ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2054.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2054/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ing. M. F. , zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované MONETAR, a. s. se sídlem ve Frýdku-Místku, Hutní projekt, a. s., 28. října 1495, identifikační číslo 64610195, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem v Ostravě-Přívozu, Trocnovská 2a, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 48/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 21 Co 245/2008-150, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.085,50 Kč k rukám JUDr. Adama Rakovského, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 43 C 48/2006-23, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu č. R – 610/2005 rozhodce JUDr. M. Ž. ze dne 31. 1. 2006 se závěrem, že sjednaná rozhodčí doložka je platná.
Usnesením ze dne 28. srpna 2007, č. j. 21 Cdo 241/2007-44, Městský soud v Praze zrušil shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že se nezabýval všemi důvody namítané neplatnosti rozhodčí doložky, přednesenými žalobkyní.
Rozsudkem ze dne 19. února 2008, č. j. 43 C 48/2006-68, Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu o zrušení uvedeného rozhodčího nálezu opět zamítl, neboť dospěl k závěru, že sjednaná rozhodčí doložka je platná, nemá charakter zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě podle směrnice Rady č. 93/13/EHS, a to i s přihlédnutím k tomu, že osoba rozhodce měla být určena generálním sekretářem Asociace realitních kanceláří a nikoli stranami sporu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 21 Co 245/2008-86, změnil tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a rozhodčí nález č. R – 610/2005, ze dne 31. 1. 2006 vydaný rozhodcem JUDr. M. Ž. zrušil. Na základě úvahy, že zprostředkovatelská smlouva ze dne 26. 11. 2004 je formulářovou smlouvu, o jejímž obsahu nebylo žalobkyni umožněno vyjednávat, uzavřel, že jejím podpisem neprojevila žalobkyně souhlas s uvedenou rozhodčí doložkou.
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 29. června 2010, č. j. 23 Cdo 1201/2009-127, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 21 Co 245/2008-86, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle dovolacího soudu neobstojí závěr o absenci vůle žalobkyně směřující k uzavření rozhodčí doložky. Poukázal na to, že žalobkyně v řízení zakládala svůj procesní postoj na jiných námitkách, než na argumentu, že o rozhodčí doložce v jí podepsaném textu nevěděla.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 21 Co 245/2008-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. února 2008, č. j. 43 C 48/2006-68, tak, že sporný rozhodčí nález zrušil, neboť dospěl k závěru, že způsob, jakým měl být určen rozhodce podle rozhodčí doložky, odporuje zákonu a dotčená rozhodčí doložka je neplatná. Měl-li totiž generální sekretář Asociace realitních kanceláří České republiky (dále jen „ARK ČR“) vybrat (podle své volby) jednoho rozhodce nebo více rozhodců ze seznamu rozhodců při ARK ČR, pak takové ujednání odporuje zákonu (§13 zákona č. 216/1994 Sb., §55 odst. 1 a §56 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť uvedená asociace není stálým rozhodčím soudem zřízeným zákonem.
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 21 Co 245/2008-150, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné.
Výklad ustanovení §2 odst. 1, §7 odst. 1, §13 a §19 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve vztahu ke způsobu určení rozhodce (rozhodců) v rozhodčí smlouvě, a z tohoto důvodu (ne)platnosti rozhodčí doložky, usměrnil Nejvyšší soud usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011 (jehož závěry se mutatis mutandis prosadí i v této souzené věci), kde formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva (absolutně) neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Nejvyšší soud dovodil, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu. Z pohledu shora řečeného je sjednaná rozhodčí doložka neplatná i proto, že určení počtu i osob rozhodců ponechává na vůli třetí osoby.
Jelikož odvolací soud založil své rozhodnutí primárně na závěru, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná podle §39 obč. zák., neboť odporuje §7 odst. 1 a §13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nadbytečně v důvodech rozhodnutí argumentuje její neplatností z pohledu §55 odst. 1 a §56 odst. 1 obč. zák. Se zřetelem ke shora řečenému, kdy rozhodnutí obstojí z primárně uváděného důvodu, i kdyby dovolací argumentace žalované proti aplikaci §55 odst. 1 a §56 odst. 1 obč. zák. byla úspěšná, nemohlo by to pro ni přivodit příznivější rozhodnutí, tj. zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Přestože žalovaná mimo dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ohlašuje taktéž dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) jej neuplatnila.
Námitka nesrozumitelnosti rozhodnutí odvolacího soudu tkvící v použití složitých, nepřehledných souvětí a v nedůslednosti při odkazech na zákonná ustanovení nevystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. O vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jde totiž jen tehdy, pokud se projevila v průběhu řízení a jejím důsledkem je nesprávné rozhodnutí ve věci. Vytýkaná pochybení odvolacího soudu nenaplňují kritéria uvedeného dovolacího důvodu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované je zjevně bezdůvodné; dovolací soud je proto podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z jeho odměny ve výši 2.250,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 29. 2. 2012 – viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 535,50 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu