ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1063.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1063/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky COBRAS, s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Praze 5, Trávníčkova 1766, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 63666022, o výmaz z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 37311, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2011, č. j. 14 Cmo 426/2010-116, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. srpna 2010, č. j. F 80171/2010, F 88222/2010, F 89540/2010, F 96315/2010, C 37311-104, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.
Jak Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, či ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 5295/2008). Tak je tomu přitom i v projednávané věci.
Nejvyšší soud považuje za zcela zjevné, že jednou z listin, kterou je nezbytné doložit k návrhu na výmaz společnosti s ručením omezeným zanikající bez právního nástupce z obchodního rejstříku, je souhlas správce daně, u kterého je společnost jako daňový subjekt registrována, s ukončením činnosti. Tuto povinnost společnosti v době podání návrhu v projednávané věci výslovně ukládal §35 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; s účinností od 1. ledna 2011 je zakotvena v ustanovení §238 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
Z §32 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a z §200da odst. 1 o. s. ř. se pak zřetelně podává, že není-li souhlas správce daně doložen nebo nebyl-li - jako v projednávané věci - udělen, nemůže rejstříkový soud návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku vyhovět. Skutečnost, že daňový subjekt existenci a výši daňových pohledávek rozporuje, je pro řízení ve věcech obchodního rejstříku bez významu.
Uvedený závěr považuje Nejvyšší soud za natolik jednoznačný, že neshledává důvodu k jeho potvrzení připustit v projednávané věci dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu