ECLI:CZ:NS:2013:22.ND.223.2012.2
sp. zn. 22 Nd 223/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce T. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Kočí, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalovanému M. Ch. , o vydání bezdůvodného obohacení z porušení autorských práv ve výši 44.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 36 C 1/2006, a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 56/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš a JUDr. Romana Vostřejšová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 56/2011.
Odůvodnění:
Žalobce podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 1. 2011, č.j. 36 C 1/2006 – 211, a zároveň uplatnil námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, „kteří jsou uvedeni na seznamu bývalých členů Komunistické strany Československa zveřejněném na internetovém portálu ministerstva spravedlnosti“. Námitku podjatosti odůvodnil tím, že ke zveřejnění seznamu soudců bývalých členů Komunistické strany Československa došlo v důsledku jeho osobní iniciativy a soudci takto dotčení ve sféře svých osobnostních práv mohou vůči němu chovat nepřátelské pocity, což zpochybňuje jejich způsobilost jednat o žalobcově věci nestranně. Ve stejném rozsahu uplatnil námitku podjatosti i vůči soudcům Nejvyššího soudu, kteří budou rozhodovat o námitce podjatosti.
Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti Nejvyššímu soudu spolu se spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 36 C 1/2006, a s písemným vyjádřením soudců, jimž podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přísluší věc vedenou pod sp. zn. 3 Co 56/2011 projednat a rozhodnout. Uvedení soudci shodně prohlásili, že nemají k posuzované věci ani k účastníkům řízení žádný vztah a že jim nejsou známy žádné okolnosti, pro které by mohli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci.
Vzhledem k tomu, že námitka podjatosti se týkala i soudce Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., člena senátu č. 22, který měl podle rozvrhu práce pro rok 2012 o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze rozhodovat, rozhodl v souladu s rozvrhem práce o námitce podjatosti tohoto soudce senát č. 23 ve složení JUDr. Ing. Jan Hušek, JUDr. Zdeněk Des a JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., který dospěl k závěru, že soudce Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Spáčil, CSc. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 56/2011 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, č. j. 23 Nd 286/2012-255, ve znění opravného usnesení ze dne 10. ledna 2013, č. j. 23 Nd 286/2012-260).
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1, věta první o. s. ř. nadřízený soud v senátě.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa samo o sobě není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout (k tomu se již Nejvyšší soud vyjadřoval např. v rozhodnutích sp. zn. 4 Nd 107/2011, 4 Nd 397/2011, aj.). Nelze opomenout ani rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. února 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Žalobce v dané věci uvedl, že z jeho iniciativy došlo ke zveřejnění seznamu bývalých členů KSČ na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti a všichni soudci Vrchního soudu v Praze uvedení na tomto seznamu mohou vůči němu chovat nepřátelské pocity a pociťovat vůči všemu averzi, a proto zpochybňuje jejich způsobilost rozhodnout ve věci nestranně.
Závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení, a to s ohledem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudců tak nemůže být pouhý odkaz na jejich politickou angažovanost v minulosti, ale ani tvrzení, že žalobce svou osobní iniciativou přispěl ke zveřejnění jejich členství v KSČ. Z vyjádření námitkou podjatosti dotčených soudců vyplývá, že žádný z nich nemá vztah k věci či k osobám účastníků. V řízení nebyl ničím doložen žalobcem presumovaný negativní vztah jmenovaných soudců k jeho osobě. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. S odkazem jednak na argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí soudu ústavního je patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 56/2011 byli vyloučeni soudci JUDr. Jaroslav Bureš a JUDr. Romana Vostřejšová. Nevyšší soud tak rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu