ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.414.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 414/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky E. N., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, PSČ 186 00, za účasti 1/ Lidového bytového družstva Vyšehrad I. , se sídlem v Praze 4, 5. května 58/856, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 64947408, zastoupeného Mgr. Gabrielou Otras Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, a 2/ J. N. zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Výhledské náměstí 1016, PSČ 165 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 317/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 7 Cmo 5/2011-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2010, č. j. 77 Cm 317/2007-84, kterým tento soud zamítl návrh na určení, že navrhovatelka a Jaroslav Novák jsou společnými členy Lidového bytového družstva Vyšehrad I. (dále jen „družstvo“), in eventum na určení, že J. N. je členem družstva (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na (právním) závěru, podle něhož rozhodnutí Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 8. prosince 1987, kterým bylo Jaroslavu Novákovi s rodinou do doby přidělení podnikového bytu poskytnuto přístřeší v bytě č. 13 ve druhém patře domu v Praze 4 – Nuslích, na ulici 5. května 58/856, patřícímu Lidovému bytovému družstvu Praha, nepředstavuje právní důvod nabytí členství v družstvu.
Tento závěr ovšem dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá otázka, zda dohoda o vypořádání majetku podle §29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále též jen „dohoda o vypořádání majetku“ a „zákon o vlastnictví bytů“), uzavřená dne 29. října 1996 mezi Lidovým bytovým družstvem Praha 4 (právním nástupcem Lidového bytového družstva Praha) a družstvem, je „důkazem“ o členství v bytovém družstvu.
Je tomu tak proto, že závěr, podle něhož samotná dohoda o vypořádání majetku podle §29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, uzavřená při vyčlenění části družstva mezi dosavadním a novým družstvem, není právní skutečností způsobilou založit členství v družstvu, se jednoznačně podává z právní úpravy a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, či ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, jež jsou, stejně jako další uváděná rozhodnutí, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Námitky dovolatelky proti hodnocení dohody o vypořádání majetku jako nezpůsobilé založit dobrou víru dovolatelky a J. N., na jejímž základě by bylo možné vydržet členský podíl v družstvu, pak jsou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy nižších stupňů. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
Odvolací soud přitom dohodu o vypořádání majetku takto hodnotil ve světle skutkových závěrů, podle kterých bylo manželům Novákovým zřejmé, že družstevní byt jim byl přidělen toliko jako přístřeší, o svá (údajná) členská práva nehlásili, nezajímali se o činnost družstva, neúčastnili se členských schůzí, ani se nedomáhali, aby jim družstvo oznamovalo termíny jejich konání, a sama dovolatelka s družstvem uzavírala nájemní smlouvy na dobu určitou (na dobu jednoho roku), což neodpovídá postavení člena bytového družstva.
Dovolatelka tak ve své argumentaci ohledně vydržení členského podílu v družstvu vychází zjevně z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu. U dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. však dovolací důvod obsažený v §241a odst. 3 o. s. ř. k dispozici nemá (srov. dikci posledně označeného ustanovení). Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů takovým dovoláním nemůže být zpochybněn.
Řešení otázky, zda může být předmětem dohody o vypořádání majetku přechod členství člena družstva, který byl ke dni vyčlenění prokazatelně dlouhodobým oprávněným uživatelem bytu v domě „cca 20 let na základě jiného právního důvodu než nájmu bytu“, se nemůže (bez ohledu na to, zda se právo na přístřeší k 1. lednu 1992 transformovalo na nájem bytu, či nikoli) projevit v poměrech dovolatelky, tj. nemůže zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu. V řízení nebylo zjištěno, že by ona nebo Jaroslav Novák byli členy družstva, a odvolací soud tak na posouzení posledně uvedené otázky své rozhodnutí nezaložil. Proto nelze ani pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky odmítl a účastníkům řízení podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu