ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.4177.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4177/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese JUDr. a Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) J. D. a b) J. D. , obou zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Praha 1, Pařížská 204/21, proti žalované ACCORD CAR, spol. s r.o. , se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 733, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 492 84 142, zastoupené Mgr. Rudolfem Koblasou, advokátem se sídlem Dvůr Králové nad Labem, Zborovská 2371, o vrácení kupní ceny ve výši 1 057 297 Kč oproti vydání vozidla, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 101/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2011, č.j. 38 Co 259/2010-566, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč k rukám Mgr. Rudolfa Koblasy, advokáta se sídlem Dvůr Králové nad Labem, Zborovská 2371, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhali po připuštění poslední změny žaloby vrácení kupní ceny ve výši 1 057 297 Kč společně a nerozdílně oběma žalobcům s tím, že částku 753 740 Kč je žalovaná povinna žalobcům zaplatit oproti vrácení automobilu zn. H., a to s odůvodněním, že žalovaná, jako prodávající, nezajistila po opakovaných reklamacích v záruční době odstranění vady spočívající ve špatné a proměnlivé sbíhavosti kol v důsledku vadné - samovolně se měnící – geometrie náprav, kterou mělo vozidlo trpět již při zakoupení vozu, a která se projevovala nadměrným a nerovnoměrným sjížděním pneumatik. V průběhu řízení žalobci doplnili své tvrzení o vadě tím, že vadu označovali jako skrytou konstrukční vadu již z výroby.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. května 2011, č.j. 38 Co 259/2010-566, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2009, č.j. 7 C 101/99-440, ve výroku I., kterým byla žaloba o vrácení částky 753 740 Kč z celkové kupní ceny ve výši 1 057 297 Kč oběma žalobcům společně a nerozdílně oproti vydání vozidla H. zamítnuta a potvrdil cit. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, jako soudu prvního stupně, i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení; týmž výrokem I. změnil výrok III. cit. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové tak, že žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice - Okresnímu soudu v Hradci Králové na nákladech řízení částku 10 358,40 Kč; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobců k neúplnému zjištění skutkového stavu věci, spočívající v tom, že soud nenařídil k prokázání tvrzení žalobců ohledně vady vozidla ještě další znalecký posudek, jestliže již tři zadané znalecké posudky tvrzenou vadu vozidla nepotvrdily. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že technický stav vozidla odpovídá jeho stáří a kilometrovému proběhu, čemuž odpovídaly zaznamenané výsledky geometrie po 31.8.1998, které byly vždy v rámci tolerance výrobce, případně odpovídaly běžnému technickému stavu daného vozidla a jeho opotřebení po 13-ti letech provozu a najetým více než 202 000 km.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, který dospěl na základě zhodnocení všech provedených důkazů jak písemných, tak svědeckých výpovědí a ze tří znaleckých posudků k závěru, že žalobci neprokázali tvrzení o vadě vozidla při jeho převzetí dne 18.12.1995 a v následující době poskytnuté dvouleté záruky do 18.12.1997. Odvolací soud proto potvrdil zamítavý výrok ve věci samé jako věcně správný, jestliže žalobci neunesli důkazní břemeno k prokázání jejich tvrzení o vadnosti předmětného vozidla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť mají za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Otázku zásadního právního významu spatřují v tom, že v dané věci byla otázka vad řešena v případě, kdy, ačkoliv měl soud k dispozici důkazy prokazující existenci konstrukční vady, vycházel při zjišťování skutkového stavu věci ze znaleckých posudků vyhotovených dříve, než byla zjištěna konstrukční vada vozidla, kterou se znalecké posudky nezabývaly. Žalobci jsou přesvědčeni, že soud zjišťoval skutkový stav věci na základě důkazů nezpůsobilých jej prokázat a s ostatními důkazy se nevypořádal. Namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Důvod dovolání opírají o rozpor zjištění soudu a skutkových událostí při ojasňování hlavní otázky, a to, zda-li vozidlo trpělo předmětnou vadou – zda u vozidla docházelo k nadměrnému opotřebení pneumatik v důsledku vadné a samovolně se měnící geometrii kol či nikoliv. Namítají, že znalecké posudky provedené k důkazu nemohou být podkladem pro soudní rozhodnutí bez zřetele k ostatním důkazům, na něž nebral soud zřetel. Za zásadní chybu považují žalobci, že žádný ze znaleckých posudků se nezabýval předsazením náprav jako možnou konstrukční vadou vozidla. Podle žalobců se znalci nesprávně omezili jen na tvrzení, že technický stav vozidla odpovídá jeho stáří a kilometrovému proběhu. Nesouhlasí ani s výrokem znalců, že odchylky v nastavení geometrie, které byly naměřeny v době uplatňování reklamace a těsně po ní jsou v limitech udávaných výrobcem vozidla. Mají za to, že zjištění odchylky geometrie vozidla, která měla být v normě, neznamená ještě, že vozidlo netrpí výrobní vadou, která zapříčiňuje nadměrné sjíždění pneumatik. Podle žalobců neměly soudy považovat provedené znalecké posudky za klíčové důkazy, ale měly hodnotit i výpovědi účastníků, svědků a ostatní předložené listinné důkazy o měření prováděném na vozidle. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že soudy vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení věci. Navrhli proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání ve skutečnosti postrádá otázku zásadního právního významu, když dovolatelé v podstatě brojí jen proti skutkovým zjištěním soudů, nepodléhajícím dovolacímu přezkumu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a navíc námitky ke zjištěnému skutkovému stavu podřazují nesprávně pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolateli namítaná nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl, a na nichž své rozhodnutí založil, není žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je tomu v přezkoumávané věci.
Zároveň je třeba uvést, že námitky proti hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání, r. 2009, k uvedenému ustanovení). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry - např. namítat, že soud měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.).. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze v dané věci dovoláním úspěšně napadnout. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2001 sp. zn. 26 Cdo 2045/99 – uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz ).
Brojí-li dovolatelé zejména proti hodnocení důkazů provedených znaleckými posudky, nutno konstatovat, že hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztah k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho souladu s ostatními provedenými důkazy. Zákon stanoví zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti prostřednictvím odborného znaleckého posudku, bez ohledu na to, zda soudce sám disponuje potřebnými odbornými vědomostmi. Obsah odborných závěrů znaleckého posudku nelze tedy zpochybňovat (srov. např. Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání r. 2009, str. 892 a násl.).
Pokud dovolatelé uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže pod uvedený dovolací důvod dovolatelé podřazují námitky vůči skutkovému stavu věci a hodnocení důkazů. Jestliže dovolatelé namítají neúplnost dokazování tím, že nebyl proveden revizní znalecký posudek, brojí tím pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu.
Protože se v této věci nebyly řešeny právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou soudy rozhodovány rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu právně významným, nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Dovolání není tedy podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 163 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 463 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu