ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3160.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3160/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. T. , zastoupeného JUDr. Vilémem Peřinou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1, PSČ 400 01 proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Dubová čp. 492 , se sídlem v Ústí nad Labem – Neštěmici, Dubová 492, PSČ 403 31, identifikační číslo osoby 25442821, o zaplacení částky 21.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 168/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2009, č. j. 12 Co 1024/2007-140, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudek ze dne 22. srpna 2007, č. j. 13 C 168/2005-108, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 21.803,- Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Podle IX odst. 4 stanov žalovaného se při změně vlastníka bytu uhradí ze zůstatku záloh na správu domu z minulých let přednostně závazky vůči společenství, zbývající částka bude vrácena původnímu vlastníku, pokud nebude písemně dohodnuto něco jiného.
2) Žalobce byl členem žalovaného z titulu vlastnictví bytové jednotky.
3) V roce 2003 žalobce bytovou jednotku prodal, částky 21.803,- Kč se domáhá z titulu přeplatku na zálohách na správu domu, rekonstrukce a modernizace, opíraje svůj nárok o článek IX odst. 4 stanov.
Odvolací soud – cituje ustanovení §15 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále též jen „zákon“), jakož i ustanovení §37 odst. 1, §39 a §41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého je článek IX odst. 4 stanov žalovaného v rozporu s §15 odst. 4 zákona a tudíž neplatný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že článek IX odst. 4 stanov žalovaného není v rozporu se zákonem ani jej neobchází, a tudíž není neplatný. Zdůrazňuje, že nevypořádání nevyčerpaných finančních prostředků na správu domu má za následek zvýhodnění nového vlastníka jednotky na úkor původního. Prostředky na správu domu nejsou majetkem společenství, ale zůstávají ve vlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek. Společenství pouze vykonává jejich správu.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého o podaném dovolání rozhodl (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dovolání shledává přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a to k výkladu §15 odst. 4 zákona.
Ustanovení §15 zákona určuje:
Vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§8 odst. 2) [odstavec první].
K účelu uvedenému v odstavci 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení §11 odst. 6 platí obdobně (odstavec druhý).
K zajištění pravomocně přisouzených pohledávek vlastníků jednotek z povinností uvedených v odstavci 1 vzniká dnem právní moci rozhodnutí soudu vlastníkům jednotek zástavní právo k jednotce povinného vlastníka (odstavec třetí).
Pokud vznikla právnická osoba (§9), jsou finanční prostředky zálohově poskytnuté vlastníky závazkem právnické osoby vůči vlastníkům jednotek. Při vypořádání závazku právnické osoby vůči bývalému vlastníku jednotky se nepřihlíží k zálohám, které uhradil jako zálohy podle odstavce 2 (odstavec čtvrtý).
Vlastníci jednotek se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podílejí poměrně podle velikosti svých spoluvlastnických podílů, tj. podle poměru velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě (§8 odst. 2 zákona), popř. v poměru určeném dohodou všech vlastníků jednotek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 826/2011, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Finanční prostředky, které za tím účelem zálohově skládají na účet společenství, a to ve výši určené usnesením shromáždění vlastníků (§15 odst. 2 zákona), představují závazek společenství vůči jednotlivým vlastníkům jednotek (§15 odst. 4 věta první zákona). Jestliže by ovšem společenství bylo povinno v případě, že dojde k převodu jednotky na nového vlastníka, vrátit původnímu vlastníku nevyčerpanou část záloh, došlo by k narušení poměru určeného zákonem, popř. dohodou všech vlastníků, v němž se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podílejí. Proto byla novelou provedenou zákonem č. 451/2001 Sb. do ustanovení §15 odst. 4 zákona vsunuta druhá věta, který výslovně určuje, že zálohy poskytnuté podle §15 odst. 2 zákona se v případě změny vlastníka jednotky s původním vlastníkem nevypořádávají. Jinými slovy, dosud nevyčerpaná část záloh složená původním vlastníkem se stává závazkem společenství vůči nabyvateli jednotky – novému vlastníku a členu společenství. Je věcí stran smlouvy o převodu jednotky, zda a jak se výše nevyčerpaných záloh promítne v ceně za převod jednotky, popř. bude jinak ve vztahu mezi nimi vypořádána.
Určují-li stanovy žalovaného společenství v rozporu s ustanovením §15 odst. 1 a odst. 4 větou druhou zákona, že se nevyčerpané zálohy poskytnuté podle §15 odst. 2 zákona v případě převodu jednotky vrací původnímu vlastníkovi jednotky, jsou pro rozpor s uvedenými zákonnými ustanoveními v dotčené části neplatné (§3 odst. 2 zákona, §39 obč. zák.). Závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je tudíž správný.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu