ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2208.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2208/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. M. L., LL. M., Ph. D. , zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti žalovanému Indra - Šebesta v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčnímu správci dlužníka GBI Investments CZ, a. s., identifikační číslo osoby 60197269, o určení neexistence vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 73/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2012, č. j. 15 Cmo 100/2011-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. září 2011, č. j. 58 Cm 73/2009-79, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce A C O M - P R A H A spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (GBI Investments CZ, a. s.) určení, že pohledávka žalovaného přihlášená v konkursním řízení vedeném u téhož soud na majetek úpadce pod sp. zn. 91 K 1/2007, ve výši 1.600.215,70 Kč není po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V otázce položené dovolatelem (na téma, zda žalovaný byl v řízení řádně zastoupen advokátem JUDr. J. Ž.) je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2474/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2002, pod číslem 5 ( které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 560/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 140. Především však výsledek řízení o podané žalobě na řešení této otázky nespočívá (jak přiléhavě uzavřel v napadeném rozhodnutí již odvolací soud).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o ustanovení §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dovolání žalobce bylo sice odmítnuto, podle posledně označeného ustanovení však žalovaný právo na náhradu případných nákladů dovolacího řízení proti správci konkursní podstaty nemá).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení byl (podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/) zjištěn úpadek žalovaného a prohlášen konkurs na majetek žalovaného (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. července 2013, č. j. KSBR 24 INS 31445/2012-A-40). S přihlédnutím k závěrům zformulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněném pod č. 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (pro spor vyvolaný konkursem, jímž bylo řízení o vylučovací žalobě) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3193/2007 (přímo pro spor o určení pravosti pohledávky) se tato skutečnost promítla v tomto řízení (jen) tak, že Nejvyšší soud jako s účastníkem řízení na místě žalovaného od prohlášení konkursu bez dalšího jednal s jeho insolvenčním správcem (Indra - Šebesta v. o. s.) coby osobou, na kterou prohlášením konkursu přešla dispoziční oprávnění k majetkové podstatě žalovaného. Tomu odpovídá též označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu