ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.891.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 891/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Mgr. M. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 72.210,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 428/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 17. 10. 2012, č. j. 13 Co 362/2012-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 3. 2012, č. j. 29 C 428/2010-29, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 72.210,- Kč. Ta měla žalobkyni vzniknout zničením její vodoměrné šachty a vodovodní přípojky L. M. poté, co jí nebyla poskytnuta ochrana podle §5 obč. zák. Městským úřadem v Turnově, jež o tomto jejím návrhu rozhodl poprvé až téměř po roce od jeho uplatnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu o subsidiární povaze odpovědnosti státu za žalobkyní utrpěnou škodu ve vztahu k odpovědnosti osoby, která měla žalobkyni škodu přímo způsobit, nepředstavuje jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1412/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2098/2010). Ostatně žalobkyně, ač zastoupena advokátkou, ve svém dovolání s judikatorními závěry dosaženými v těchto rozhodnutích (a dalších uvedených v napadeném rozsudku) nijak kvalifikovaně nepolemizuje a není tedy zjevné, na jakých argumentech staví svůj opačný právní názor. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 529/09 je nepřiléhavý, neboť otázkou rozhodnou pro posouzení této věci není povaha odpovědnosti státu za způsobenou škodu, kterou se uvedený nález zabývá, ale právě otázka subsidiární povahy této odpovědnosti, kterou daný nález neřeší.
K žalobkyní tvrzené vadě řízení (nevypořádání se s odkazem žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 529/09) nelze rovněž při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně přihlížet (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu