ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1251.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1251/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 1042/14, proti žalované Moskevská 1587 s. r. o. se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1587/70, identifikační číslo: 279 80 570, zastoupené Mgr. Romanem Šlechtou, advokátem se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 58/34, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 18/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 18 Co 479/2011-99, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 18 Co 479/2011-99, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 16. června 2011, č. j. 10 C 18/2011-51, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1,000.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně od 18. 1. 2011 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 18 Co 479/2011-99, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 25. 1. 2010 kupní smlouvu (dále jen „smlouva“), jíž žalovaná prodala žalobci nebytové jednotky v K. V. na pozemku spolu s příslušnými ideálními spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemku za sjednanou kupní cenu. Žalovaná v čl. V. bodu 1 písm. j) smlouvy prohlásila, že „nebytová jednotka byla příslušným stavebním úřadem zkolaudována jako restaurace - steak house a nebytová jednotka byla příslušným stavebním úřadem zkolaudována jako pivnice, a že způsob užívání obou nebytových jednotek nebyl pozdějším rozhodnutím stavebního úřadu změněn.“ Pro případ, že toto ujištění se ukáže nepravdivým, si smluvní strany v čl. V. bodu 3. smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 1,000.000,- Kč. Na základě stavebního povolení ÚPA 1799/92/Š byla nebytová jednotka dočasně do 6. 1. 1997 povolena k užívání jako objekt restaurace. Původní stavební povolení umožňuje používat nebytový prostor k původnímu účelu, tedy jako provozovnu kožešin. Zatímco soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaná porušila smluvní pokutou zajištěnou podmínku kupní smlouvy týkající se předmětu převodu, odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě ze dne 25. 1. 2010 je neplatné, neboť jím není zajištěn existující hlavní závazek. Za takový nelze považovat ujištění žalované - prodávající, že předmět prodeje měl ke dni převodu žalobcem vymíněnou vlastnost. Z ujištění nevyplývá pro žalovanou žádná povinnost, kterou by měla splnit. Na případ, kdy se ukáže nepravdivým ujištění o vymíněných vlastnostech věci, se vztahuje institut odpovědnosti za vady prodané věci, a nikoli institut smluvní pokuty podle §544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a avizuje v něm uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. S poukazem na §588 obč. zák. zdůrazňuje, že prodávajícímu z kupní smlouvy vzniká povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě s vlastnostmi stanovenými ve smlouvě. Prohlášení žalované v článku V. odst. 1 písm. j/ smlouvy o vlastnostech nebytové jednotky „se stalo součástí širší smluvní povinnosti žalované“ odevzdat mu nebytovou jednotku zkolaudovanou jako restaurace-steak house. Smluvní pokuta zajišťující povinnost žalované odevzdat mu nebytovou jednotku s touto vlastností byla sjednána platně a jemu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaná tuto povinnost porušila. Pro případ, že se jeho názor neprosadí, namítá, že odvolací soud měl projev vůle smluvních stran obsažený v článku V. odst. 3 smlouvy vyložit za pomoci interpretačních pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák. jako ujednání, kterým si v rámci smluvní volnosti (§2 odst. 3 obč. zák.) dojednali „inominátní“ smluvní sankci za porušení prohlášení žalované obsažené v článku V. odst. 1 písm. j/ smlouvy. Současně odvolacímu soudu vytýká, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolacím řízení a že opakovaně neprovedl žádný z důkazů, na nichž založil své rozhodnutí; tím zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovým i právním závěrem odvolacího soudu. Smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ, že se její prohlášení, že předmět prodeje měl v okamžiku uzavření kupní smlouvy určité vlastnosti, ukáže nepravdivým. Takové ujištění ovšem nepředstavuje závazek, jako takové (ze své podstaty) nemůže být smluvní stranou splněno ani nesplněno, a tudíž je nelze platně sankcionováno smluvní pokutou. Poukazuje na to, že žalobce s tvrzením o inominátním závazku přišel až v dovolání. Má za to, že projev vůle smluvních stran sjednat smluvní pokutu je ve smlouvě vyjádřen jednoznačně.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto zaměřil na posouzení otázky, zda je důvodné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v kupní smlouvě ze dne 25. 1. 2010 je neplatné, neboť jím nebyl zajištěn existující hlavní závazek.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §544 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).
Institut smluvní pokuty zakotvený v (kogentních) ustanoveních §544 a §545 obč. zák. je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1237/96, ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1529/96, ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 675/99, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 371/2006, ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, a ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009). Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo jiných skutečností uvedených v zákoně (§489 obč. zák.). Pro smluvní pokutu je typické, že ji lze sjednat jen pro případ porušení smluvní povinnosti, tj. povinnosti, která vznikla z dvou či vícestranného právního úkonu - smlouvy. Naproti tomu z §544 obč. zák. nelze dovodit, že by bylo možné smluvní pokutou zajistit splnění mimozávazkových povinností nebo povinností ze závazků, jež vznikají na základě jiných právních skutečností než jsou smlouvy. Smluvní pokutou tedy lze zajistit splnění pouze těch povinností, které vyplývají ze závazkových právních vztahů založených smlouvou. Nejvyšší soud již v odůvodnění rozsudku ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 182/2001, uveřejněného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 1274, vyjádřil názor, podle něhož okruh povinností, jež lze smluvní pokutou zajistit, není omezen, neboť každá platně sjednaná povinnost může být tímto způsobem zajištěna. Obecně se tak může jednat o povinnost poskytnout plnění ve věcech, v činnostech nebo v penězích, o povinnost zdržet se nějaké činnosti; zajištěna může být i povinnost poskytnout plnění v dohodnutém místě, v dohodnutém čase, v potřebné jakosti, zajistit lze i porušení plnit bez právních vad a pokuta se může vztahovat i k plnění nekompletnímu. Akcesorická povaha smluvní pokuty je dána tím, že nemůže vzniknout bez existence zajišťovaného (hlavního) závazku a nemůže bez něj existovat, její platnost je závislá na platnosti závazku hlavního.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
V posuzovaném případě jedním z předmětů koupě byla nebytová jednotka v K. V. na pozemku spolu s příslušnými ideálními spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemku (článek II. smlouvy), ohledně níž žalovaná v článku V. bodu 1. písm. j/ smlouvy prohlásila, že byla příslušným stavebním úřadem zkolaudována jako restaurace - steak house a že způsob jejího užívání nebyl pozdějším rozhodnutím stavebního úřadu změněn. Článek V. bod 3. smlouvy obsahuje ujednání, podle něhož „pro případ, že se kterékoliv z ujištění uvedených v bodu 1. tohoto článku ukáže nepravdivým, nebo že prodávající poruší svoji povinnost podle bodu 2. tohoto článku, sjednávají smluvní strany smluvní pokutu ve výši Kč 1.000.000,-- (slovy jeden milion Korun českých). Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo kupujícího domáhat se náhrady škody v plné výši“. Účastníci řízení nezpochybnili zjištění, že nebytová jednotka nebyla trvale zkolaudována jako restaurace, ale jako provozovna kožešin.
Interpretací obsahu ujednání obsaženého v článku V. bodech 3. a 1. smlouvy (za pomoci výkladových pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák.) lze dojít k závěru, že vyjadřuje shodnou vůli smluvních stran zajistit smluvní pokutou splnění závazku žalovanou odevzdat žalobci nebytovou jednotku, která bude zkolaudovaná jako restaurace, tedy poskytnout mu plnění se smluvenou vlastností. Byť tento závazek není ve smlouvě takto přímo verbálně vyjádřen, použití slovních obratů „ prodávající prohlašuje, že…nebytová jednotka byla zkolaudována jako restaurace-steak house….pro případ, že se…ujištění ukáže nepravdivým“, svědčí - logicky - o zájmu žalobce nabýt do vlastnictví jen věc, která má smluvenou vlastnost, a o tom, že se žalovaná zavázala odevzdat mu předmět koupě vymíněné kvality (§588 obč. zák.). Lze uzavřít, že jazykové vyjádření obsahu projevu vůle smluvních stran zachycené ve smlouvě umožňuje učinit závěr, že vůle účastníků směřovala k zajištění splnění uvedeného závazku žalované.
Z vyložených důvodů neobstojí závěr odvolacího soudu, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně, neboť nezajišťovala žádný vynutitelný hlavní závazek. Žalobce tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatnil opodstatněně; dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž bylo nutno zabývat se námitkami žalobce, jež vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem ve spojení s §226 o. s. ř.).
O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu