ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.850.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 850/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně B K V Stavební společnost s r.o. , se sídlem v Boru, Přimdská 630, PSČ 348 02, identifikační číslo osoby 14704641, zastoupené JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky 58, proti žalované obci Milíře , se sídlem Milíře 140, identifikační číslo osoby 00573639, zastoupené Mgr. Davidem Paškem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 5, o zaplacení 333 210,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 23 EC 78/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2011, č. j. 25 Co 151/2011-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Davida Paška.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 25. ledna 2011, č. j. 23 EC 78/2010-88, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
V rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významným v řešení otázky, „zda je žalovaný jako postupník oprávněn vznášet vůči žalobci, jakožto postupiteli, námitky, které přísluší dlužníku, avšak dlužník sám takové námitky vůbec neuplatňuje a nevznáší.“
Podle odůvodnění napadeného rozsudku bylo v řízení prokázáno, že mezi žalovanou a společností GEOSAN GROUP a.s. byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce bývalých kasáren na dům s bytovými jednotkami. Uvedená společnost neprováděla dílo sama, nýbrž uzavřela smlouvu se žalobkyní, která byla upravena dodatkem měnícím čas plnění a splatnost 10% pozastávky. Dále bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla nejprve uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a poté dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, když touto smlouvou se žalobkyně (tedy zhotovitelka ze smlouvy o dílo uzavřené se společností GEOSAN GROUP a.s.) zavázala postupovat pohledávky vyplývající z faktur, jimiž byly účtovány dílčí části ceny prováděného díla. Podle odvolacího soudu nebylo v souzené věci žádného důvodu pochybovat o tom, že účastnice řízení ve smlouvě o postoupení pohledávek vázaly splatnost úhrady za postoupené pohledávky splatností úhrady za dílo tak, jak je specifikována v článku V. smlouvy o dílo mezi žalobkyní a GEOSAN GROUP a.s. ve znění jejího dodatku.
Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí a tím i k přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení dovolatelkou vymezené otázky nezaložil a založit nemusel. Dovolatelka při formulaci této otázky patrně přehlédla, že zatímco námitky dlužníka by se týkaly splatnosti práva na zaplacení ceny díla, tak námitky žalované jako postupníka směřovaly do splatnosti úplaty za postoupení pohledávky. V reakci na námitku dovolatelky je však třeba uvést, že žádný hmotněprávní předpis neomezuje právo postupníka vznášet námitky proti úplatě za postoupení pohledávky podmínkou, že je současně musí uplatňovat proti svému věřiteli i dlužník.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá ani výtka dovolatelky, že soud prvního stupně nedostál své povinnosti zakotvené v ustanovení §118 odst. 2 o. s. ř. Je tomu tak proto, že tato kritika nesprávnosti procesního postupu soudu, která je podřaditelná pod dovolatelkou označený dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v souzené věci nenastala, neboť dovolatelka v rámci namítané vady řízení žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 163 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. března 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu