ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3634.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 3634/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Vodafone Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25 78 80 01, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované Telefónica Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 4-Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60 19 33 36, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 193/2, o zaplacení částky 492,681.111,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 46/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2011, č. j. 3 Cmo 166/2010-371, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 66.695,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 30. září 2009, č. j. 41 Cm 46/2005-286, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 441,672.103,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání v rozsahu, v němž byl potvrzen zamítavý výrok co do částky 26,270.280,20 Kč, změněn výrok o nákladech řízení a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7., čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud založil posouzení odpovědnosti žalované za škodu podle ustanovení §373 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) způsobené žalobkyni porušením povinností ze smlouvy na dvou závěrech. Odvolací soud uzavřel, že ze smlouvy o přímém propojení uzavřené mezi účastnicemi dne 7. ledna 2000, ve znění dodatku č. 5 ze dne 15. srpna 2001, nevyplývá povinnost žalované platit společnosti T-Mobile (ani společnosti Eurotel) poplatek za ukončování hovorů (terminaci) v jejich sítích. Nepřevzala-li žalovaná žalobkyní tvrzenou smluvní povinnost, nemohla ji ani porušit a nebyl tak splněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle ustanovení §373 obch. zák. Dále dovodil, že i kdyby tato smluvní povinnost žalované existovala, není dán další z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti a vzniklou škodou, plnila-li žalobkyně společnosti T-Mobile dobrovolně sama (přičemž vymezení nároku jako vydání toho, co žalobkyně plnila za žalovanou, ač po právu měla takové plnění poskytnout žalovaná, lze podle odvolacího soudu kvalifikovat spíše za nárok na vydání bezdůvodného obohacení, o němž však již bylo v totožné věci pravomocně rozhodnuto správním orgánem).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2006“) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno.
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného posouzení otázky, zda žalované vznikla povinnost zajistit ukončování hovorů v sítích společností T-Mobile a Eurotel a těmto společnostem za terminaci hovorů také zaplatit. Dovolatelka však přehlíží, že odvolací soud založil své rozhodnutí i na závěru, že mezi tvrzenou vzniklou škodou a tvrzeným porušením povinností žalované neexistuje příčinná souvislost. Tento závěr nebyl dovolatelkou zpochybněn. Zpochybnila-li proto dovolatelka pouze správnost jednoho z důvodů, pro který byla její žaloba zamítnuta, a druhý žádné kritice nepodrobila, není její dovolání ve smyslu závěrů přijatých v R 48/2006 podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť i kdyby dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu byl shledán nesprávným, neprojevilo by se to v poměrech dovolatelky, když každý z těchto závěrů by byl důvodem k zamítnutí žaloby.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé co do částky 26,270.280,20 Kč není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. Žalované tak náleží mimosmluvní odměna v částce 54.820,- Kč podle ustanovení §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 7 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky 399/2010 Sb., neboť úkon byl učiněn 10. srpna 2011, dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. 11.575,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 66.695,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu