ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.567.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 567/2013 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 o dovolání podaném D. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 593/2012 ze dne 22. ledna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 144/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 2 T 144/2011 ze dne 2. října 2012 byl dovolatel uznán vinným účastenstvím na zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník/) ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jeho výkon mu byl podmíněně uložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných S. a D.
Proti tomuto (výše citovanému) rozsudku soudu prvního stupně podal D. F. (a spoluobviněný M. D.) odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal D. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutková zjištění učiněná soudy jsou i přes jejich možnou přehlednost skutkovými zjištěními zcela neprokázanými, která nemohou sloužit jako ta, která jednoznačně a bez pochybení objasňují a prokazují skutkový děj, na kterém se měl on jako účastník - návodce podílet. Na základě nedostatečně zjištěného skutkového děje dospěly soudy dle přesvědčení dovolatele takto k nesprávné právní kvalifikaci (jeho) posuzovaného jednání. Poukázal na to, že absentují důkazy prokazující bez pochybností jeho vinu, když ze strany soudů nebyly do dnešního dne prokázány zejména skutečnosti, které by prokazovaly jeho pobyt na soudem definovaných místech, samotnou existenci dohod s obžalovanou S., jeho participaci na skutcích jako návodce, a takto i subjektivní stránku jeho údajného trestného jednání. Soud prvního stupně se podle jeho přesvědčení odvolává na důkazy, mezi nimiž není jediný, který by jakkoli prokazoval jeho zavinění (včetně jeho rozsahu), úmysl nebo podíl na realizaci soudem uvedených skutků. Vyjádřil nesouhlas se závěry o své vině na základě pouze jednoho jediného důkazu, a to výpovědi spoluobviněné S. (v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 448/2010 a sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V další části podaného dovolání se zabýval podrobně výpovědí právě spoluobviněné S., když ji označil za nevěrohodnou a pochybnou s tím, že nemůže sloužit jako jediný důkaz o jeho vině. S ohledem na výše uvedené proto dovodil, že soudy měly ctít presumpci neviny a aplikovat zásadu in dubio pro reo (a to i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu). Vyjádřil přesvědčení, že v případě rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího nebyla dosažena praktická jistota o existenci relevantních skutkových okolností a současně, že soud prvního stupně i soud odvolací při hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů postupoval v rozporu se zkušenostmi prověřenou pravděpodobností zjišťovaných skutečností, neboť se soud prvního stupně ani soud odvolací objektivně nevypořádal se skutečností, že důkaz spočívající ve výpovědi obžalované S. je zcela evidentně založen na citovém vztahu k dovolatelově osobě, navíc ovlivněn značně emočně vypjatým rozchodem. Vyjádřil i nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání, když jakékoli účastenství na případné trestné činnosti spoluobviněné S. odmítl s tím, že závěry soudu o jeho účastenství nejsou podpořeny žádným důkazem. Je tedy dle jeho přesvědčení nutné vycházet z fikce, že pokud není prokázán opak, pachatel páchá trestný čin na základě vlastního rozhodnutí a bez zřetele na návod. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí podle ustanovení §265k odst. 1 trestního řádu a aby podle ustanovení §265m trestního řádu ve věci rozhodl tak, že se obžalovaný obžaloby zprošťuje, případně aby podle ustanovení §265 l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který jej obdržel dne 9. května 2012, avšak přípisem ze dne 16. května 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělil, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s rozsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a podrobně objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným právě návodem k výše uvedenému trestnému činu. Vycházely tak především z výpovědi spoluobviněné J. S. a dále z listinných důkazů (týkajících se poskytnutého úvěru a bankovních účtů). Otázce věrohodnosti výpovědi označené svědkyně se oba soudy věnovaly dostatečně a také přesvědčivým způsobem vysvětlily, proč její výpovědi uvěřily. Pokud dovolatel namítá, že nebyl prokázán jeho úmysl a podíl na realizaci soudem uvedených skutků, pak se opět jedná pouze o zpochybnění učiněných skutkových zjištění, přičemž i z popisu samotného skutku zjevně plyne, že to byl právě dovolatel, kdo navedl spoluobviněnou S., aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje, když využil její složité situace a náklonnosti k němu.
Co se týká jeho námitky týkající se extrémního rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, k té je namístě uvést následující:
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen výjimečně v případech, když objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů např. nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda tato námitka je akceptovatelná a relevantní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 ze dne 27. 1. 2012, na které ostatně poukazuje dovolatel).
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolatelův poukaz na takovýto extrémní rozpor s poukazem na výpověď spoluobviněné S. je pouhým nesouhlasem se způsobem, jakým soudy tuto výpověď hodnotily, což však (jak již bylo vysvětleno výše) nezakládá dovolací přezkum.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, a pokud by dovolatel uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože již v řízení, předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše, tedy že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyly shledány dovolacím soudem důvodnými, nemohlo z povahy věci dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka