ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.4027.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 4027/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ČSOB Advisory, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 27 08 19 07, zastoupené Mgr. Markétou Buriancovou, advokátkou se sídlem v Praze, Bělohorská 211/135, proti žalovanému A. P. , zastoupenému Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem v Ostravě, 30. dubna 3128/2, o zaplacení částky 1,395.788,60 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 115/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2011, č. j. 15 Co 87/2010-361, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. září 2009, č. j. 11 C 115/2002-285, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. října 2009, č. j. 11 C 115/2002-299, změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě, jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tak tomu však v projednávané věci není.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení neuplatnil žádnou kompenzační námitku ve smyslu ustanovení §98 o. s. ř. Tím však dovolatel ponechal stranou další důvod, pro který odvolací soud k procesní obraně žalovaného nepřihlédl, totiž že z provedeného dokazování vyplynulo, že opravy vozidel si u žalovaného neobjednávala předchůdkyně žalobkyně, ale jednotliví leasingoví nájemci v souladu s uzavřenými leasingovými smlouvami, podle nichž byli povinni na vlastní náklady odstranit škody na předmětu leasingu. Provedením oprav vozidel leasingových nájemců předchůdkyně žalobkyně dovolateli vůči předchůdkyni žalobkyně pohledávky nevznikly a není tak dána vzájemnost pohledávek.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Zpochybnil-li proto dovolatel pouze jeden ze závěrů odvolacího soudu, na nichž posouzení vzájemného návrhu a tím i důvodnosti nároku žalobkyně spočívá, a druhý kritice nepodrobil, není jeho dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Jak bylo již výše uvedeno, zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující. Dovolatelem tvrzené nesprávné posouzení otázky promlčecí doby, ve které mohl uplatnit kompenzační námitku, zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemůže, neboť odvolací soud tuto otázku neřešil, pouze pro úplnost při výkladu ustanovení §580 občanského zákoníku v obecné rovině dodal, že otázku promlčení započítávaných pohledávek je zapotřebí posuzovat z hlediska okamžiku, kdy se tyto pohledávky setkaly, a okolnost, kdy byl úkon započtení proveden, je nevýznamná. Na řešení otázky promlčení dovolatelem tvrzených pohledávek za žalobkyní tak rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z výpisu z obchodního rejstříku Nejvyšší soud zjistil, že v průběhu dovolacího řízení ke dni 14. května 2012 žalobkyně změnila svou obchodní firmu z ČSOB Investment Banking Services, a.s., člen skupiny ČSOB na ČSOB Advisory, a.s. Dovolací soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu