ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.5.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 5/2013 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 7 To 176/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 51/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 2 T 51/2009, byl obviněný K. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že:
1. dne 24. 1. 2008 před budovou GE Money Bank a.s. ve S. na M. náměstí, okres T. od poškozené E. K. s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou nákupu montážní pěny na osazování plastových oken částku 8.000,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B. vyplaceny za práce, které pro tuto společnost provedl v listopadu a prosinci 2007, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 8.000,- Kč,
2. dne 25. 1. 2008 v kanceláři firmy KVAMIL s.r.o. v P., ul. D. od poškozené E. K. s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou zaplacení 55.000,- Kč zákazníkovi z důvodu reklamace částku 55.000,-- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B., vyplaceny za práce, které provedl pro tuto společnost, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 55.000,- Kč,
3. dne 29. 1. 2008 od poškozené E. K. v místě jejího trvalého bydliště, s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou opravy osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot 306 combi, RZ, které užíval, částku 15.000,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budu společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B., vyplaceny za práce, které provedl pro tuto společnost, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 15.000,- Kč,
4. dne 31. 1. 2008 v kanceláři firmy KVAMIL s.r.o. v P., ul. D., od poškozené E. K. po předchozí domluvě v jejím trvalém bydlišti s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou úhrady dluhu ve výši zhruba 500.000,- Kč firmě G. z J. částku 300.000,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které obdrží od své bývalé manželky V. B., trvale bytem K., R., poté, co tato získá částku 400.000,- Kč plus úroky z vkladových certifikátů psaných na její jméno u Komerční banky, ačkoliv firma G. se sídlem či provozovnou v J. neexistuje, V. B. nemá a neměla u Komerční banky žádné vkladové certifikáty a obviněný od této neměl dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 300.000,- Kč,
5. dne 1. 2. 2008 od poškozené E. K. ve S., okres T. s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou úhrady dluhu za materiál J. P. částku 47.800,- Kč, s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B., vyplaceny za práce, které provedl pro tuto společnost, a z peněz, které obdrží od své bývalé manželky V. B., trvale bytem K., R., poté, co tato získá částku 400.000,- Kč plus úroky z vkladových certifikátů psaných na její jméno u Komerční banky, kdy po telefonické domluvě s obviněným vložila poškozená na pobočce ČSOB, a.s. ve S., okres T. částku 47.800,- Kč na účet č., pod variabilním symbolem, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. obviněný žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze a V. B. nemá a neměla u Komerční banky žádné vkladové certifikáty a obviněný od této neměl dostat žádné peníze, vylákanou částku obviněný nepoužil na zaplacení dluhu za materiál, ale na úhradu doplatku za motocykl zn. Husquarna 410 Enduro, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 47.800,- Kč,
6. dne 6. 2. 2008 v kavárně C. u zámku v T., okres T. od poškozené E. K. po předchozí domluvě v jejím trvalém bydlišti s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou úhrady dluhu ve výši 165.000,- Kč firmě G. z J. částku 165.000,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které obdrží od své bývalé manželky V. B., trvale bytem K., R., poté, co tato získá částku 400.000,- Kč plus úroky z vkladových certifikátů psaných na její jméno u Komerční banky, ačkoliv firma G. se sídlem či provozovnou v J. neexistuje, V. B. nemá a neměla u Komerční banky žádné vkladové certifikáty a obviněný od této neměl dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 165.000,- Kč,
7. dne 8. 2. 2008 v kanceláři firmy KVAMIL s.r.o. v P., ul. D. od poškozené E. K. s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou zajištění převozu své zraněné dcery K. B. po dopravní nehodě z Rakouska do nemocnice v České republice částku 10.000,- Kč a 500,- EUR, s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B. vyplaceny za práce, které pro tuto společnost provedl v listopadu a prosinci 2007, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, a nedošlo k žádné dopravní nehodě se zraněním, jejímž účastníkem by byla dcera obviněného, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 22.830,- Kč,
8. dne 22. 2. 2008 v kanceláři firmy KVAMIL s.r.o. v P., ul. D. od poškozené E. K. po předchozí telefonické domluvě ze dne 14. 2. 2008 s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou půjčky na úhradu exekuce vedené proti jeho osobě částku 80.000,- Kč, s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B. vyplaceny za práce, které pro tuto společnost provedl, kdy po úhradě exekuce měla být obviněnému dle jeho tvrzení od jeho bývalého tchána J. Č., trvale bytem K., R., vyplacena částka ve výši 1.800.000,- Kč jako podíl z vypořádaného společného jmění manželů po rozvodu s V. B., ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, a neměl mu být vyplacen žádný podíl ze společného jmění manželů, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,
9. dne 28. 2. 2008 od poškozené E. K. v místě jejího trvalého bydliště, po předchozí telefonické domluvě s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou zaplacení mzdy pro osoby pracující na zakázce pro bytové družstvo v P. částku 100.000,- Kč, s tím, že ji vrátí z peněz, které obdrží za práce provedené pro bytové družstvo od člena správní rady bytového družstva v P. příjmením Ř., ačkoliv se na žádné zakázce pro bytové družstvo nepodílel, žádné mzdy vyplácet neměl a ani neměl dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 100.000,- Kč,
10. dne 3. 3. 2008 v restauraci OD IKEA v P.–Z. od poškozené E. K. po předchozí domluvě v jejím trvalém bydlišti s úmyslem nevrátit vylákal půjčku na zaplacení neuhrazených splátek úvěru na nákup osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot 306 combi RZ ve výši 25.572,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budu společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B. vyplaceny za práce, které pro tuto společnost provedl v listopadu a prosinci 2007, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 25.572,- Kč,
11. dne 1. 4. 2008 v kanceláři firmy KVAMIL s.r.o. v P., ul. D. od poškozené E. K. s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou půjčky na úhradu exekuce vedené proti jeho osobě částku 72.000,- Kč s tím, že ji vrátí z peněz, které mu budou společností OKNO-TREND s.r.o. Č. B. vyplaceny za práce, které pro tuto společnost provedl v listopadu a prosinci 2007, ačkoliv pro společnost OKNO-TREND s.r.o. žádné práce neprováděl a neměl od ní dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 72.000,- Kč,
12. dne 6. 4. 2008 od poškozené E. K. v místě jejího trvalého bydliště, s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou půjčky na úhradu exekuce vedené proti jeho osobě částku 660.000,- Kč s tím, že tuto půjčku vrátí z podílu z vypořádaného společného jmění manželů po rozvodu s V. B., který mu vyplatí jeho bývalý tchán J. Č., trvale bytem K., R., a z peněz, které obdrží od své bývalé manželky V. B., trvale bytem K., R., poté, co tato získá částku 400.000,- Kč plus úroky z vkladových certifikátů psaných na její jméno u Komerční banky, ačkoliv obviněnému neměl být vyplacen žádný podíl ze společného jmění manželů a V. B. nemá a neměla u Komerční banky žádné vkladové certifikáty a obviněný od této neměl dostat žádné peníze, čímž poškozené E. K., trvale bytem, způsobil škodu ve výši 660.000,- Kč.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené E. K., bytem, na náhradě škody částku 1.573.302,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 7 To 176/2010, jímž rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody zrušil a s použitím §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obžalovanému povinnost zaplatit poškozené E. K., bytem, jako náhradu způsobené škody částku 1.551.202,- Kč. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu pak samostatným výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný K. B. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal na to, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku dovolatele a vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění provedená soudem prvního stupně nemohou být podkladem pro kvalifikaci jeho jednání jako podvodu ve smyslu ustanovení §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák., neboť jeho jednání nevykazovalo všechny znaky trestného činu podvodu, když nebyl dán a prokázán podvodný úmysl obviněného. Ten přijímal od poškozené určité částky, avšak nikoliv v úmyslu obohatit se na její úkor, nýbrž po vzájemné dohodě s poškozenou v tom smyslu, že s ní bude společně podnikat a částky vynaložené poškozenou jí budou v rámci tohoto podnikání vyrovnány či vráceny. Ze skutkových zjištění vyplývá, že poškozená si byla vědoma skutečných poměrů obviněného a bylo jí tak zřejmé, že základním zdrojem pro návratnost jí vynaložených finančních prostředků může být právě výnos ze společného podnikání.
Dále uvedl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání ve výroku o vině a trestu, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Tím je dán dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. Poukázal na ustanovení §258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř., kde je upraven postup odvolacího soudu v případech, kdy je rozsudek soudu prvního stupně vadný pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění a nebo proto, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Toto ustanovení dále upravuje i postup soudu pro případ, že vzniknou pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku. V těchto případech ukládá zákon odvolacímu soudu zrušit napadený rozsudek, což se však v daném případě nestalo a došlo tak k nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem. Nejasnost a neúplnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a stejně tak skutečnost, že se tento soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dovolatel spatřuje ve způsobu, jakým soud prvního stupně nakládal s jeho námitkami stran jednotlivých útoků, při kterých měla poškozená získávat značné částky pro obviněného půjčkami od své známé, svědkyně S. Mělo se jednat o útoky uvedené pod body 4, 8 a především pod bodem 12 výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, kde svědkyně S. poškozené potvrzovala zapůjčení zmíněných částek v hotovosti, přičemž v bodech 4 a 12 se tak mělo stát bezprostředně před předáním peněz obviněnému.
Dovolatel namítl, že výpovědi svědkyně S. byly zásadním způsobem zpochybněny až vyvráceny, když z provedených důkazů vyplynulo, že tato svědkyně evidentně nemohla disponovat žádnými většími částkami. Svědkyně vypověděla, že finanční prostředky k uskutečnění půjček poškozené získala z prodeje svého bytu na Slovensku, z bližšího dokazování však vyplynulo, že tuto sumu sice obdržela, avšak posléze směnila ve směnárně v P. a poté uložila na bankovní účty, zejména na účet své známé, svědkyně M. Z výpisů z tohoto účtu i z výpovědi svědkyně M. bylo zřejmé, že z účtu byly prováděny bezhotovostní převody finančních prostředků, avšak nebyla vyzvednuta žádná hotovost. Dovolatel se tak domnívá, že z uvedeného zdroje nemohla mít svědkyně S. žádné prostředky na hotovosti a její výpověď v tomto směru byla nejen zpochybněna, ale přímo vyvrácena. Z toho obviněný dovodil, že jednak se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a zároveň tak vznikly zásadní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění.
Dále připomněl, že svědkyně S. měla nemalé dluhy. Byla nucena opustit byt pro dluhy na nájemném a zřejmě proti ní byly vedeny exekuce a proto, jak se domnívá dovolatel, si finanční prostředky neukládala na své účty, aby nemohly být exekučně postiženy. To vše má prohlubovat pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně.
Obviněný také uvedl, že odvolací soud se namítanými otázkami zabýval a odročoval veřejné zasedání o jeho odvolání. V odůvodnění svého rozsudku však pominul pochybnosti o správnosti výpovědi svědkyně S. a v rozporu s provedeným dokazováním před soudem prvního stupně i stran doplněného dokazování před soudem druhého stupně uvedl pouze tolik, že je v každém případě zřejmé, že dne 6. 4. 2008 mohla disponovat částkou 520.000,- Kč, přestože právě to bylo významně zpochybněno až vyvráceno.
Vzhledem k výše uvedenému proto obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud vydal tento rozsudek: k dovolání odsouzeného zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2010, č. j. 7 To 176/2010 a zároveň se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 3. 2010, č. j. 2 T 51/2009 a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný K. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel rovněž uplatnil.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž, s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces, je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však soudy obou stupňů komplexně, logicky a přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, zdůvodnily, proč je možno skutková zjištění spolehlivě opřít o řetěz důkazů vylučující závěr jiný.
Dovolací námitky obviněného v zásadě opakovaly argumentaci odvolací, se kterou se beze zbytku vypořádal soud II. stupně. Nutno podotknout, že dovolatel se především domáhal zjištění, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, po subjektivní stránce. Mezi ním a poškozenou šlo o závazkový vztah dlužníka a věřitele, nechtěl poškozenou podvést, byl dohodnut způsob uhrazení dlužných částek z očekávaných výnosů společné podnikatelské činnosti. Soudy obou stupňů řádně nezhodnotily výpovědi poškozené, která k výše uvedeným skutečnostem nevypověděla pravdivě, v dovolání uvedených případech ani nemohla disponovat částkami, které byly obviněnému přisouzeny jako dluhy.
Argumentace nenaplnění skutkové podstaty souzeného trestného činu je však stavěna výlučně na bázi procesní, toliko polemizuje s hodnotícími závěry soudů obou stupňů, zpochybňuje jejich skutková zjištění. Takto se ovšem zřetelně míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten může být naplněn pouze tehdy, jsou-li výroková skutková zjištění nesprávně právně kvalifikována.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Výpovědi poškozené byly verifikovány řadou důkazů dalších, ať již svědectvím jiných osob či objektivními důkazy listinnými, především prokázanými převody peněžních částek při objasnění jejich původu, doklady o hotovostních výběrech s časovou návazností předání obviněnému. Byla zjištěna i motivace dovolatele k souzenému podvodnému jednání, které časově navazovalo na jeho předchozí počínání, za které byl dříve odsouzen. Absolutní neschopnost obviněného k hrazení dluhů již v okamžiku jejich vzniku vyplynula z jeho majetkové a finanční situace.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky dílem nenaplnily deklarovaný dovolací důvod, dílem nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký