ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3568.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3568/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně REHAU, s.r.o. , se sídlem v Čestlicích, Obchodní 117, IČO 45799261, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 8 , o 862.380,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 196/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2012, č. j. 28 Co 30/2011 - 157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Sylvy Medkové, advokátky se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 8.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 6. 12. 2010, č. j. 12 C 196/2004-128, zamítl z důvodu promlčení žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 862.380,80 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 5. 2012, č. j. 28 Co 30/2011-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu „do všech jeho výrokových částí“ podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a za otázku zásadního právního významu, která podle jejího přesvědčení naplňuje podmínky přípustnosti dovolání, označila „posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byl žalovaný pravomocně uznán vinným“. Uvedla, že „podrobné zdůvodnění a argumentaci doplní ve lhůtě 15 dnů“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zcela správné, neboť nárok žalobkyně uplatnila u soudu až po uplynutí promlčecí doby. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že rozhodnutí o dovolání brání neodstranitelný nedostatek náležitostí dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. 5. 2012, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty první zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Podle §241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle §43, §209 a §241b odst. 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné lhůty podle §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě žalobkyně podala prostřednictvím advokáta ve dvouměsíční lhůtě včasné dovolání, v němž rekapitulovala obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, ocitovala ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a za otázku zásadního právního významu označila „posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byl žalovaný pravomocně uznán vinným“ bez další argumentace s tím, že podrobné zdůvodnění doplní ve lhůtě patnácti dnů; dovolání však nedoplnila. Je tedy zřejmé, že nikterak nevymezila uplatněný dovolací důvod, neboť pouhý odkaz na ustanovení zákona či jeho citace bez konkrétního zdůvodnění nestačí; ani z obecného označení otázky právního významu nelze dovodit, v jakém právním názoru a proč dovolatelka považuje napadené rozhodnutí za nesprávné. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. totiž předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li však takové vylíčení okolností, v nichž je spatřováno naplnění dovolacího důvodu, není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobkyně postrádá náležitosti řádného dovolání ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř., tj. obsahové vymezení dovolacího důvodu, nelze v dovolacím řízení pro tento nedostatek dovolání pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Výše odměny za zastoupení advokátem byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (862.380,80 Kč), podle §3 odst. 1 bod 8 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle §14 odst. 1 a §15 této vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle §18 odst. 1 věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše pak s přičtením DPH ve výši 21 % na celkových 12.463,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu