ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2769.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2769/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. Z. S., a b) Ing. J. S., zastoupených JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, proti žalované CODAN AGENTURA, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Zlatnická 10/1582, identifikační číslo osoby 25108051, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o určení vlastnického práva k nemovitostem a jejich vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 603/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č.j. 58 Co 185/2013-542, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.203,- K do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 20. června 2013, č. j. 58 Co 185/2013-542, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti:
- výroku I. (o zamítnutí návrhu na přerušení odvolacího řízení) rozsudku, které není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí;
- výroku II. (jímž byl změněn meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně o určení vlastnictví tak, že se určuje, že předmětné nemovitostí jsou ve společném jmění žalobců), kterým byla věc rozsouzena v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky [(dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách http://nsoud.cz ), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2002, sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, uveřejněné pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 616/2005, uveřejněné pod číslem 5/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2535/99, ze dne 31. března 2004, sp. zn. 28 Cdo 2271/2002, ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 460/2002, ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003, ze dne 22. února 2006, sp. zn. 29 Odo 728/2003, ze dne 3. května 2006, sp. zn. 30 Cdo 2449/2005, ze dne 3. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 2037/2006, nebo ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1693/2009], přičemž není zde žádného důvodu, aby rozhodná otázka týkající se tzv. propadné zástavy byla dovolacím soudem posouzena jinak; dovolatelka přitom nedůvodně namítá, že předchozí (kasační) rozsudek dovolacího soudu v této věci ze dne 27. února 2013, sp. zn. 30 Cdo 3765/2012, je v rozporu s jeho ustálenou judikaturu týkající se tzv. propadných zástav; dovolací soud totiž při vydání svého předchozího rozhodnutí vycházel a i nyní při posuzování přípustnosti dovolání nadále vychází mj. ze skutkového zjištění odvolacího soudu (obou soudů), že „kupní smlouva (ze dne 23. 10. 2002) byla uzavřena v době, kdy pohledávka ze smlouvy o úvěru byla minimálně částečně splatná“ (str. 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 8. prosince 2010, č. j. 58 Co 163/2007-298), z čehož vyplývá, že pouze v případě dlužníkem neuhrazené celé pohledávky po lhůtě splatnosti by se mohl uplatnit v dovolatelkou připomínaném rozhodnutí dovolacího soudu např. ve věci sp. zn. 29 Odo 728/2003 ustálený právní názor, že v takovém případě není vyloučeno ani to, aby se zástavní dlužník, povinný splnit závazek ze zástavního práva, dohodl se zástavním věřitelem, že na něj převede vlastnické právo k zástavě a že dohodnutá kupní cena či (dle výše pohledávky zajištěné zástavním právem) její část bude použita (započtena) jako plnění zástavního věřitele dlužníka z titulu osobního z výtěžku zpeněžené zástavy; v posuzovaném případě však splatnost (celé) předmětné pohledávky nenastala, což ostatně ve svém dovolání potvrzuje i sama dovolatelka ve svém dovolání (srov. str. 9 odst. 3 dovolání), takže na daný skutkový stav nebyl použitelný posledně judikovaný právní závěr; přitom - jak správně zdůrazňují žalobci ve své písemném vyjádření k dovolání - dovolatelce nic nebránilo, aby po postoupení pohledávky přistoupila za účelem uspokojení splatné části pohledávky k realizaci zástavního práva, případně aby nejprve odstoupila od smlouvy o úvěru a v souvislosti se splatností celé pohledávky a v souladu s již připomenutými judikatorními závěry poté s žalobci uzavřela kupní smlouvu a kupní cenu započetla s předmětnou pohledávkou zajištěnou zástavním právem;
- výroku III. (jímž bylo rozhodnuto o povinnosti dovolatelky nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů), protože dovolatelka nesprávnost tohoto rozhodnutí vázala na nesprávnost rozhodnutí v meritu věci, takže v procesní situaci, kdy proti meritornímu rozhodnutí není dovolání přípustné, není zde (pro absenci jiného vymezení dovolacího důvodu ve smyslu §237 o. s. ř.) podkladu k dalšímu posuzování přípustnosti dovolání;
- výroku IV. (jímž byl změněn výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu tak, že se tato povinnost žalobcům neukládá), neboť proti takovému výroku (z povahy věci) dovolatelka ve smyslu §218 písm. b) o. s. ř. není vůbec legitimována podat dovolání, odhlédnuvše od nepřípustnosti dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z pohledu rozhodování o dovolání za naprosto irelevantní byl pak shledán dovolatelkou učiněný „Návrh na rozhodování věci jiným senátem Nejvyššího soudu ČR“ , ve kterém dovolatelka „navrhuje…aby předseda Nejvyššího soudu ČR rozhodl o přidělení věci jinému senátu“ (toto podání bylo sice předloženo k vyřízení jejímu adresátu - předsedkyni Nejvyššího soudu, nemohlo však nijak procesně ovlivnit rozhodnutí o podaném dovolání, neboť - jak by alespoň advokát dovolatelky mohl, resp. měl vědět - platné české právo právní institut přikázání věci jinému senátu Nejvyššího soudu na základě rozhodnutí předsedy Nejvyššího soudu neobsahuje).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání dovolatelky bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobcům právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem (nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách http//:nalus.usoud.cz) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobců advokátem) účelně vynaložené náklady žalobců sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání), a to z tarifní odměny ve smyslu §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4.000,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 903,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 5.203,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.203,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu