ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2783.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 2783/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajla v právní věci žalobce JUDr. Z. A. , bytem v T., K. 69, proti žalovanému S. A. P. , bytem v N. Y., zastoupenému Mgr. Jiřím Buchvaldkem, advokátem se sídle v Praze 1, Ovocný trh 2/580, o určení neexistence vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 206/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č. j. 19 Co 69/2008-15, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 4. 12. 2006, č. j. 33 C 206/2006-4, rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce se domáhal určení, že žalovaný (respektive jeho právní předchůdce, jenž v průběhu řízení zemřel, a o jehož právním nástupci bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 8. 2010, č. j. 33 C 206/2006-51, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 19 Co 65/2011-65, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2012, č. j. 28 Cdo 3563/2011-73) není vlastníkem ani spoluvlastníkem nemovitosti č. p. 1574 v P. 6, Z. 6, s pozemky č. p. 2784 a 2785, vše zapsáno na LV pro k.ú. D. Soud přihlédl k tomu, že v jiném řízení vedeném u téhož soudu se žalovaný (v daném sporu žalobce) domáhá určení, že je výlučným vlastníkem týchž nemovitostí. Jelikož v souladu s ustanovením §83 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, nezbylo soudu než podle §104 o. s. ř. řízení zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 28. 2. 2008, č. j. 19 Co 69/2008-15, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v daném případě bránila projednání věci překážka litispendence, a řízení tak bylo nutno v souladu s §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Podotkl dále, že s ohledem na to, že řízení o tomtéž předmětu bylo pravomocně skončeno rozhodnutím ve věci samé, brání v současnosti projednání věci překážka věci rozhodnuté, jež je taktéž neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně, aniž by však jakkoliv specifikoval, z čeho dovozuje přípustnost a důvodnost podaného dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum.
Podle §240 odst. 1, věty prvé, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3, věty prvé, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Žalobcem podané dovolání ovšem, byť v náznaku, neobsahuje vymezení, z jakých důvodů tak činí (jedná se o tzv. blanketní dovolání).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které – jak je z výše citovaných ustanovení zákona patrno – může dovolatel doplnit (a vadu tímto odstranit) jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. zde zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty. Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 21, svazek 3/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1514/2006).
Nejvyšší soud tedy dovolání žalobce vykazující uvedené nedostatky dle §243c odst. 1, a §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. června 2013
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu