ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.836.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 836/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) I. R., b) J. R. , oba bytem v P., F. t. 1871/28, zastoupeni Mgr. Vítem Zahálkou, advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská 479/5, proti žalovanému statutárnímu městu Plzeň se sídlem v Plzni, nám. Republiky 1, IČO 00075370, zastoupenému JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 36 C 248/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2012, č. j. 11 Co 128/2012-73, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2012, č. j. 11 Co 128/2012-73, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 12. 10. 2011, č. j. 36 C 248/2011-51, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – město dne 6. 5. 2O11 se žalobci domáhali určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím nacházejícího se v přízemí domu č.p. 1871 v P., F. t. 28 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), kterou jim dal žalovaný dne 1. 11. 2010 z důvodu uvedeného v §711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“) s odůvodněním, že neužívají předmětný byt bez vážného důvodu minimálně od roku 2007, a která jim byla doručena dne 7. 3. 2011. Žalobu odůvodnili zejména tím, že“ byt po celou dobu nájmu normálně užívají“.
Okresní soud Plzeň - město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 10. 2011, č. j. 36 C 248/2011-51, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že žalovaný odeslal výpověď z nájmu bytu žalobcům prostřednictvím pošty dne 2. 11. 2010, zásilka byla uložena na poště do 18. 11. 2010 a dne 22. 11. 2010 se vrátila jako nevyzvednutá odesilateli. Dne 21. 3. 2011 se druhý žalobce a zaměstnanci bytového odboru žalovaného dohodli na tom, že výpověď z nájmu bytu byla žalobcům doručena dne 7. 3. 2011 (kdy ji druhý žalobce fakticky převzal od zástupce žalovaného) a že od tohoto data počíná běžet výpovědní lhůta i lhůta pro podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi, o čemž byl vyhotoven zápis. Vzhledem k tomu, že dohodu ze dne 21. 3. 2011 nepovažoval soud prvního stupně za dohodu uzavřenou ze strany žalovaného oprávněnou osobou (měl za to, že podle §102 odst. 2 písm. m) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích je v otázkách nájmu kompetentním orgánem rada obce), dovodil, že výpověď z nájmu bytu se dostala do sféry vlivu (dispozice) žalobců již dne 18. 11. 2010 a že žaloba byla podána až po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené v §711 odst. 5 obč. zák.
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 3. 2012, č. j. 11 Co 128/2012-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní závěry o tom, že výpověď se dostala do dispoziční sféry žalobců 18. 11. 2010 a že žaloba o určení její neplatnosti byla podána po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní prekluzivní lhůty. Doplnil, že „prolongace této lhůty dohodou není možná“, proto je nadbytečné zabývat se otázkou, zda dohodu ze dne 21. 3. 2011 uzavřely za žalovaného oprávněné osoby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu považují to, zda dohodou účastníků mohlo dojít (došlo) ke stanovení momentu doručení výpovědi z nájmu bytu a byl tak narovnán spor účastníků o tento okamžik. V této souvislosti mají za nesprávný závěr odvolacího soudu, že dohodou ze dne 21. 3. 2011 mělo dojít k prodloužení zákonem stanovené lhůty, neboť délku této lhůty ani nemožnost jejího prodloužení v řízení nezpochybňovali. Protože odvolací soud nesprávně posoudil charakter uzavřené dohody, je nesprávný i názor o opožděnosti podané žaloby. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř oprávněnými osobami (účastníky řízení) za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadli rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Žalobci dovoláním zpochybnili závěr odvolacího soudu, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu byla podána po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty, a nastolili otázku, zda je možné v případě sporu den doručení výpovědi určit dohodou stran. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech řešena a její posouzení je pro danou věc určující, shledává dovolací soud pro řešení této otázky dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 778/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 3770/2008, ze 17. 12. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4821/2009, a z 18. 7. 2012, sp.zn. 26 Cdo 2195/2011) je ustálena v názoru, že šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou hmotněprávní prekluzivní, žalobu na určení neplatnosti výpovědi je proto třeba podat před jejím uplynutím (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007). Rozhodující pro její počátek je den doručení výpovědi.
V projednávané věci byl den doručení výpovědi žalobcům sporný. K odstranění této sporné skutečnosti byla dne 21. 3. 2011 uzavřena dohoda, ve které se účastníci dohodli na doručení výpovědi ke dni 7. 3. 2011. Uvedená dohoda je svou podstatou dohodou o narovnání uzavřenou ve smyslu §585 obč. zák.
Narovnání je právní institut, jehož pojmovým znakem je spornost nebo pochybnost vzájemných práv, a směřuje k odstranění této spornosti či pochybnosti. Účelem narovnání přitom není odstranit existující spor či pochybnost tím způsobem, že si strany vyjasní či vysvětlí sporné otázky anebo že zjistí, jaký je skutečný stav věci, narovnáním strany odstraňují jejich spor či pochybnost tím způsobem, že sporný či pochybný závazek zruší a (případně) nahradí závazkem novým, nesporným a nepochybným. Spornost či pochybnost se může vztahovat na kteroukoliv právně relevantní otázku spojenou s právem účastníků, a to jak právní, tak skutkovou.
Dle názoru dovolacího soudu je uzavření takové dohody za účelem odstranění pochybností o dni doručení výpovědi možné. Nejde totiž o dohodu, kterou by byla prodlužována zákonem stanovená lhůta k podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi (jak uvedl odvolací soud), ale o dohodu, kterou byla mezi účastníky odstraněna sporná skutečnost. Nic nebrání pronajímateli, k jehož ochraně je šedesátidenní lhůta k podání žaloby určena, uznat po dohodě s nájemcem určitý den za okamžik doručení výpovědi z nájmu bytu. Pro úplnost lze dodat, že za žalovaného byl tento právní úkon učiněn oprávněnými osobami v souladu s ustanovením §20 odst. 2 obč. zák.
Jestliže účastníci svou dohodou odstranili vzniklé pochybnosti a určili za den doručení výpovědi datum 7. 3. 2011, je třeba z jejich dohody vycházet. Závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nebyla podána včas, tak není správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2013
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předseda senátu