ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3203.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3203/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně P. J. bytem ve Z., J. 4518, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/708, proti žalovanému JUDr. J. J., Ph.D., bytem v D., Z. P. 866, s adresou pro doručování P. 5, U. O. 3/1820, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 556/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (soud prvního stupně) ze dne 20. 9. 2011, č. j. 9 C 556/2009-139, tak, že zamítl žalobu, jíž mělo být žalovanému uložilo „vyklidit bytovou jednotku č. 33, bytového domu na ulici J. 4518 ve Z. o velikosti 4+1 s příslušenstvím“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že 29. 3. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. (nabyvatelé) smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se družstevního bytu o velikosti 2+1 ve Z., na ulici D. 4035 (dále jen „byt na ulici D.“), že tentýž den uzavřel žalovaný s manželi P. smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se předmětného bytu, že ani jedna dohoda (ani oznámení o jejím uzavření) nebyla předložena bytovému družstvu, že 19. 6. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. dohodu o výměně obou bytů (oba ve vlastnictví bytového družstva BUDOVATEL), že souhlas s výměnou bytů ze dne 22. 6. 1995 podepsal za bytové družstvo jen jeho předseda Ing. A. D., že dne 12. 7. 1995 uzavřelo bytové družstvo s žalobkyní nájemní smlouvu k předmětnému bytu a že se žalobkyně s žalovaným nastěhovala do předmětného bytu a manželé P. do bytu na ulici D. Na rozdíl od soudu prvního stupně s odkazem na §40 odst. 1 a §715 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že podepsal-li souhlas s výměnou bytu za družstvo jen jeho předseda, jde o absolutně neplatný právní úkon, neboť souhlas pronajímatele s výměnou bytu musí být písemný, a písemný právní úkon družstva musí podepsat alespoň dva členové jeho představenstva, což se v daném případě nestalo. Protože nebyla platně schválena dohoda o výměně bytu mezi manželi P. a žalobkyní, není platná ani nájemní smlouva k předmětnému bytu uzavřená s žalobkyní, a proto žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 („o. s. ř.“) a odůvodnila je §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Namítala, že odvolací soud postupoval nesprávně, když jí nepoučil podle §118a o. s. ř., takže nemohla doplnit tvrzení např. ve vztahu k vydržení členských práv, dobré víry a právní jistoty a navrhnout k nim důkazy. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2061/2010, který předložil žalovaný v odvolacím řízení, v němž soud dospěl k závěru, že je výlučnou nabyvatelkou členských práv a povinností k předmětnému bytu. Upozornila na to, že více než 15 let v dobré víře bydleli a chovali se všichni zainteresovaní (účastníci, bytové družstvo, manželé P.), že jsou nájemci bytů, v nichž bydlí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (případně i soudu prvního stupně) a věc vrátil mu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za správný, vyvracel námitky dovolatelky a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolatelka posléze uvedenou vadu řízení namítla (námitkou, že jí soud nepoučil podle §118a odst. 2 o. s. ř., ačkoliv mínil věc po právní stránce posoudit jinak).
Soud poučí účastníka podle §118a odst. 2 o. s. ř., má-li za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, k poučení není třeba přistupovat jen, postačují-li tvrzení poskytnutá v řízení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu.
Z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud posoudil otázku aktivní legitimace dovolatelky odlišně od soudu prvního stupně, neboť dospěl k jinému právnímu závěru o platnosti dohody o výměně bytu, a aniž by vyzval dovolatelku k doplnění tvrzení, zda se stala nájemkyní předmětného bytu a členkou družstva na základě jiných skutečností, změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Odvolací soud se při svém závěru o nedostatku aktivní legitimace dovolatelky zabýval pouze neplatností písemného souhlasu bytového družstva (pronajímatele obou bytů) s výměnou podle §715 obč. zák., dalšími skutečnostmi, jež byly v řízení zjištěny (zejména uzavření nájemní smlouvy) a které by případně mohly vést k závěru, že dovolatelka je výlučnou nájemkyní předmětného bytu a je proto ve sporu aktivně legitimována, se již nezabýval, a ani dovolatelku – pokud měl za to, že tato tvrzení či důkazy, nejsou dostatečná - nevyzval k jejich doplnění. Z odůvodnění jeho rozsudku ani nelze zjistit, proč tak neučinil. Řízení proto zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Právní posouzení věci odvolacím soudem je navíc neúplné. Předmětný byt je bytem družstevním, přesto se odvolací soud nijak nezabýval tím, zda došlo i k převodu členství v bytovém družstvu (a v návaznosti na to k platnému uzavření nájemní smlouvy dovolatelky k předmětnému bytu), zda výměna bytů, včetně souhlasu družstva, nebyla upravena ve stanovách družstva, případně zda – s ohledem na tvrzení účastníků – mohlo dojít k vydržení členského podílu dovolatelkou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod č. 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010).
Protože vzhledem k uvedenému není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud ho zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu