ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2799.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2799/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele V. K. , za účasti Stavebního bytového družstva Praha 5 , se sídlem v Praze 5, U Dermatinky 2561/1, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00063657, zastoupeného JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/14, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 81/2006, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 7 Cmo 56/2010-214, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 7 Cmo 56/2010-214, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. října 2009, č. j. 32 Cm 81/2006-170, Městský soud v Praze zamítl „žalobu“ o určení, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Praha 5 (dále jen „družstvo“).
Soud vyšel z toho, že:
1/ Dne 10. února 1998 družstvo odeslalo navrhovateli doporučeným dopisem výstrahu před vyloučením pro neplacení nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen „výstraha“).
2/ Představenstvo družstva rozhodlo 4. ledna 1999 o vyloučení navrhovatele z družstva.
3/ Rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo navrhovateli doručeno 13. dubna 2000.
4/ Dne 13. července 2005 podal navrhovatel odvolání proti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva.
5/ Podle článku 18 odst. 2 stanov družstva musí být výstraha před vyloučením z družstva doručena členovi doporučeným dopisem. Z článku 73 odst. 3 stanov družstva plyne, že povinnost družstva doručit písemnost doporučeným dopisem je splněna, jakmile pošta písemnost doručí, nebo jakmile ji vrátí družstvu z poslední známé adresy člena jako nedoručitelnou.
Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2007, č. j. 32 Cm 81/2006-81, jímž byl návrh (poprvé) zamítnut, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 7 Cmo 135/2008-110. Odvolací soud uzavřel, že pro závěr soudu prvního stupně, podle něhož výstraha byla navrhovateli řádně doručena, nestačí prokázání skutečnosti, že daná písemnost byla navrhovateli doporučeným dopisem odeslána, ale je třeba se touto otázkou dále zabývat, zejména s ohledem na tvrzení navrhovatele, podle něhož byl jmenovaný v době doručování výstrahy hospitalizován ve zdravotnickém zařízení.
Soud prvního stupně následně po doplnění dokazování dospěl k závěru, podle něhož byla výstraha navrhovateli řádně doručena, neboť byla družstvem odeslána v souladu se stanovami doporučeným dopisem, přičemž dokladem o tomto odeslání je družstvem předložený hromadný podací lístek. Jelikož se předmětná zásilka nevrátila zpět jako nedoručitelná, „musela“ být doručena. Navrhovatel byl povinen v této situaci prokázat své tvrzení, že nemohl výstrahu obdržet, resp. vyvrátit tvrzení družstva, že se zásilka nevrátila zpět jako nedoručitelná, což však neučinil.
Rozhodnutí o vyloučení bylo navrhovateli doručeno dle názoru soudu prvního stupně „s velkou pravděpodobností“ již 5. ledna 1999 (dle doručenky založené ve spise vedeném v řízení probíhajícím u téhož soudu pod sp. zn. 31 Cm 355/2000), s jistotou pak znovu 13. dubna 2000; odvolání navrhovatele podané teprve v červenci 2005 je proto opožděné a navrhovatel byl z družstva platně vyloučen.
Napadeným usnesením změnil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2009, č. j. 32 Cm 81/2006-170, tak, že určil, že navrhovatel je členem družstva.
Konstatuje, že navrhovatel má naléhavý právní zájem na určení členství v družstvu, odvolací soud uzavřel, že důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda výstraha byla navrhovateli doručena, spočívá na družstvu, neboť to z ní vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. U jednání konaného dne 1. prosince 2010 proto vyzval družstvo ve smyslu §118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů ohledně skutečnosti, že výstraha byla navrhovateli doručena. Družstvo však v reakci na tuto výzvu pouze zopakovalo svá dosavadní tvrzení.
Odvolací soud proto uzavřel, že družstvo neprokázalo, že výstraha byla navrhovateli řádně doručena, neboť netvrdilo ani neprokázalo, kdy pošta výstrahu navrhovateli doručila, nebo kdy tuto zásilku vrátila družstvu jako nedoručitelnou z poslední známé adresy navrhovatele. Jelikož účinky doručení výstrahy, jako jedné ze základních podmínek pro zahájení procesu vyloučení navrhovatele z družstva, nenastaly, nemohlo družstvo proces vyloučení navrhovatele dovršit a jmenovaný je stále členem družstva.
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ohlašujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel namítá, že soud nebyl v projednávané věci „oprávněn rozhodnout“, neboť může přezkoumat pouze rozhodnutí nejvyššího orgánu družstva (členské schůze, resp. shromáždění delegátů); takové rozhodnutí však dosud vydáno nebylo. Zkoumání okolností doručení výstrahy před vyloučením spadá - dle názoru dovolatele - zcela do kompetence shromáždění delegátů. Vydání soudního rozhodnutí o existenci členství v družstvu předtím, než o této skutečnosti rozhodne nejvyšší orgán družstva (shromáždění delegátů), dovolatel považuje za nepřípustnou ingerenci státní moci do družstevní demokracie.
Dovolatel poukazuje rovněž na skutečnost, že navrhovatel uplatnil námitku, podle níž mu výstraha před vyloučením nebyla vůbec doručena, až v odvolacím řízení. Tuto námitku pokládá za účelovou a nesouhlasí ani s postupem odvolacího soudu, který z důvodu prokázání bližších okolností (ne)doručení výstrahy vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle názoru dovolatele vyplývá ze stanov navíc domněnka, že písemnost byla doručena, nebyla-li ze známé adresy navrhovatele vrácena. Tuto domněnku pak navrhovatel mohl a měl vyvrátit doložením svého tvrzení, že se v době doručování výstrahy v místě svého trvalého bydliště fakticky nezdržoval, což však neučinil. Má proto za to, že unesl důkazní důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že se výstraha dostala do dispoziční sféry navrhovatele, který tak měl možnost se s ní seznámit, a naopak navrhovatel měl povinnost prokázat své tvrzení, že se v daném místě nezdržoval, což však nedokázal.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §231 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném ke dni rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele z družstva (tj. k 4. lednu 1999), členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením nebo zánikem družstva (odstavec první). Člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi (odstavec třetí). Soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami (odstavec čtvrtý).
V usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, Nejvyšší soud (ve vztahu mezi týmiž účastníky) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li navrhovatel za to, že jeho členství v družstvu dosud řádným způsobem ukončeno nebylo (např. proto, že mu rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení nebylo řádně doručeno), má možnost vyjasnit své právní postavení (má-li na tom naléhavý právní zájem) vůči družstvu návrhem o určení, že jeho členství v družstvu nadále trvá (§80 písm. c/ o. s. ř.).
Jinak řečeno, ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z bytového družstva bylo členu řádně doručeno a ten proti němu nepodal opravný prostředek), nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné (opodstatněné). Tím by totiž byl obcházen postup předjímaný právními předpisy pro věcný přezkum vlastního rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, v mezích proti němu podaných opravných prostředků a docházelo by i k narušování principu právní jistoty účastníků v právních vztazích takovým rozhodnutím dotčených.
Tento závěr vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že v jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné, nemůže soud přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné. Je však povinen zkoumat, zda vyloučený člen uplatnil právo podle §231 odst. 3 a 4 obch. zák. [od 1. ledna 2001 jde o §231 odst. 4 a 5 obch. zák.] či zda toto jeho právo dosud trvá. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne. 24. května 2005, sp. zn. 29 Odo 104/2005, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněném pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 70/2005“), pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v této věci), podle něhož účast člena v družstvu nekončí rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání.
Z pohledu R 70/2005 lze výše uvedené judikatorní závěry konkretizovat tak, že v jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva za neplatné (§231 odst. 4 obch. zák.), je soud oprávněn přezkoumat, zda představenstvo družstva, popř. jiný orgán určený stanovami, rozhodl o vyloučení člena družstva, zda bylo rozhodnutí o vyloučení členu písemně oznámeno (doručeno) a zda člen podal odvolání k členské schůzi. Podal-li si člen, jehož se rozhodnutí o vyloučení týká, odvolání k členské schůzi, může soud v jiném řízení dále přezkoumat, zda členská schůze o jeho odvolání rozhodla a zda mu bylo rozhodnutí členské schůze oznámeno, popř. zda člen uplatnil právo na přezkoumání platnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení u soudu.
Lze tedy shrnout, že soud rozhodující ve sporu o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (v případě vyloučení pro porušení členských povinností je takovou podmínkou i udělení výstrahy).
Domáhá-li se v projednávané věci navrhovatel určení svého členství v družstvu, namítaje, že jeho členství vyloučením nezaniklo, neboť mu nebyla řádně doručena výstraha před vyloučením, zpochybňuje právě splnění jedné z podmínek rozhodnutí o vyloučení z družstva. Tuto skutečnost však soud v řízení o určení členství v družstvu posuzovat nemůže.
Jelikož odvolací soud otázku rozsahu přezkumu procesu vyloučení z družstva posoudil nesprávně, byl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněn právem. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud – při respektování mezí přezkumu procesu vyloučení z družstva – posoudí otázku existence a trvání členství navrhovatele v družstvu z pohledu závěru přijatého v R 70/2005. Přitom nepřehlédne, že oproti skutkovému stavu, který posuzoval dovolací soud v usnesení sp. zn. 29 Odo 896/2004, došlo ke změně (přinejmenším) potud, že navrhovatel podal proti rozhodnutí o vyloučení z družstva odvolání.
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu