ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2532.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2532/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně MUDr. T. D. , zastoupené JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, proti žalované S. & W. Automobily s. r. o. se sídlem v Jenišově, Daimlerova 202, identifikační číslo 648 33 780, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, o zaplacení 52.231,- Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 82/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. října 2012, č. j. 11 Co 308/2012-181, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 80.000,-Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady (slevy z ceny opravy vozidla).
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 16 C 82/2010-148, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20.240,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% od 1. 4. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, 7,75% od 1. 1. 2011 do 29. 2. 2012 a dále od 1. 3. 2012 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku; žalobu o zaplacení dalších 59.760,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. října 2012, č. j. 11 Co 308/2012-181, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 52.231,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% od 1. 4. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5% od 1. 7. 2012 do 2. 10. 2012 a dále od 3. 10. 2012 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a co do částky 7.529,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Soudy obou stupňů vycházely shodně ze zjištění, že dne 14. 9. 2007 si žalobkyně u žalované objednala opravu svého automobilu poškozeného neznámým pachatelem; konkrétně se jednalo o opravu laku (pachatel poškrábal karoserii vozidla) a výměnu světel. Po opravě si žalobkyně vozidlo dne 4. 10. 2007 převzala, a téhož dne reklamovala vady opravy spočívající ve viditelných nerovnostech (vlnkách) na karoserii a chybějících světlech. Žalovaná pořídila o reklamaci dne 15. 10. 2007 zápis s vlastním hodnocením reklamovaných vad. Následně (dne 23. 10. 2007) vystavila žalovaná žalobkyni za provedené práce fakturu na 134.461,40 Kč. Dopisem z 13. 2. 2008 žalobkyně u žalované uplatnila právo na slevu z ceny opravy věci, které žalovaná odmítla. Žalobkyně si proto nechala zpracovat u znalce S. F. znalecký posudek potvrzující, že oprava laku byla provedena vadně, a dopisem ze 17. 3. 2009 žalovanou vyzvala, aby jí do 31. 3. 2009 zaplatila 80.000,- Kč z titulu slevy z ceny opravy. Žalovaná její nárok opětovně odmítla s poukazem na vyjádření znalce Ing. M. K., že se pojistné plnění žalobkyně nevztahovalo na vady, které se na vozidle vyskytovaly před jeho poškozením neznámou osobou, a že žalobkyni tudíž nevznikl nárok na slevu z ceny opravy věci. Ze znaleckého posudku č. 34-15/2011 vypracovaného soudem ustanoveným znalcem (ABS znalecký ústav s. r. o.) vzaly soudy za prokázané, že žalovaná neprovedla opravu automobilu řádně (na obou předních blatnících, všech dveřích i obou bocích se nachází ve velkých plochách nálitky laku, které vozidlo znehodnocují); za možnou příčinu vady soudní znalec označil užití nesprávné technologie při lakování vozidla a vyloučil, že by tyto vady souvisely s předchozími opravami vozidla. Celkové náklady na opravu laku (odstranění vad) vyčíslil na 72.471,- Kč. Na podkladě těchto zjištění dospěly soudy obou stupňů shodně k závěru, že žalovaná provedla opravu vozidla vadně a žalobkyně má tudíž právo na slevu z ceny opravy věci podle §648 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obč. zák.“). Úvahy soudů se rozešly při stanovení výše slevy z ceny opravy. Soud prvního stupně vzal za základ částku 41.940,- Kč, která byla účtována za lakování karoserie (představovala náklady na lakýrnický materiál a lakýrnické práce). Žalobkyni přiznal nárok na 60% z těchto nákladů, tj. částku 20.240,- Kč. Odvolací soud po zopakování důkazů znaleckým posudkem vypracovaným ABS znaleckým ústavem s. r. o. (z něhož soud prvního stupně vyšel při stanovení výše slevy z ceny opravy) a fakturou žalované, v níž jsou specifikovány jednotlivé položky nákladů na opravu vozidla, vyšel při určení výše slevy z celkově fakturované částky 134.461,40 Kč s tím, že byla účtována za provedení opravy laku a s tím související práce. Zdůraznil, že ze znaleckého posudku vyplynulo, že vady vzniklé při lakování vozidla nesouvisí s jeho předchozími opravami ani s vyrovnáváním karoserie. Provedené důkazy konfrontoval s tvrzením žalované, že by pojišťovna neproplatila jiné práce, než ty, které se týkaly opravy poškozeného laku. Protože znalec vyčíslil náklady na opravu vad karoserie částkou 72.471,- Kč, přiznal odvolací soud žalobkyni nad rámec již přisouzených 20.240,- Kč dalších 52.231,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování vyšel s nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Nesouhlasí se závěrem, že v řízení bylo prokázáno, že vady karoserie vozidla vznikly jejím pochybením. Při odstraňování vad, které byly předmětem pojistného plnění (úmyslného poškrábání vozidla neznámou osobou), totiž dodržela všechny technologické postupy lakování. Ze znaleckého posudku, který vypracoval ABS znalecký ústav s. r. o., nelze s jistotou dovodit, že nerovnosti karoserie vznikly nanesením laku (resp. že došlo k vertikálnímu zvlnění naneseného laku). Nadále prosazuje názor, že nový lak pouze kopíruje dosavadní vady karoserie a že karoserie vykazovala vady již v době přijetí vozidla k opravě. Připomíná, že pojišťovna, u níž měla žalobkyně automobil pojištěný, by opravu těchto vad nekryla. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“)], k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Každé podání účastníka řízení, tudíž i dovolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání vyplývá, že v něm použitou argumentací brojí žalovaná výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud - v její neprospěch - změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni přiznal dalších 52.231,- Kč s příslušenstvím. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně (tedy rozhodl co do částky 7.529,- Kč s příslušenstvím), by dovolání nebylo (subjektivně) přípustné. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/ pod C 154). Dovolání neobsahuje ani žádné konkrétní výhrady proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu; i kdyby žalovaná nesouhlas s těmito výroky odůvodnila, nebylo by proti nim dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo napadeno; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná takové vady v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
I když žalovaná v dovolání avizuje uplatnění dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř., její argumentace obsahově směřuje pouze proti skutkovým závěrům, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci; podstatou námitek je totiž výtka vadného hodnocení provedených důkazů, jehož výsledkem bylo skutkové zjištění týkající se příčin vady karoserie opravovaného automobilu. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování nesprávně zjistil příčinu vady karoserie, dospěl-li k závěru, že neprovedla opravu vozidla řádně, resp. dovodil-li, že nerovnost povrchu karoserie byla zapříčiněna nesprávným technologickým postupem při lakování vozidla a nesouvisí s předchozími opravami vozidla či s vyrovnáváním karoserie. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že znalecký posudek neobsahoval údaje, z nichž by bylo možné dovodit jednoznačné závěry ohledně příčin namítané vady automobilu, a proto jím nelze prokázat tvrzení žalobkyně, že vady vznikly nesprávným postupem žalované při opravě karoserie, a nikoliv v důsledku působení dříve vzniklých (a opravovaných) vad. Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak v tom směru, že pokud by odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci (vyšel z její verze skutku), musel by dovodit, že žalobkyně vůči ní nemá právo na slevu z ceny opravy.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C 8). Zjištění, zda nerovnosti na karoserii vozidla žalobkyně byly způsobeny nesprávným postupem žalované při jeho opravě, je významné pro posouzení, zda žalobkyni svědčí právo z titulu odpovědnosti za vady opravované věci.
Skutkový závěr, že vady na karoserii vznikly nesprávnou technologií při lakování vozidla a že nesouvisí s předchozími opravami vozidla ani rovnáním karoserie, odvolací soud učinil zejména ze znaleckého posudku ABS znaleckého ústavu s. r. o. Z údajů v něm uvedených vzal za prokázané, že žalovaná neopravila karoserii vozidla správně, protože se na obou předních blatnících, na všech dveřích i na obou bocích vyskytují svislé nálitky laku ve velkých plochách, způsobené nesprávným technologickým postupem, při němž technika stříkání nebyla přizpůsobena materiálu, čímž došlo k nadměrnému nanášení laku na karoserii a jeho následnému stékání. Na základě odborných závěrů znalce vyloučil, že by vady vzniklé při lakování souvisely s předchozími opravami vozidla.
Nelze přisvědčit žalované, že závěry znaleckého posudku jsou „nejednoznačné“ a nelze z nich tudíž vycházet. V nalézací části znaleckého posudku (v části 4. 2.), v níž je popisován a hodnocen podkladový materiál, jsou reprodukovány mimo jiné i zjištění a závěry S. F., který vypracoval znalecký posudek podle zadání žalobkyně; i tento znalec se vyjádřil k technologickému postupu opravy laku a připustil dvě možnosti příčiny vzniku vad - chybný technologický postup žalované nebo chybný technologický postup při předchozích opravách karoserie. Soudem ustanovený znalec měl k dispozici i fotografickou dokumentaci pořízenou před opravou vozidla a v posudku konstatoval, že podle ní karoserie ani lak nevykazují v žádném místě nerovnosti, ani deformace nebo zvlnění laku, respektive že se v místech poškození jednotlivých dílů nevyskytovaly žádné nerovnosti, které by vznikly v důsledku předchozího poškození. Odborně uzavřel (část 3. 4. znaleckého posudku), že „pokud se týká nekvalitní opravy laku, lze konstatovat, že při nástřiku lakovacího materiálu stříkací pistolí došlo k vydatnému nanášení lakovacího materiálu na jednotlivé plochy karoserie vozidla a lakovací materiál začal stékat po plochách karoserie před zaschnutím“. … „Žalovaná neprovedla opravu laku řádně, kdy jí použitá technologie měla za následek stékání laku po karoserii a vytvoření neestetických nálitků barvy“. Vyloučil, že by namítané vady souvisely s předchozími opravami, případně rovnáním karoserie. Z uvedeného je zřejmé, že nemůže obstát dovolací námitka, že zjištění odvolacího soudu ohledně příčiny zjištěných vad nemají oporu v provedeném dokazování, resp. že znalecký posudek ABS znaleckého ústavu s. r. o. uvedl dvě odlišné příčiny vzniku vad a je proto nejednoznačný. Znaleckým posudkem ABS znalecký ústav s. r. o., jehož závěry korespondovaly s výpovědí svědka I. D., bylo podpořeno tvrzení žalobkyně a vyvrácena obrana žalované, podporovaná svědeckou výpovědí Miroslava Tučka (přijímacího technika žalované) a vyjádřením KAPPA - P spol. s r.o. (smluvního partnera žalované, který provedl lakování vozidla), kterým soudy neuvěřily.
Lze uzavřít, že náležitě zdůvodněný skutkový závěr odvolacího soudu, že vady laku na karoserii byly způsobeny nesprávným technologickým postupem žalované a že nesouvisí s předchozími opravami, tak má oporu v provedeném dokazování a nic nenasvědčuje tomu, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly ze znaleckého posudku, přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být odvolacím soudem zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn.
Protože rozsudek, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správný, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 , §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu