ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.761.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 761/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Benešovské teplárenské společnosti, s.r.o., se sídlem v Benešově nad Ploučnicí, náměstí Míru 17, PSČ 407 22, identifikační číslo osoby 25 01 35 30, zastoupené Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, o zaplacení částky 1,004.516,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 143/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 5 Cmo 35/2007-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 61 Cm 143/2004-68, zamítl žalobu o zaplacení částky 1,004.516,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. března 2007, č. j. 5 Cmo 35/2007-89, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2007, č. j. 5 Cmo 35/2007-104, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit částku 1,004.516,- Kč s příslušenstvím, co do dalšího příslušenství rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. prosince 2009, č. j. 23 Cdo 4672/2007-111, zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 5 Cmo 35/2007-136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 470.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 27. března 2004 do zaplacení (výrok I.), co do částky 534.516,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (výrok III.).
Proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a výslovně též proti výroku o nákladech řízení posléze uvedeného rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
S výhradou, že námitka promlčení vznesená žalovaným odporuje poctivému obchodnímu styku ve smyslu ustanovení §265 obchodního zákoníku a dobrým mravům podle ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř. až v dovolacím řízení. Tvrzení, že odvolací soud se touto její výhradou nezabýval, přestože ji uplatnila již v odvolání, neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně sice v odvolání polemizovala s důvodností této námitky, byť soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek její aktivní legitimace, netvrdila však skutečnosti, pro které ji považuje za rozpornou s citovanými ustanoveními.
Spatřuje-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce promlčení části žalobního nároku a možného posouzení nároku jako nároku na náhradu škody vůči žalovanému jakožto jejímu bývalému jednateli, skutečnosti rozhodné podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu neuvádí. Odvolací soud podrobně vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané při hodnocení důkazů a jakými úvahami se řídil, dospěl-li k závěru o neplatnosti smluv o úvěru i jejich dodatků a o tom, na čí úkor se žalovaný obohatil. Polemikou s hodnocením důkazů odvolacím soudem dovolatelka zpochybňuje jeho skutková zjištění, na nichž pro ni nepříznivé právní posouzení založil. Výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu lze podřadit pod dovolací důvod stanovený v §241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatelka u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani námitka, že odvolací soud vyšel při posuzování důvodnosti námitky promlčení z důkazů provedených v odvolacím řízení (podle pokynu dovolacího soudu) ke zjištění výše bezdůvodného obohacení, neboť jde o námitku, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jejímž prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatelka v rámci námitky vady řízení ani žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu