ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.437.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 437/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: obec Číměř , se sídlem v Číměři 12, zastoupena JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 49, o vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 216/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2012, č. j. 7 Co 1627/2012-114, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá .
II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích shora označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 4. 2012, č. j. 6 C 216/2011-62, a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobkyni pozemek parc. č. 809 (parcela ve zjednodušené evidenci, původ: přídělový plán nebo jiný podklad), nacházející se v kat. úz. L. u S., obci Číměř, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, na LV č. 114. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že je žalobní návrh důvodný. Uzavřel, že ve věci bylo prokázáno vydání návrhu přídělu pozemků a budov v kat. úz. L. v roce 1946; mezi dotčenými pozemky byla uvedena i předmětná parcela č. 809. V řízení bylo doloženo, že návrh přídělu byl přezkoumán dne 5. 5. 1949 a přídělová listina byla ve prospěch obce Lhota jako právní předchůdkyně žalobkyně vydána Ministerstvem zemědělství v roce 1950 (v témže roce byl schválen i přídělový plán). Podmínky přechodu majetku ze státu na obec ve smyslu §2a odst. 1 a §2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tak byly podle odvolací instance naplněny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž tomuto soudu vytkl nesprávnost jeho právního závěru v otázce přechodu vlastnického práva státu na obec v intencích zákona č. 172/1991 Sb. Existence přídělu nebyla podle jeho názoru v řízení prokázána. Žalovaný rovněž namítal nesprávnost konstrukce žalobního petitu. Navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně požadoval odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř.
Žalobkyně se k dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně vyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovala za věcně správné a dovolání za nedůvodné.
Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo vydáno dne 31. 8. 2012, rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opíral o diformitu rozsudků nižších instancí ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a dále ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., neboť podle názoru dovolatele vychází napadené rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá i na projednávanou věc.
Dovolání však není důvodné.
Podle §2a odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí i nemovitosti vyjmenované v §2 odst. 1 písm. a) až d) citovaného předpisu, které a) byly obcím přiděleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., nebo byly vydány obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), b) byly schváleny příslušným státním orgánem pro obec jako přídělce přídělovým plánem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle §1 nebo §2.
Podle §2a odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí nemovitosti uvedené v odstavci 1 do vlastnictví obcí bez ohledu na to, že příslušná rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. prosinci 1949, nebo k jejich vydání vůbec nedošlo.
Podle §2a odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. prokáží obce existenci přídělu podle odstavce 1 zejména a) vydanou přídělovou listinou svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce, b) schváleným přídělovým plánem, nebo c) schváleným grafickým přídělovým plánem.
Podle §2a odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. nelze-li příděl doložit listinami uvedenými v odstavci 3, považuje se za doklad o přídělu listina vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý rozsah přídělu i přídělce.
Podle §2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí přecházejí i nemovitosti uvedené v §2 odst. 1 písm. a) až d), které jsou ve vlastnictví České republiky a které byly obcím nebo lesním družstvům obcí přiděleny způsobem uvedeným v §2a odst. 1. Ustanovení §2a odst. 2, 3 a 4 zákona se použijí obdobně.
Nejvyšší soud úvodem k námitce žalovaného konstatuje, že formulace žalobního petitu užitá žalobkyní není v rozporu s platnou právní úpravou. V restitučních věcech (viz např. zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích) se v případě sporů o vlastnictví k nemovitostem žalobní návrh směřující k vydání věci obecně připouští; analogicky lze proto dovozovat jeho aplikovatelnost i ve vztahu k nárokům uplatněným podle zákona č. 172/1991 Sb.
Ke stěžejní otázce předložené k dovolacímu přezkumu Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že účelem ustanovení §2a zákona č. 172/1991 Sb., doplněného do citovaného předpisu zákonem č. 114/2000 Sb. (s účinností od 1. 7. 2000), je umožnit přechod nemovitostí ve vlastnictví České republiky do majetku obce s ohledem na takový stav v dřívějším období, kdy k přídělu nebo k vydání přídělového plánu došlo až po 31. prosinci 1949 nebo k obojímu nedošlo vůbec (k tomu viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004, a ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1086/2010). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2212/2004 lze rovněž dovodit, že do vlastnictví obcí takto přecházely i pozemky, jež měly být podle původního záměru přiděleny lesnímu družstvu, které řádně nevzniklo.
Výčet způsobů prokázání přídělu v §2a odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. je pouze demonstrativní a závěr o existenci přídělu zůstává věcí posouzení soudu. Bylo-li ve věci prokázáno v roce 1946 uskutečněné vydání návrhu přídělu pozemků a budov v kat. úz. Lhota, k němuž byl přiložen seznam nemovitostí, zahrnující i předmětnou parcelu č. 809, a bylo-li též patrno, že návrh přídělu byl přezkoumán dne 5. 5. 1949, lze se ztotožnit s názorem odvolací instance o (byť důkazně nepřímém) naplnění podmínky přídělu ve smyslu §2a zákona č. 172/1991 Sb. Nedošlo sice k přímému průkazu vydání přídělové listiny ve vztahu ke spornému pozemku, ale okolnosti zjištěné nižšími instancemi svědčí pro to, že příděl této nemovitosti ve prospěch obce Lhota (právní předchůdkyně žalobkyně, která převzala držbu půdy ke dni 11. 10. 1948, resp. 1. 11. 1948) byl v minulosti realizován. Názoru o obecní restituci přisvědčuje skutečnost, že v daném případě byla v letech 1948 a 1950 vydána Ministerstvem zemědělství rozhodnutí o schválení přídělu či přídělového plánu (byť se jednalo o listiny bez explicitní vazby k pozemku parc. č. 809).
Odvolací soud tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, pokud shledal, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti svědčí žalující obci. Předpoklady pro přechod majetku z České republiky na obec podle ustanovení §2a odst. 1 a §2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. byly splněny.
Z výše uvedeného plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení již Nejvyšší soud v souladu se svou rozhodovací praxí nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §150 o. s. ř. tak, že Nejvyšší soud s ohledem okolnosti případu (zohlednil zejména časový faktor – tj. dobu, jež uplynula od zákonem konstruovaného přechodu věci ze státu na obec do podání určovací žaloby v roce 2011) nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení o dovolání, na kterou by jinak měla proti procesně neúspěšnému žalovanému právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. června 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu