ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.31.2013.2
sp. zn. 30 Cdo 31/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Doc. JUDr. et Ing. P. G., Ph. D. , zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti žalovanému Mgr. M. N., Ph.D. , o zaplacení částky 149.763,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9C 155/2008, o opravném prostředku žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2012, č. j. 21Nc 273/2012-374, takto:
Řízení o opravném prostředku žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2012, č. j. 21Nc 273/2012-374, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze svým shora označeným usnesením rozhodl, že soudce Okresního soudu Praha – východ Mgr. Roman Fremr není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu Praha –východ pod spisovou značkou 9C 155/2008.
Podáním datovaným dne 25. 10. 2012, doručeným Krajskému soudu v Praze dne 31. 10. 2012 a označeným jako „opravný prostředek“ adresovaný Vrchnímu soudu v Praze, žalobce napadl usnesení krajského soudu s tím, že krajský soud při rozhodování o jím vznesené námitce podjatosti vůči soudci Okresního soudu Praha – východ JUDr. Romanu Fremrovi neprovedl dostatečné dokazování, zejména „nehodnotil podstatný listinný důkaz, který žalobce předložil na jednání dne 29. 11. 2011, tj. podání ze dne 22. 11. 2011, opatřené razítkem podatelny Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011, kde je soudce Mgr. Roman Fremr označen jako účastník, resp. žalovaný u Městského soudu v Praze“. Dále namítal, že soud nezjišťoval ani stanovisko samotného žalobce. Navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Praze bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání za účasti žalobce.
O opravném prostředku žalobce rozhodl Nejvyšší soudu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle ustanovení §15b odst. 1 věta první o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu.
Podle ustanovení §10 odst. 2 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.
Ustanovení §9 odst. 5 o. s. ř. určuje, že Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle ustanovení §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Z ustanovení §201 o. s. ř. se pak podává, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním , pokud to zákon nevylučuje. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon umožňuje.
Proti rozhodnutí nařízeného soudu (§15b odst. 1 věta první o. s. ř.) o námitce podjatosti soudce (přísedícího) vznesené účastníkem řízení není přípustný řádný ani mimořádný opravný prostředek, neboť se nejedná o rozhodování nadřízeného soudu jako soudu prvního stupně či odvolacího (srov. §201 a §236 odst. 1 o. s. ř.). Funkční příslušnost soudu pro projednání opravného prostředku proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu nadřízeného tedy občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je pak neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Cdo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod číslem 139), takže řízení o podaném opravném prostředku, který touto vadou trpí, musí být podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
V situaci, kdy funkční příslušnost k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí nadřízeného soudu není upravena, je soudem, který je povolán k rozhodnutí o zastavení takového odvolacího řízení, Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2001, pod číslem 85).
Nejvyšší soud proto řízení o opravném prostředku žalobce proti usnesení krajského soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. ledna 2013
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu