ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.393.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 393/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Apston Capital Ltd. , se sídlem v Dublinu, 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Irská republika, identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Nakladatelství H & H, a. s. , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 53, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 63 07 83 68, 2) J. H. , a 3) Ing. V. H. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 458/2002, o dovolání druhého a třetí žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2012, č. j. 6 Cmo 84/2012-340, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého a třetí žalovaných v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. července 2011, č. j. 50 Cm 458/2002-294, jímž Městský soud v Praze nepřiznal druhému a třetí žalovaným osvobození od soudního poplatku za odvolání (podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. 50 Cm 458/2002-125).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali druhý a třetí žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhajíce se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze – oproti mínění dovolatelů – dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však usnesením ve věci samé není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání druhého a třetí žalovaných jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu