ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2405.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2405/2012-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobců: a) Ing. R. P., a b) L. P., zastoupených Mgr. Jiřím Horáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jelení 195/9, proti žalované L. Š. , zastoupené JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 27, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 143/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. ledna 2012, č. j. 56 Co 539/2011-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. 25 C 143/2002-191, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou vlastníci části pozemku parc. č. 28 v katastrálním území L., která je označená jako díl „a“ o výměře 32 m2 v geometrickém plánu č. 64-158/2002, zhotoveném firmou GEOPA s. r. o., Opava, IČO: 60322179, ze dne 26. 8. 2002. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. ledna 2012, č. j. 56 Co 539/2011-220, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. s výjimkou výroku v odstavci IV., potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují – jak tvrdí - dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
I když dovolatelé tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňují zejména skutková zjištění a podávají svou verzi skutkového stavu. K těmto námitkám však nelze přihlédnout, což vyplývá výslovně i z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim sporný pozemek patří. Dovolací soud však opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610). Soudy závěr o nedostatku objektivně dané dobré víry řádně vysvětlily a jejich úvahy nejsou zjevně nepřiměřené.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu