ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3565.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3565/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně TRADO-BUS, s.r.o. , se sídlem v Třebíči, Komenského náměstí 137/9, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 25503316, zastoupené JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Královský vršek 25, PSČ 586 01, proti žalovaným 1) Ing. J. Š. , zastoupenému JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 12, PSČ 602 00 a 2) Bc. L. V. , 3) Mgr. M. K. , a 4) N. K. , zastoupené Bc. J. S., o zaplacení 14,607.234,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/16 Cm 294/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 316/2010-257, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 61.081,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé, třetí a čtvrté žalované, k jejich ruce společné a nerozdílné, na náhradě nákladů dovolacího řízení 61.081,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. června 2010, č. j. 19/16 Cm 294/2004-211, Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení 14,607.234,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Otázky předkládané dovolatelkou však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neboť dovolatelka při jejich formulování vychází z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu a ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání dovolání podle posledně označeného ustanovení připustit nelze.
Vychází-li totiž dovolatelka z předpokladu, že prominutí dluhu učiněné jejím jménem prvním žalovaným (a „tolerované“ procesním předchůdcem žalovaných dva až čtyři) bylo ekonomicky prospěšné pouze pro třetí osoby a nikoliv pro ni, přehlíží (skutkový) závěr soudů nižších stupňů, učiněný na základě znaleckého posudku, podle kterého prominutí dluhu mělo „pozitivní ekonomický přínos a smysl“ pro celou podnikatelskou skupinu (holding), tedy i pro žalobkyni. Správnost tohoto skutkového závěru nemůže být – jak shora vysvětleno – v režimu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přezkoumávána.
Závěr, podle něhož jednali-li (původní) žalovaní (s ohledem na všechny okolnosti) v souladu se zájmy žalobkyně, neporušili povinnost péče řádného hospodáře (v důsledku čehož zde chybí jeden z předpokladů pro vznik povinnosti hradit tvrzenou škodu), je v souladu s ustanovením §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. důvody rozsudků ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3864/2008, ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2964/2008 či ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce prvního žalovaného a zástupce procesního předchůdce druhé, třetí a čtvrté žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 50.180,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 10.601,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému žalovanému k tíži žalobkyně celkem 61.081,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu