ECLI:CZ:NS:2013:26.ND.184.2013.1
sp. zn. 26 Nd 184/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně PROJEKT FREE s. r. o., IČO: 28967542, se sídlem v Praze 4 – Michli, Adamovská 1064/7, zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 791/9, proti žalované Czech Logistics Allinace (UK) Ltd , se sídlem 15 Nursey Court, Kibworth Harcourt, LE8 0 LE8 0EX Leicestershire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 17, o žalobě o zaplacení 1.000,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 171/2012, o návrhu na delegaci vhodnou, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 171/2012 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-východ.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl předložen k rozhodnutí podle §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), návrh žalované (dále jen „navrhovatelka“), aby věc – žaloba o zaplacení 1.000,- EUR vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 171/2012 – byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ. Navrhovatelka uvedla, že z důvodu hospodárnosti řízení navrhuje, aby toto bylo vedeno Okresním soudem Praha-východ, jelikož žalobkyně i žalovaná mají svá sídla v Praze a Okresní soud Praha-východ již projednává obdobný spor mezi týmiž účastníky řízení.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila s odůvodněním, že další obdobné spory účastníků jsou projednávány u Okresního soudu Brno-venkov.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Z obsahu spisu vyplývá, že účastnice měly uzavřít smlouvu o mezinárodní P. L. G. L., W. – N.,Ch., V. B. do místa vykládky MDJ s. r. o., Nádražní 36, Brno – Modřice.
Pravomoc tuzemských soudů k řízení o tomto nároku – který vyplývá ze smlouvy o mezinárodní silniční přepravě zboží – je založena ustanovením čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, vyhlášené pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR“), protože v České republice leží místo určené k vydání zásilky.
Místní příslušnost (kterou Úmluva CMR neurčuje a určit ji nelze ani podle ustanovení občanského soudního řádu – podle kritérií uvedených v §85 odst. 3, §86 odst. 3, §87 a §88 o. s. ř.) svědčí Okresnímu soudu Brno-venkov, v jehož obvodu je místo vykládky, a to na základě čl. 5 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), které jako přímo použitelný předpis ES svěřuje příslušnost (mezinárodní i místní) soudu určitého místa (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 21 Nd 53/2012, usnesení ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 21 Nd 92/2012, nebo usnesení ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 32 Nd 122/2012), jelikož předmět sporu tvoří nároky z přepravní smlouvy, přičemž závazek (přeprava zboží) byl splněn dodáním zboží do místa vykládky v M.
Nejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. není dán.
K prolomení zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, nepostačuje jen to, že u Okresního soudu Praha-východ je vedeno další řízení mezi žalobkyní a žalovanou, popř. že sídlo žalobkyně je v P. Skutečnost, že by se v P. nacházelo i sídlo žalované, z obsahu spisu nevyplývá.
Přihlédnout je třeba i k tomu, že Okresní soud Brno-venkov ve věci již jednal a že u tohoto soudu jsou vedeny další spory týchž účastníků v obdobných věcech. Nemůže proto obstát tvrzení navrhovatelky, že řízení u jiného soudu, který není s věcí (na rozdíl od procesního soudu) obeznámen, by bylo rychlejší a hospodárnější.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu