Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2013, sp. zn. 32 Cdo 270/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.270.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.270.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 270/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, proti žalované EKOS PRAHA, a.s. , se sídlem v Praze 10 - Dubči, Netlucká 13, identifikační číslo osoby 25111787, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jindrovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Mrštíkova 214/16, o zaplacení 724 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 110/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2011, č. j. 3 Cmo 60/2011-181, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Zdeňky Jindrové. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 13 Cm 110/2005-145, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku i řízení, které jeho vydání předcházelo, ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho právním závěrem, že žalobce nemá nárok na požadovanou daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), o kterou měla být podle jeho mínění zvýšena jeho odměna za vymožení pohledávky žalované. Toto shodné posouzení soudy obou stupňů založily na zjištění, že v mandátní smlouvě uzavřené mezi účastníky byla sjednána odměna ve výši 5 %, aniž by v ní bylo cokoli o DPH dohodnuto. Za situace, kdy podle dohody účastníků mohla být smlouva měněna či doplňována pouze písemnými dodatky a takový dodatek prokazatelně uzavřen nebyl, dovodily, že ke sjednané odměně nelze již DPH připočítat. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Napadené rozhodnutí spatřuje zásadně právně významným v řešení otázky, zda v souzené věci jde z hlediska platného zákona o cenách a podle obchodního zákoníku o jednu cenu (odměnu), jak dovodil odvolací soud a bránila se žalovaná, nebo o dvě samostatné ceny (odměny) z každé z obou vymožených částek (30 000 000 Kč a 34 805 000 Kč), jak tvrdí dovolatel. Ten poukazuje mimo jiné na skutečnost, že mu žalovaná fakturovanou odměnu ve výši 5 % + 22% DPH z první vymožené částky 30 000 000 Kč uhradila a v průběhu řízení to nijak nezpochybňovala. Jestliže žalované vymohl i druhou pohledávku ve výši 34 805 000 Kč, vznikl mu nepochybně nárok na odměnu ve výši 5 % z této částky i 22 % DPH. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s právním posouzením věci ze strany soudů obou stupňů zcela ztotožňuje. Kromě toho usuzuje, že ze strany žalobce jde pro neuvedení rozsahu napadeného rozhodnutí a pro nedostatečné vylíčení dovolacího důvodu o vadné podání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně ho zamítl. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jeno. s. ř.“). Dovolání žalobce není přípustné. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá. Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tak tomu však v případě dovolatelem shora označené otázky nebylo, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a ani založit nemohl, protože na právní posouzení věci nemá žádný vliv skutečnost, zda-li šlo o jednu odměnu či o dvě odměny za vymožení pohledávek, jak namítá dovolatel. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. února 2013 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2013
Spisová značka:32 Cdo 270/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.270.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:03/07/2013
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 1597/13
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26