ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2002.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2002/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. G. , proti žalované Audit Profi s. r. o. , se sídlem Praha 2 - Nové Město, Wenzigova 1861/7, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24740934, o zaplacení 28 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 93/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2012, č. j. 17 Co 323/2012-48, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2012, č. j. 17 Co 323/2012-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvého stupně“) rozsudkem ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 43 C 93/2011-26, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci
28 800 Kč spolu s úrokem z prodlení od 3. 3. 2011 do zaplacení ve výši 7,75 % p. a. a zaplatit náklady řízení.
Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle §153b občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žaloba byla žalované doručena do datové schránky spolu s platebním rozkazem, předvolání k soudnímu jednání bylo doručeno dne 14. 10 2011 právnímu zástupci žalované s tím, že toto předvolání platí i pro žalovanou. Byť byla žalovaná v předvolání poučena o následcích nedostavení se, jednání nařízené na 15. 11. 2011 bez důvodné a včasné omluvy zmeškala. Žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětem řízení je dlužná částka z titulu úhrady částky za zveřejněnou reklamu, tedy věc, ve které lze uzavřít a schválit smír, a protože jsou splněny i další podmínky pro možnost vydání rozsudku pro zmeškání, neboť tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, jsou pro rozhodnutí o věci dostatečná, vydal o žalobě vyhovující rozhodnutí.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 20. září 2012, č. j. 17 Co 323/2012-48, uvedený rozsudek soudu prvého stupně zrušil a řízení po právní moci platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2011 zastavil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že soud prvního stupně vyhověl žalobě platebním rozkazem ze dne 29. 4. 2011, č. j. 43 C 93/2011-6, jímž bylo žalované uloženo do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatit žalobci 28 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 3. 3. 2011 do zaplacení a zaplatit náklady řízení anebo ve stejné lhůtě podat proti platebnímu rozkazu odpor. Platební rozkaz, který obsahoval rovněž výzvu žalované k vyjádření podle §114b odst. 2 o. s. ř., byl spolu s výzvou, zda účastníci souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, doručen žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce dne 4. 5. 2011 a žalované do datové schránky dne 12. 5. 2011. Podáním datovaným 20. 5. 2011 a soudu doručeným 23. 5. 2011, označeným jako „Žádost o prominutí zmeškání lhůty a vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání“ žalovaná sdělila, že ke zmeškání soudem stanovené lhůty sedmi dnů došlo pobytem jejího statutárního orgánu mimo Českou republiku a že nesouhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Následným podáním ze dne 20. 6. 2011, doručeným soudu dne 21. 6. 2011, označeným jako „Vyjádření žalovaného k žalobnímu návrhu“, žalovaná popřela, že by si u žalobce zveřejnění reklamy objednala a že by mezi účastníky byla uzavřena jakákoliv relevantní dohoda, proto navrhla zamítnutí žaloby. Soud nařídil soudní jednání na 15. 11. 2011, k němuž se žalovaná ani její právní zástupce nedostavili. Žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.
Odvolací soud s ohledem na to, že platební rozkaz vydaný dne 29. 4. 2011 se stal pravomocným dne 28. 5. 2011, rozhodl, že je zde dána překážka věci pravomocně rozsouzené, a proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení po právní moci platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2011 zastavil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam z důvodu nesprávného právního posouzení procesního právního úkonu žalované ze dne 20. 5. 2011, čímž je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že tento právní úkon byl posouzen toliko podle formálního označení a nikoliv podle jeho obsahu. Poukazuje na to, že v uvedeném právnímu úkonu žalovaná projevila výslovnou vůli v podobě nesouhlasu s žalobou a k věci se vyjádřila tak, že nárok žalobce vůbec nevznikl. Soud prvního stupně podle žalované správně posoudil uvedený právní úkon nejen jako žádost o prominutí zmeškání lhůty a vyjádření nesouhlasu žalované s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, ale posoudil jej též jako vyjádření odporu (nesouhlasu) proti podanému žalobnímu návrhu. Soud prvního stupně také proto nařídil ve věci samé ústní jednání.
Dovolatelka je tedy přesvědčena, že odvolací soud nesprávně posoudil právní úkon žalované učiněný dne 20. 5. 2011, a proto navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Ve smyslu §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, jen tehdy, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud nerozhodl v souladu se zákonem, jestliže neprovedl výklad právního úkonu žalované s ohledem na jeho obsah, ale posoudil jej jen podle jeho formálního označení, čímž se dopustil nesprávného právního posouzení, a proto je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
Ze zásady bezformálnosti procesních úkonů vyplývá, že je soud posuzuje podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby "domýšlel" obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, 261 s., dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, a ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2704/2006, uveřejněné pod č. C 2862 a C 5207 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2748/2011, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolatelce je namístě přisvědčit, že procesní právní úkon žalované ze dne 20. 5. 2011 byl posouzen odvolacím soudem toliko podle formálního označení a nikoliv podle jeho obsahu. Ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. bylo třeba posoudit skutečnou vůli žalované, kterou projevila v uvedeném právnímu úkonu, a to jako odpor proti platebnímu rozkazu, jestliže žalovaná projevila nesouhlas s žalobou, vyjádřila-li své přesvědčení, že nárok žalobce vůbec nevznikl. Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že soud prvního stupně správně posoudil uvedený právní úkon ze dne 20. 5. 2011 nejen jako žádost o prominutí zmeškání lhůty a vyjádření nesouhlasu žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání, ale též jako vyjádření odporu (nesouhlasu) proti podanému žalobnímu návrhu.
Lze tedy uzavřít, že žalované se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného usnesení odvolacího soudu.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani žádné vady řízení nenamítá.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedený právní závěr napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. září 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu