ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1097.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1097/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. B. , zastoupené JUDr. Petrem Dítě, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalované SULA s.r.o. , se sídlem v Areálu AGP Bludov č. 1, PSČ 789 61, identifikační číslo osoby 25373854, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 1165/4, o zaplacení 426 421 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 48/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2011, č. j. 1 Cmo 14/2011-182, ve znění opravného usnesení ze dne 2. ledna 2012, č. j. 1 Cmo 14/2011-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Dítě.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil jednak (v pořadí druhý ve věci) částečný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010, č. j. 1 Cm 48/2005-137, v napadeném výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 300 000 Kč, a dále usnesení téhož soudu ze dne 27. května 2010, č. j. 1 Cm 48/2005-143, ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem ve věci jinak než v pořadí prvním zamítavém rozsudku ze dne 14. února 2008, č. j. 1 Cm 48/2005-93, aniž byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
V rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. Brojí-li dovolatelka proti závěru odvolacího soudu o bezdůvodném obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně, zakládá tyto výhrady na jiné skutkové verzi (v otázkách aktivní legitimace žalobkyně, trvá-li na tom, že předmětnou smlouvu o dílo uzavřela s panem B. a ten jí též poskytl zálohu 300 000 Kč, jakož i v otázce hodnoty plnění, které na její úkor získala žalobkyně), než jak ji zjistil odvolací soud. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž míří na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici.
Dovolatelka však nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím označeného dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Považuje-li za vadu řízení nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nejde o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nýbrž o výhradu proti skutkovému zjištění soudu, která je rovněž podřaditelná pod dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. Kromě toho platí, že ani kritika nesprávnosti procesního postupu soudů, kterou lze zahrnout pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 163 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. dubna 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu