ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1197.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 1197/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce F. P. , zastoupeného Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem Advokátní kanceláře Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, proti žalované Dettimex, s. r. o. , se sídlem ve Zbraslavi, Březina 454, PSČ 664 84, identifikační číslo osoby 60721260, zastoupené JUDr. Richardem Novákem, advokátem, se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, PSČ 602 00, o zaplacení částky 214.413,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 43/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 1 Cmo 181/2012-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobce proti rozsudku označenému v záhlaví, kterým Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2012, č. j. 17 Cm 43/2011-70, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 214.413,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení celkové částky 214.413 Kč, sestávající z částek 11.944,- Kč, 10.710,- Kč, 4.427,- Kč, 16.151,- Kč, 7.776,- , 15.254,- Kč, 4.606,- Kč, 1.774,- Kč, 6.338,- Kč, 15.691,- Kč, 11.444,- Kč, 10.056,- Kč, 2.589,- Kč, 5.117,- Kč, 11.722,- Kč, 10.342,- Kč, 9.885,- Kč, 9.730,- Kč, 14.659,- Kč, 9.532,- Kč, 11.896,- Kč, 5.403,- Kč a 7.367,- Kč, vždy spolu s úrokem z prodlení, které žalobce jako podnikatel (podnikající na základě živnostenského oprávnění) vyúčtoval žalované obchodní společnosti jako podnikatelce celkem třiadvaceti fakturami za jednotlivé přepravy zboží uskutečněné na základě jednotlivých objednávek žalované v květnu a červnu 2007.
Z uvedených skutečností vyplývá, že ačkoliv soudy obou stupňů rozhodovaly o povinnosti k zaplacení úhrnné částky 214.413,- Kč jedním výrokem, rozhodovaly o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobcem požadovaná částka 214.413,- Kč je totiž součtem výše uvedených částek představujících ceny plnění z třiadvaceti samostatných smluv. Je přitom z tohoto pohledu bez významu, zda se jednalo o smlouvy o přepravě věci, jak jednotlivé smlouvy posoudil odvolací soud, či zda šlo o smlouvy zasilatelské, případně nepojmenované, jak se jejich posouzení domáhá dovolatel.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je třeba posoudit u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3431, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, odmítl), a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006; 25 Cdo 2432/2008, uveřejněného pod číslem 66/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Bylo-li tedy napadeným rozsudkem rozhodnuto o dvaceti třech nárocích, z nichž žádný nepřesáhl limit 100.000,- Kč, p řípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí je ustanovením §37 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena .
D ovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 32 Cdo 893/2010.)
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.: Žalované, jež by měla na jejich náhradu právo, účelně vynaložené náklady v této fázi řízení nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 věta první o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením, které spočívalo v pouhém, jakkoliv blíže nezdůvodněném ztotožnění se s rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 1562/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 1746/2010).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu