ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.4181.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4181/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce B. V. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 150.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 292/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2013, č. j. 54 Co 444/2013-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“ Povinné zastoupení dovolatele stanoví zákon pro dovolací řízení z toho důvodu, že sepis dovolání a zastoupení dovolatele v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, vyžaduje skutečně kvalifikovanou právní pomoc, neboť na dovolání klade zákon zvýšené požadavky jak formální, tak obsahové, obzvláště po novele dovolacího řízení účinné od 1. 1. 2013.
Nejvyšší soud však nemohl přehlédnout, že v posuzované věci dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým žalobci nebyl ustanoven advokát pro dovolací řízení. V takovém případě by trvání na podmínce povinného zastoupení pro dovolací řízení, která je sama o sobě předmětem dovolacího řízení, vedlo k popření smyslu a cíle žalobcem podaného dovolání, a ve svém důsledku k popření práva žalobce na přístup k soudu. Povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, tak vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení pro nedostatek podmínky povinného zastoupení zastavit dle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 o. s. ř. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013, dostupné též na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz ).
Dovolací soud proto přistoupil k dovolacímu přezkumu, jehož předmětem měl být závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce právo na ustanovení zástupce nemá, přestože není zastoupen advokátem ani sám nemá právnické vzdělání.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. „Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. „V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Dovolání žalobce však zákonem vyžadované náležitosti nesplňuje, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani nevymezil důvody dovolání, a po obsahové stránce vůbec neuvedl, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, respektive proč mu dle jeho názoru měl být ustanoven zástupce.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu