ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.574.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 574/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. S. , zastoupeného JUDr. Karlem Minářem, advokátem se sídlem v Brně, Ludmily Konečné 14, proti žalovanému P. H., zastoupenému JUDr. Ing. Renatou Dimitrovovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 12, o zaplacení 109.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 173/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 21 Co 265/2011-208, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 21 Co 265/2011-208, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 4. 2011, č.j. 31 C 173/2006-186, uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil 109.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení a odměně ustanovených zástupců z řad advokátů (výroky II. až V.). Vyhověl tak žalobě založené na tvrzení, že na základě univerzální plné moci ze dne 6. 4. 1999 byl žalovaný povinen odvést za žalobce příslušnému orgánu doplatek pojistného na sociální zabezpečení za rok 1999. Jelikož tak neučinil, uhradil nedoplatek pojistného žalobce zaplacením částky 104.000,- Kč dne 30. 6. 2006 a částky 5.000,- Kč dne 10. 7. 2006. Z uvedeného důvodu žalobce v projednávané věci uplatňoval vůči žalovanému uspokojení pohledávky ve výši 109.000,- Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud napadeným usnesením ze dne 1. 11. 2012, č.j. 21 Co 265/2011-208, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé a v nákladových výrocích zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že o téže věci jako v posuzovaném případě probíhá řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2003, ve kterém se žalobce domáhá zaplacení částky 1.015.066,- Kč, kterou si měl žalovaný neoprávněně ponechat z příjmů žalobcova podnikání dosažených za rok 1999. Z tvrzení žalobce učiněných v uvedeném soudním řízení (že z příjmů jeho podnikání dosažených za rok 1999 žalovaný neoprávněně odčerpal celkovou částku 1.500.000,- Kč, přičemž vrácení částky 484.934,- Kč je požadováno ve dvou předcházejících řízeních a zbývající částka 1.015.066,- Kč je nárokována v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 1/2003) přitom odvolací soud dovodil, že pohledávka ve výši 109.000,- Kč s příslušenstvím, jejíhož uspokojení se žalobce domáhá v projednávané věci, byla jako součást pohledávky ve výši 1.015.066,- Kč uplatněna již v tomto dříve zahájeném a dosud neskončeném řízení. Uzavřel tudíž, že projednání věci brání překážka litispendence (§83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen – „ o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Co do přípustnosti odkázal na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně namítal, že se v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2003 o zaplacení 1.015.066,- Kč úhrady částky 109.000,- Kč s příslušenstvím nárokované v projednávané věci nedomáhá. Pohledávku 109.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady částky zaplacené z titulu pojistného na sociální zabezpečení za rok 1999, totiž uplatnil u soudu až poté, co uvedenou částku ve dnech 30. 6. 2006 a 10. 7. 2006 zaplatil příslušnému orgánu. Uspokojení této pohledávky se přitom domáhá pouze v probíhajícím řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláními byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal dovolání přípustným (§239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn – ze stejného skutku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. seš. 9/2001).
Nárok na zaplacení částky 1.015.066,- Kč uplatňovaný v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2003 je skutkově vymezen tak, že jde o peněžní prostředky, které si měl žalovaný neoprávněně ponechat z příjmů žalobcova podnikání dosažených za rok 1999. V projednávané věci žalobce naproti tomu svůj nárok na zaplacení částky 109.000,- Kč s příslušenstvím odvozuje z okolnosti, že za žalovaného (jenž porušil povinnost vyplývající z udělené univerzální plné moci) uhradil nedoplatek pojistného na sociální zabezpečení za rok 1999 zaplacením částky 104.000,- Kč dne 30. 6. 2006 a částky 5.000,- Kč dne 10. 7. 2006. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce nárok uplatněný v projednávané věci opírá o jiné skutkové okolnosti – jiný skutek (tvrdí, že za žalovaného v průběhu roku 2006 uhradil částky, které měl zaplatit on) než nárok uplatňovaný v probíhajícím řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2003, který skutkově vymezuje tak, že jde o peněžní prostředky neoprávněně odňaté z příjmů žalobcova podnikání. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2003 tudíž není projednáván tentýž předmět řízení jako v projednávané věci. Překážka litispendence tak v posuzovaném případě pokračování řízení nebrání.
Jelikož tedy právní posouzení věci odvolacím soudem správné není, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 in fine o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.). V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu