ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.318.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 318/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. P. N. , zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě 10, Jaklovecká 18, PSČ 710 00, proti žalovaným 1) Mgr. K. L. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 22/966, PSČ 702 00, 2) JUDr. T. H., Ph. D. , 3) společnosti Chata Kopřivná a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Politických vězňů 911/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26822385, zastoupené JUDr. Petrem Polednem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, PSČ 110 00, 4) ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED , se sídlem v Larnace, Antiopolis 19, P. C. 6058, P. O. BOX 42887, Kyperská republika, registrační číslo 125 999, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, a 5) JUDr. P. P. , o vydání akcií, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 109/2005, o dovolání třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo 352/2007-262, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, Krajský soud v Ostravě „přibral do řízení“ jako další účastníky druhého až pátého žalovaného (I. výrok) a připustil změnu žaloby tak, aby odrážela solidární povinnost žalovaných vydat žalobci akcie (II. výrok). I. výrok odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení §94 odst. 3 a §200e odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání třetí žalované ve výroku označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně v napadené části I. výroku, týkající se „přibrání do řízení“ třetí žalované tak, že připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalované přistoupila třetí žalovaná.
Jde v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesení ze dne 10. dubna 2008, č. j. 8 Cmo 352/2007-124 (jímž odvolací soud změnil k odvolání třetí a čtvrté žalované usnesení soudu prvního stupně tak, že přistoupení druhého až pátého žalovaného nepřipustil), zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobce usnesením ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008, a usnesení ze dne 21. října 2010, č. j. 8 Cmo 352/2007-189 (jímž odvolací soud k odvolání třetí a čtvrté žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně), zrušil Nejvyšší soud k dovolání třetí žalované (v rozsahu, v němž se týkalo přistoupení třetí žalované do řízení) usnesením ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1936/2011.
Odvolací soud uzavřel, že neshledal nedostatky, jež by bránily vyhovět návrhu na přistoupení žalovaných do řízení. K námitce odvolatelky, že vzhledem k povaze řízení nebyl na místě postup dle §94 odst. 3 o. s. ř., uvedl, že žalobce sice navrhl postup dle označeného ustanovení a soud prvního stupně rozhodl formálně nesprávně, jestliže rozhodl o „přibrání“ dalších účastníků dle §94 odst. 3 o. s. ř., odvolací soud však pohlížel na jeho rozhodnutí jako na rozhodnutí o přistoupení dalších účastníků do řízení dle §92 odst. 1 o. s. ř., a proto je také přezkoumal ve smyslu tohoto ustanovení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka zdůrazňuje, že rozhodnutí o „připuštění přistoupení dalšího účastníka“ nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. V tomto případě by ovšem přistoupení dalších žalovaných vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné. Mezi účastníky navrženými jako další žalovaní a původním žalovaným, jakož ani mezi nově navrženými žalovanými navzájem, přitom není vztah nerozlučného společenství ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o. s. ř.
Podle názoru dovolatelky se žalobce návrhem na přistoupení dalších účastníků na stranu žalovanou „snaží obejít institut záměny účastníků“, a to tím, že vyhoví-li soud jeho návrhu na přistoupení žalovaných do řízení, vezme žalobu v části proti původnímu žalovanému zpět. Podle názoru dovolatelky bylo jediným důvodem pro podání návrhu žalobce na přistoupení dalších žalovaných to, že žalobce si uvědomil, že původní žalovaný nemá akcie ve své moci a není tak pasivně věcně legitimován.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., není však důvodné.
Z obsahu spisu se nepodává, že si přistoupení dovolatelky do řízení vyžádá další dokazování, jež by jinak nebylo nezbytné. Ostatně ani dovolatelka v tomto směru nic konkrétního netvrdí. Zjevný rozpor se zásadou hospodárnosti, jenž by bránil přistoupení dovolatelky do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř., tudíž dán není (srov. v tomto směru důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelce lze v obecné rovině přisvědčit, že je nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006 uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2006, pod číslem 47)
Nicméně nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení musí být zjevný a nepochybný. Tak tomu ovšem v projednávané věci není, a to i vzhledem k tomu, že dosud neproběhlo žádné dokazování. Proto není důvodná ani námitka dovolatelky, podle níž se žalobce snaží návrhem na její přistoupení do řízení obejít institut záměny účastníků (srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009, jež je dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu výše citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, jenž neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání zamítl podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu