovi byla ze společného majetku tato hodnota uhrazena (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 2457/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3397).
O žádný z těchto případů se však v souzené věci nejedná a okolnosti týkající se nabytí členského podílu žalovanou nemohou být v předmětné věci zohledněny jako vnos z výlučného majetku do majetku společného.
Odvolací soud považoval za vnos situaci, kdy žalovaná za trvání manželství nabyla od svých rodičů bezúplatně členský podíl v bytovém družstvu, který se stal součástí společného jmění manželů.
V takovém případě však nejde o to, že by se žalovaná podílela na zhodnocení majetku ve společném jmění hodnotou náležející výlučné jí. Členský podíl v bytovém družstvu před jeho převodem nenáležel žalované, ale podle závěrů odvolacího soudu jejím rodičům. Jestliže se na základě takového převodu stal členský podíl součástí společného jmění manželů, nešlo o investici z výlučného majetku žalované na majetek společný, protože investovaná majetková hodnota náležela rodičům žalované, a šlo proto „majetkovou investici“ rodičů žalované.
V této souvislosti dovolací soud pro úplnost dodává, že odborná literatura nepřehlíží možný dopad takového postupu do poměrů společného jmění manželů, nikoliv však v rovině vypořádání investice z výlučného majetku do majetku společného, ale prostřednictvím možné úvahy o tzv. disparitě podílů. Vychází z toho, že v individuálních a odůvodněných poměrech konkrétního případu (aniž by dovolací soud jakkoliv předjímal, zda by šlo o závěr uplatnitelný i v souzené věci) mohou být okolnosti nabytí členského podílu darováním, tvořícího součást společného jmění manželů, zohledněny úvahou o možné disparitě podílů opírající se o přihlédnutí k tomu, jak se který z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného majetku (k tomu srovnej : Dvořák, J., Spáčil, J. : Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 264 nebo Králík, M. : Judikatura NS : Členský podíl v bytovém družstvu a podíl v obchodní společnosti a SJM, Soudní rozhledy, 2012, č. 11 – 12, str. 391 a násl.). Tyto závěr sdílí i dovolací soud se zdůrazněním toho, že jejich použitelnost je nutno posuzovat s ohledem na skutkové okolnosti jednoho každého případu.
Dovolací důvod nesprávného právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) tak dovolatel uplatnil právem.
Závěry odvolacího soudu by ostatně neobstály ani tehdy, pokud by v daném případě o vnos šlo. V tomto směru vychází dovolací soud z ustálené judikatury potud, že předmětem vypořádání majetkového společenství manželů soudem mohou být jen ty pohledávky každého z nich z titulu úhrady toho, co ze svého vynaložil na společný majetek, a jejich společné pohledávky vůči některému z nich z titulu náhrady toho, co bylo ze společného majetku vynaloženo na jeho oddělený majetek, které učinili předmětem řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2006, sp. zn. 22 Cdo 999/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“, pod pořadovým č. C 4621).
Současně platí i časový rámec pro uplatnění těchto nároků potud, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů (bezpodílového spoluvlastnictví manželů i společného jmění manželů), které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, Soubor pořadové č. C 5055, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011, uveřejněný tamtéž nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, uveřejněný tamtéž). I zde tak platí omezující pravidlo tří let s tím, že pokud v uvedené lhůtě není nárok na vypořádání těchto vnosů uplatněn, nelze již vnosy následně vypořádat a nárok na jejich vypořádání zaniká (Dvořák, J., Spáčil, J. : Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 234).
Vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, „aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 – uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Jak vyplývá z obsahu spisu, takový nárok žalovaná ve lhůtě tří od zániku společného jmění manželů neuplatnila (když argumentovala, že členský podíl netvoří součást společného jmění manželů), a rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí ani z tohoto pohledu.
Z těchto důvodů se dovolací soud již nemusel zabývat uplatněnými dovolacími důvody podle §241a odst. 2, odst. 3 o. s. ř. v té jejich části, ve které se dotýkaly zpochybnění bezúplatného převodu členského podílu. Ani jejich případná existence by totiž z hlediska právního posouzení věci nemohla žalobci přinést jiné (a výhodnější) závěry, než ke kterým dospěl dovolací soud v rovině přezkumu právních závěrů odvolacího soudu.
Z hlediska namítaných vad řízení dovolatel dále namítal, že odvolací soud nechal vyhotovit znalecký posudek Ing. P. C. a tímto posudkem v průběhu odvolacího řízení provedl důkaz, ačkoliv tento důkaz ani jeden z účastníků nenavrhoval. Podle názoru dovolatele „byl tento důkaz proveden ve prospěch žalované strany“. Uvedená dovolací námitka není žádným dalším způsobem konkretizována a dovolacímu soudu není zřejmé, jakým způsobem se měla namítaná vada v řízení promítnout v neprospěch dovolatele.
Přípustnost provedení nenavrženého důkazu soudem obecně vyplývá z ustanovení §120 odst. 3 o. s. ř., podle kterého nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Dovolacímu soudu je zřejmé, že důkaz znaleckým posudkem odvolací soud provedl za účelem zjištění hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, který byl předmětem vypořádání, protože určení této hodnoty vyžadovalo odborných znalostí a soud prvního stupně ocenění členského podílu znaleckým dokazování neprovedl. Zjištění této hodnoty, resp. provedení důkazu znaleckým posudkem, nebylo ve svém důsledku „ve prospěch žalované strany“, neboť žalovaná tvrdila, že členský podíl předmětem společného jmění manželů není, a nemá proto být předmětem vypořádání. Namítanou vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak řízení před odvolacím soudem netrpí.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. července 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu