ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1564.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1564/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaného obviněným A. T. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 5 To 298/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 9/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2012, sp. zn. 91 T 9/2012, byl obviněný A. T. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/). Za to byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku na dobu 26 měsíců. Podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 32 celých denních sazeb, výše denní sazby činní 1.000,- Kč, celková částka peněžitého trestu je 32.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 28 měsíců.
Trestné činnosti se měl obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit tím, že dne 8. 1. 2012 v Brně po předcházejícím požití přesně nezjištěného množství alkoholických nápojů řídil osobní motorové vozidlo Škoda Fabia registrační značky, přičemž v 03.05 hod. na n. R. poškodil při jízdě ve stavu silné opilosti zde zaparkovaná vozidla značky Škoda Octavia, registrační značky, a na D. t. vozidla Opel Vectra, registrační značky, a Ford Transit, registrační značky, kdy následnou dechovou zkouškou přístrojem Dräger v čase 3:54 hod. bylo u obviněného zjištěno 2,08 promile alkoholu v dechu, následnou opakovanou dechovou zkouškou v čase 4:35 hod. bylo zjištěno 2,46 promile alkoholu a v čase 4:41 hod. bylo zjištěno 2,49 promile alkoholu, přičemž po nárazu se obžalovaný snažil z místa havárie vycouvat a v tomto konání pokračoval i poté, co byl vozidlem přivolané hlídky Městské policie zablokován, když nereagoval na výzvy k vystoupení a v další jízdě mu muselo být zabráněno odebráním klíčů k vozidlu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 5 To 298/2012, zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. T. (dále také jen „dovolatel“) následně dovolání . Uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že Krajským soudem v Brně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, ačkoli byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku popsaného v návrhu na potrestání. Skutek, pro nějž byl dovolatel stíhán, byl v návrhu na potrestání státního zástupce vymezen tak, že dne 8. 1. 2012 v Brně, po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, registrační značky, přestože nebyl držitelem řidičského průkazu, přičemž v 03:12 hod. v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy svým schopnostem na n. R. poškodil při jízdě zde řádně zaparkovaná vozidla značky Škoda Octavia, reg. zn. a na D. tř. Opel Vectra, reg. zn. a Ford Transit, reg. zn., následnou zkouškou bylo v krvi obviněného zjištěno 2,08 ‰ alkoholu, později 2,45 ‰ alkoholu a dodatečně 2,49 ‰ alkoholu, přičemž po nárazu se snažil z místa havárie vycouvat a v tomto konání pokračoval i poté, co byl vozidlem přivolané hlídky Městské policie zablokován, když nereagoval na výzvy k vystoupení a v další jízdě mu muselo být zabráněno odebráním klíčů k vozidlu. Takto formulovaný skutek zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, a tedy ani přečinu podle §274 tr. zákoníku, nenaplňoval.
V této souvislosti dovolatel rozvedl, že jedním ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §274 tr. zákoníku je, že činnost je vykonávána ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. V návrhu na potrestání však nebylo tvrzeno, že byl naplněn tento zákonný znak skutkové podstaty. Státní zástupce zde netvrdil ani příčinnou souvislost mezi poškozením zaparkovaných vozidel a stavem obviněného, ale příčinu v poškození zaparkovaných vozidel dovodil z nepřizpůsobení jeho rychlosti svým schopnostem. Za daných okolností, kdy návrh na potrestání označoval skutek, který není trestným činem, měl soud rozhodnout způsobem stanoveným v §226 písm. b) tr. ř. Zákon totiž nepřipouští postup soudu, aby v rozsudku doplnil a změnil skutek, který není trestným činem oproti návrhu na potrestání tak, že do něj doplní nová skutková tvrzení, která naplňují zcela chybějící zákonné znaky přečinu. Takový postup je porušením zásady rovnosti stran řízení, neboť soud v zájmu odsouzení pomáhá obžalobě upravit skutkovou větu.
Právě takto nesprávně postupoval soud prvního stupně v předmětné trestní věci, když dovolatele nezprostil návrhu na potrestání z výše uvedených důvodů podle §226 písm. b) tr. ř. Namísto toho ve svém rozsudku skutek uvedený v návrhu na potrestání změnil tak, že příčinu poškození vozidel již nespatřuje v nepřizpůsobení rychlosti jízdy schopnostem obviněného, ale zcela nově tvrdí, že obviněný byl při jízdě ve stavu silné opilosti. Taková změna skutku je však nezákonná. Podle dovolatele se nejedná o případ zachování totožnosti skutku, tak jak ho chápe právní teorie, neboť o totožný skutek se i při změnách ve skutkovém ději může jednat pouze v případě, že skutek i tak jak byl formulován původně, obsahuje všechny zákonné znaky nějakého trestného činu. V případě, že původní skutek neobsahuje zákonné znaky žádného trestného činu, nelze provádět v rozsudku doplňování skutkového děje, protože trestní řád v §226 písm. b) jako jediný zákonný postup stanoví zproštění. Soud prvního stupně navíc po výtce dovolatele v odůvodnění napadeného rozsudku změny skutkového děje, které provedl v popisu skutku oproti návrhu na potrestání, nijak neodůvodnil a neumožnil mu tak upravit svoji obhajobu v reakci na tuto změnu ani v odvolacím řízení. V napadeném rozsudku se nijak nevypořádal s obhajobou uplatněnou v závěrečné řeči, a to, že skutek tak, jak byl formulován ve skutkové větě v návrhu na potrestání, neobsahuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.
Uvedené námitky uplatnil dovolatel i v odvolání a odvolací soud se s nimi nevypořádal v jejich plné šíři. Opomenul, že o totožnosti skutku je možno hovořit pouze v případě, kdy popis skutku v návrhu na potrestání obsahuje zákonné znaky alespoň nějakého trestného činu. Není však možno změnit popis jednání, které není žádným trestným činem, až v rozsudku tak, aby zákonné znaky trestného činu obsahovalo.
Dovolatel v této souvislosti upozornil na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 670/2005, ze dne 24. 04. 2006, ve kterém Ústavní soud mimo jiné vyslovil právní názor, podle kterého péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině. Postup soudu prvního stupně v rozporu s tímto právním názorem pak označil za neústavní. Nadto jím došlo i k porušení čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práva svobod, podle kterého každý, kdo je obviněn z trestného činu, má být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Hlavním smyslem tohoto článku je umožnit obviněnému, aby se na základě podrobné informace o obvinění mohl efektivně připravit na svoji obhajobu. Dovolatel připustil, že není vyloučeno, aby v průběhu trestního stíhání došlo ke změně obvinění, například změnou v popisu skutku mezi návrhem na potrestání a rozsudkem. Zdůraznil však, že o takových změnách musí být obviněný řádně a podrobně informován a musí mu být poskytnut přiměřený čas a možnosti, aby na změny mohl reagovat a upravit svou obhajobu. V tomto směru odkázal na čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšším soudu České republiky ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 5 To 298/2012, zrušil a věc podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu k projednání a rozhodnutí o ní.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 12. 12. 2012 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněný A. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Může jím být existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání konaném dne 1. 8. 2012, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž odkázal.
V projednávané věci dovolatel opřel uplatněný dovolací důvod především o námitku, že ve skutkovém výroku soudu prvního stupně nebyla zachována totožnost skutku oproti znění návrhu na potrestání státního zástupce, popis skutku neobsahoval znaky skutkové podstaty přisouzeného přečinu, bylo tak porušeno i právo na obhajobu. Taková argumentace se však zřetelně míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání bylo uplatněno na procesním, nikoli hmotně právním základě.
Dovolací námitky obviněného opakovaly argumentaci odvolací, se kterou se vypořádal Krajský soud v Brně.
Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že v tomto případě nemohlo být pochyb o zachování totožnosti skutku popsaného v návrhu na potrestání a ve skutkovém výroku rozsudku soudu prvního stupně. To jak v popisu jednání obviněného, tak ve způsobeném následku, v celém rozsahu. Byla zachována shodnost určení místa, času i způsobu počínání obviněného včetně vyjádření hodnot alkoholemie. Její zjištěné hodnoty znamenaly podle poznatků lékařské vědy, notoricky známých, v judikatuře a rozhodovací praxi soudů dlouhodobě akceptovaných, že řidičská způsobilost dovolatele byla v době činu vyloučena důsledkem značné opilosti, projevující se i v chování obviněného a jeho komunikaci s policejními orgány poté, co při řízení vozidla v tomto stavu poškodil několik dalších vozidel, zavinil dopravní nehodu. Návrh na potrestání pouze terminologicky odlišně od skutkového výroku soudu prvního stupně charakterizoval schopnost či spíše neschopnost obviněného k řízení vozidla, ovšem při shodném vyjádření míry jeho alkoholového ovlivnění. Obviněný od počátku trestního řízení věděl, co je mu kladeno za vinu, skutek byl jasně popsán, obviněný se k jeho spáchání doznal. Později využil svého procesního práva a nevypovídal. V popisu skutku nedošlo k takovým změnám, které by mohly, byť třeba vzdáleně, vyvolat v obviněném pochybnost o tom, co je mu kladeno za vinu. Kontinuita obhajoby proto mohla být po celé trestní řízení plně zachována.
Trestnost prokázaného skutku byla zcela standardně vyjádřena právní větou, zněním skutkové podstaty příslušného přečinu.
Nebyla tak dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký