ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2522.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2522/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně B. L. , s místem podnikání ve Znojmě, Dobšická 12, identifikační číslo 45661341, zastoupené JUDr. Petrem Kafkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Kovářská 6, proti žalované Ing. S. H. , zastoupené JUDr. Josefem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kozí 4, o zaplacení 35.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 44/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. září 2012, č. j. 13 Co 385/2010-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Havlíčka.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2010, č. j. 39 C 44/2007-108, tak, že vůči žalované zamítl žalobu o zaplacení částky 35.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není podle §237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy - a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu, zveřejněné pod R 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 2.500,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 588,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu