ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2172.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2172/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce V. C. , zastoupeného Mgr. Tomášem Střílkou, advokátem se sídlem v Opavě, Veleslavínova 240/8, proti žalované DN STAVBY, spol. s r.o. , se sídlem Opava - Vlaštovičky, Okružní 65/10, PSČ 747 07, identifikační číslo osoby 25352440, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou , advokátem se s ídl e m v Olomouci, Sokolská 22, o zaplacení částky 164.392,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 24/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. ledna 2012, č. j. 1 Cmo 121/2011-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. dubna 2011, č. j. 4 Cm 24/2009-43 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 164.392,70 Kč s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Žalobou uplatněná částka 164.392,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30.5.2008 do zaplacení představuje žalobcem tvrzený nárok na zaplacení části sjednané ceny díla (ocelových stavebně konstrukčních prvků a souvisejících zámečnických prací), které žalobce pro žalovanou provedl na základě celoroční objednávky žalované z 2.1.2008 a na jejím základě uzavřených ústních smluv o dílo. Cenu provedeného díla žalobce žalované vyúčtoval fakturou č. 280065 ze dne 19.5.2008, splatnou dne 29.5.2008, na částku 714.392,70 Kč, z níž žalovaná uhradila žalobci pouze 550.000,- Kč.
O tom, že žalobce zhotovil pro žalovanou ocelové konstrukce, a to 18 kusů vazníků podle objednávky žalované č. 164/08, které jí vyúčtoval fakturou č. 280065 ze dne 19.5.2008, nebylo podle soudu prvního stupně mezi účastníky sporu. Žalovaná proti nároku žalobce uplatnila v rámci procesní obrany námitku započtení do výše žalobou uplatněné částky.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění učiněných z listinných důkazů předložených oběma spornými stranami, že si celoroční objednávkou ze dne 2.1.2008 žalovaná objednala u žalobce zámečnické a svářečské práce od 2.1.2008 do 31.12.2008 s tím, že termín a rozsah prací měl být dojednán vždy předem. Objednávkou č. 164/08 ze dne 18.3.2008 si žalovaná u žalobce objednala výrobu ocelových konstrukcí na akci Brno Campus Square na březen a duben 2008 za sjednanou cenu 15,- Kč/kg + 3,- Kč/kg za pálení prvků plazmou. Fakturou č. 280046 ze dne 1.4.2008 vyúčtoval žalobce žalované částku 298.273,73 Kč za pálení plazmou - hmotnost 46.500 kg na akci Brno Campus Square podle objednávky č. 164/08. Fakturou č. 280064 ze dne 15.5.2008 vyúčtoval žalobce žalované částku 7.449,40 Kč za pálení plazmou - hmotnost 40 kg podle objednávky č. 164/08. Fakturou č. 280065 ze dne 19.5.2008 žalobce žalované vyúčtoval částku 714.392,70 Kč za výrobu 18ti kusů vazníků o hmotnosti 29.185 kg na základě objednávky č. 164/08. Žalovaná dne 1.12.2008 vyhotovila „soupis provedených prací“, který adresovala společnosti Ciminga zámečnictví s.r.o., Opava – Jaktař (tedy nikoliv žalobci) a v němž je uvedena cena opravy 2 kusů vazníků ve výši 139.200,- Kč a 1 kusu ve výši 5.800,- Kč, celkem 145.000,- Kč bez DPH. Fakturou č. 840111 ze dne 18.12.2008 vyúčtovala žalovaná společnosti Ciminga zámečnictví s.r.o. Opava - Jaktař, IČ: 27844561 (nikoliv tedy žalobci) vícepráce na akci Brno Campus Square - 1. a 2. etapa v hodnotě 172.550,- Kč.
Protože se žalovaná proti žalobě bránila námitkou započtení jí tvrzeného nároku vůči žalobci z faktury č. 840111 ze dne 18.12.2008, kterou měla žalobci vyúčtovat práce spojené s odstraněním vad jím dodaných výrobků, k níž připojila soupis provedených prací, vyzval ji soud prvního stupně usnesením ze dne 5.1.2011, aby uvedla, kdy u žalobce reklamovala vady díla, jaké vady díla u něho konkrétně reklamovala, kdo tak za ni činil, zda reklamace žalované byla písemná či ústní, a jaký nárok z odpovědnosti za vady žalovaná u žalobce uplatnila a kdy. Žalovaná na toto usnesení soudu nereagovala, a ač byla v předvolání k soudnímu jednání poučena o tom, že neoznačí-li důkazy k prokázání svých tvrzení, bude soud vycházet ze skutkového stavu na základě provedených důkazů, žádné důkazy neoznačila a k soudnímu jednání se nedostavila, i když má dva jednatele, kteří jsou oprávnění za ni jednat samostatně.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno důkazní ohledně vad žalobcem dodaného díla a jí tvrzené sjednané ceny. Podle žalobce se totiž samostatné pálení plazmou na základě faktur č. 280064 a č. 280046 týkalo jiného objemu zakázky (46.540 kg), než který byl předmětem tohoto sporu (29.185 kg). Žalovaná si tedy hodlala započíst proti oprávněnému nároku žalobce svoji neexistující pohledávku.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. ledna 2012, č. j. 1 Cmo 121/2011-66, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, pokud dne 15.4.2011 jednal v nepřítomnosti žalované. Je sice pravdou, že se žalovaná k tomuto jednání omluvila s tím, že její jednatel J. Š. je nemocen, avšak měla jednatele dva (J. Š. a D. Š.), přičemž jednatelé jednají za společnost samostatně. Za této situace soud prvního stupně omluvu žalované správně vyhodnotil jako nedůvodnou a protože se řádně předvolaná žalovaná k jednání nedostavila a nepožádala o odročení, nic nebránilo soudu ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o.s.ř. věc projednat a rozhodnout v její nepřítomnosti.
Odvolací soud připomíná, že mezi účastníky nebylo sporu, že uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž měl žalobce pro žalovanou vyrobit ocelové konstrukce za dohodnutou cenu 15,- Kč/1 kg a navíc cenu za pálení 3,- Kč/1 kg, že žalobce žalované dílo předal a vyúčtoval si za ně celkem 714.392,70 Kč, z čehož žalovaná zaplatila pouze 550.000,- Kč. Zbývající částka, která je předmětem toho sporu, tj. 164.392,70 Kč, nebyla doposud uhrazena. Žalovaná se bránila tím, že ocelové konstrukce dodané žalobcem měly vady a nedodělky, které u něho žalovaná telefonicky i osobně reklamovala. Žalobce je nechtěl odstranit, a proto je odstranila sama žalovaná, za což vynaložila částku 172.550,- Kč, kterou si do výše žalované částky kompenzovala. Navíc tvrdila, že pokud bylo fakturováno fakturou č. 280065 ze dne 19.5.2008 18,- Kč za výrobu štítového vazníku o váze 1.900 kg a za 18 kusů vazníku v celkové váze 29.195 kg částkami 34.200,- Kč a 525.510,- Kč, správně mělo být účtováno pouze 15,- Kč/1 kg, tedy celkem o 111.009,15 Kč méně, tj. 53.383,55 Kč namísto částky 164.392,70 Kč, když pálení těchto vazníků plazmou bylo účtováno již fakturami č. 280046 ze dne 1.4.2008 částkou 298.273,73 Kč a č. 280064 ze dne 15.5.2008 částkou 7.449,40 Kč.
Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala, že by vady díla vůbec reklamovala. K této okolnosti navrhovala důkaz výslechem účastníků a svědků, jejichž jména a adresy neuvedla s tím, že je sdělí dodatečně, avšak neuvedla je doposud, i když byla v obsílce k jednání soudu prvního stupně vyzvána, aby ke svým tvrzením označila důkazy. O nezbytnosti označit konkrétně tyto důkazy, tj. jménem a adresou svědků, nemohla být žalovaná ani poučena u jednání soudu, neboť se k němu nedostavila. Výslech účastníků přichází jako důkaz v úvahu jen tehdy, jestliže není možno k prokázání tvrzení označit jiné důkazy. Takováto situace však v tomto případě nenastala, neboť sama žalovaná tvrdila, že tuto okolnost prokáže výpověďmi svědků. Za této situace soud prvního stupně správně k výslechu účastníků nepřistoupil.
Totéž se podle odvolacího soudu týká i tvrzení žalované o tom, že pálení vazníků plazmou bylo účtováno dvakrát. Z výše uvedených tří faktur tato okolnost nevyplývá, neboť, jak správně uvedl soud prvního stupně, v oněch dvou fakturách se uvádí pouze pálení plechu plazmou ve zcela jiném množství, než činila váha vyráběných vazníků, neuvádí se zde, že by šlo o pálení plazmou vazníků a žalovaná k prokázání této okolnosti navrhuje pouze tyto dvě faktury a opět jen výslech účastníků. I v tomto ohledu tedy neunesla žalovaná důkazní břemeno. Teprve až v odvolání navrhovala další možný důkaz výkresovou dokumentací.
Proti věcnému výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Dovolací důvod vymezila tak, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].
V dovolání dovolatelka především napadá skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů s tím, že se, pokud jde o jí uhrazenou fakturu č. 280046 ze dne 1.4.2008 znějící na částku 298.273,73 Kč za pálení plazmou, bez jakéhokoliv důkazu ztotožnily s tvrzením žalobce, že se jednalo o pálení plechu pro jinou akci. Podle dovolatelky nebylo celé množství vypáleného plechu použito na výrobu předmětných vazníků.
Dále dovolatelka namítá, že k prokázání svých tvrzení, že žalobcem provedené dílo vykazovalo vady, které byly u žalobce řádně uplatněny, že se žalobce se žalovanou dohodl, že „opravu díla provede žalobce sám na náklady žalované“, a že oprava díla byla žalobci řádně vyúčtována částkou 172.550,- Kč, navrhla důkazy výslechem účastníků, výslechem svědků (s tím, že v případě potřeby jejich jména a bydliště dodá) a zápisem o předání a převzetí dokončeného díla ze dne 25.9.2008. V případě, že soud považoval tvrzení žalované za sporná, měl žalovanou podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k vylíčení konkrétních rozhodných skutečností, resp. k navržení konkrétních potřebných důkazů. Dále měla být žalovaná poučena o nesplnění takové výzvy soudu. Soud podle dovolatelky nepostupoval podle ustanovení §120 o.s.ř., když neprovedl navržený důkaz výslechem účastníků. Tyto vady při zjišťování skutkového stavu měly podle dovolatelky za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci.
Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka ve výkladu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soudem. V napadeném rozsudku se uvádí: „Jména a adresy svědků neuvedl doposud, i když byl v obsílce k jednání krajského soudu vyzván, aby označil důkazy ke svým tvrzením“. V případě, že soud pokládal za sporné, zda byla či nebyla částka za pálení plazmou již uhrazena, měl vyzvat žalovanou k doplnění konkrétních tvrzení a k navržení důkazů k prokázání těchto tvrzení. To se ovšem nestalo a soud si „vystačil“ s obecným poučením, jak je citováno výše. Je však ustálenou praxí některých obecných soudů takové „konkrétní“ poučení poskytovat. Proto by měl podle dovolatelky dovolací soud posoudit, zda v takových případech postačí pouze obecné poučení uvedené v obsílce, nebo zda by měl účastníka poučit, o jaké konkrétní tvrzení má své vyjádření doplnit a navrhnout důkaz k těmto tvrzením.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k obsahu dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o.s.ř.“), dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud se po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o.s.ř.), zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §273 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen, přitom jako odvolací důvod uvádí výslovně dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tvrdí, že se jí nedostalo řádného poučení podle ustanovení §118a odst. 1, 3 o.s.ř., přičemž ve výkladu ustanovení §118a odst. 1, 3 o.s.ř. (zda je nutno toto poučení poskytnout konkrétně uvedením, která tvrzení je nutno doplnit a které důkazy označit) spatřuje otázku zásadního právního významu, a že soud v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. neprovedl jí navržený důkaz výslechem účastníků. S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnila dovolatelka dovolacími námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním rozhodným pro posouzení otázky, zda se žalovanou zaplacená faktura žalobce č. 280046 z 1.4.2008 na částku 298.273,73 Kč týká předmětu sporu či zda jde o jiný obchodní případ ve smluvním vztahu účastníků, dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Protože dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, přičemž potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci); k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) se podle ustanovení §237 odst. 3 věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží. A právě takový nepřípustný dovolací důvod uplatnila dovolatelka dovolací námitkou založenou na tvrzení, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť se jí nedostalo řádného poučení podle ust. §118a odst. 1, 3 o.s.ř. a soud v rozporu s ustanovení §120 o.s.ř. neprovedl jí navržený důkaz výslechem účastníků (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Kritika nesprávnosti procesního postupu soudů, kterou lze zahrnout pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. totiž nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). V usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 (in www.usoud.cz), pak Ústavní soud dovodil, že podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. u tvrzené vady řízení je, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována. Ustanovení §237 odst. 3 věty za středníkem o.s.ř. činí nepřípustnými rovněž dovolací námitky směřující proti skutkovým zjištěním rozhodným pro posouzení otázky, zda se žalovanou zaplacená faktura žalobce č. 280046 ze dne 1.4.2008 znějící na částku 298.273,73 Kč týká předmětu sporu, či zda jde o jiný obchodní případ ve smluvním vztahu účastníků (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právně významným nečiní napadený rozsudek odvolacího soudu ani žalovanou předložená otázka, zda je nutno poučení podle ustanovení §118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout konkrétně uvedením, která tvrzení je nutno doplnit a které důkazy označit, neboť nejde o takovou právní otázku, na níž je rozsudek odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založen. Pro závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti procesní obrany žalované bylo určující, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení o dodání vadného zboží a o včasném uplatnění nároku z vad, přičemž poučení o nouzi tvrzení a případně i o nouzi důkazní podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. jí poskytnuto nebylo, a to proto, že se k jednání soudu prvního stupně nedostavila a nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení (podle obsahu spisu o odročení jednání nepožádala vůbec) a dobrovolně se tak možnosti, aby jí bylo poskytnuto, vzdala.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), tak, že dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2013
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu