ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3206.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 3206/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ROB DESIGN, s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Pod Strání 1291/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26740991, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze, Hálkova 1612/1, proti žalované ABC Českého Hospodářství a.s. , se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Šostakovičovo nám. 1515, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25068695, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 699/28, o určení ukončení smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 332/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 69 Co 361/2011-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 904 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Petry Radzové.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. dubna 2011, č. j. 25 C 332/2010-28 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Odvolací soud, odkazuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí na judikaturu Nejvyššího soudu, rekapituloval, že v souzené věci se žalobkyně domáhá určení skončení smlouvy k určitému dni s tím, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že bez požadovaného určení by se stalo její právní postavení nejistým. Podle odvolacího soudu jde typicky o případ, kdy žalobkyně cítí nejistotu v otázce existence či neexistence právního vztahu. Pokud proto hodlá tuto nejistotu odstranit, má prostor pro žalobu na určení (ne)existence právního vztahu a posouzení (ne)platnosti smlouvy je jen posouzení předběžné otázky, zda právní vztah trvá či nikoli. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka prostřednictvím svých námitek neformulovala žádnou právní otázku ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Otázka naléhavého právního zájmu v případě určení (ne)existence právního úkonu (smlouvy) jako otázky předběžné ve vztahu k řešení otázky, zda tu právní vztah nebo právo je či není [§80 písm. c) o. s. ř.], již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to tak, že pokud je možno žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního úkonu, jenž se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odkazující na rozsudek téhož soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, strana 113, dále rozsudek téhož soudu uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jeho rozsudek ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod číslem 29, rozsudek ze dne 31. března 2008, sp. zn. 33 Odo 693/2006, rozsudek ze dne 25. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 2851/2007, a usnesení ze dne 22. září 2009, sp. zn. 23 Cdo 3489/2009 (rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, in www.nsoud.cz ) a Nejvyšší soud nemá důvod se od těchto závěrů ve své dosavadní judikatuře jakkoli odchýlit. Lze dodat, že Ústavní soud shledal tento názor ústavně konformním (srov. např. usnesení ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 45/99, usnesení ze dne 7. prosince 2000, sp. zn. IV. ÚS 501/2000, a usnesení ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. II. ÚS 2453/07).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou v částce 2 100 Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5. a §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. července 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu